itchycoo - @ 09.05.2018 | #

Páté album Dead Can Dance s názvem Aion (slovo vyjadřující věk, ale také celé trvání světa nebo vesmíru) je završením jedné vývojové fáze, v níž se duo Gerrard-Perry nechalo nejvýrazněji ovlivnit ranou renesanční liturgickou hudbou a především různými formami světských písňových forem.

Pěkným příkladem takového přístupu je přepracovaná verze italské "Saltarello", původně ze 14. století nebo o dvě století mladší, neodbytně vtíravá, katalánská melodie v "The Song of The Sibyl".

DCD album natáčeli na dobové nástroje, mezi nimiž jsou nejvíce slyšet rozmanité druhy dud a houslí. U Lisy se také začíná výrazně prosazovat její inspirace především bulharským folklorem a gregoriánským chorálem, což se naplno projeví na následujících průlomových albech Into The Labyrinth a Spiritchaser vydaných na začátku deváté dekády minulého století.

jirka 7200 @ 12.05.2018 23:59:14 | #
Moje nejoblíbenější album DCD, i když je mám rád tak nějak celkem všechno. Síla těchto dvou umělců se projeví jen při společné práci - sólovým projektům jednoho či druhého vždy něco chybí.

Rovněž jejich tvorba obsahuje těžko popsatelný duchovní rozměr, z toho důvodu se Dead Can Dance stali během let kultovní záležitostí.