Dead Can Dance - Spiritchaser (1996)
Reakce na recenzi:
jirka 7200 - @ 06.10.2018
Africká maska kmene Bobo, která se objevuje na každé straně bookletu v různých barevných variacích a úhlech, dává předběžně tušit, kterým směrem se Dead Can Dance budou na tomto albu ubírat.
Od předchozí, velice úspěšné desky Into the Labyrinth, která bodovala v žebříčcích Billboardu a stanula dokonce v jeho čele, se inspiračně kapela ještě více vymanila z evropského prostoru a čerpala z různých druhů lidové hudby Latinské Ameriky (Song of the Dispossessed, částečně i Song of the Stars) nebo Haiti (Dedicacé Outo). Pomocí hudby se rovněž přeneseme i do Indie (Indus) a Egypta (Song of the Nile). Všechny tyto prvotní zdroje Dead Can Dance rozpustili v jednom velkém kotli a naservírovali vlastní představu o world music, neboť i v jednotlivých písních se různé vlivy mísí a nelze je jednoznačně zařadit. Vznikla tedy velmi šťavnatá směs převážně na rytmu založených písní. V některých uslyšíte třeba čtyři hostující muzikanty, kteří společně dovedně proplétají rytmy na své cizokrajné perkuse. Brendan a Lisa samozřejmě do této směsi přidali své koření, takže jakýsi duch DCD je stále rozpoznatelný, zde hlavně díky jejím charismatickým hlasům.
Nemohu nezmínit perličku, kdy se právníci vydavatelské firmy Beatles ohradili kvůli podobnosti songu Indus se skladbou Beatles Within You, Without you, kterou složil George Harrison s indickými hudebníky. Na desce Spiritchaser musel být tedy uveden jako spoluautor.
Hodnotit tuto desku je velmi obtížné. Někteří fandové v mém okolí velebili DCD v období, kdy čerpala z evropské středověké muziky, ovšem vlivy world music už vstřebávali obtížněji. Kdo však odloží předsudky, bude z této desky, na níž je minimum samplů a elektroniky a ze které sálá tajemná primární živočišnost, unesen.
Zvukově naprosto excelentní nahrávka, která řádně prověří spodní frekvenční rozsah vašich reprosoustav, a zároveň na dlouhou dobu poslední album kapely, které se dočkalo následovníka až po šestnácti letech - tedy pomalu v době, když už ani nikdo nedoufal. Dávám plný počet bodů za nezdolné hledačství a posouvání bariér v hudbě. Dead Can Dance předali svým fanouškům svůj vlastní pohled na lidovou muziku odlehlých kontinentů spolu se svým "trademark" zvukem, čímž tuto hudbu dokázali představit lidem, kteří by se k ní jinak nedostali.