Dead Can Dance - Spiritchaser (1996)

Africká maska kmene Bobo, která se objevuje na každé straně bookletu v různých barevných variacích a úhlech, dává předběžně tušit, kterým směrem se Dead Can Dance budou na tomto albu ubírat.

Od předchozí, velice úspěšné desky Into the Labyrinth, která bodovala v žebříčcích Billboardu a stanula dokonce v jeho čele, se inspiračně kapela ještě více vymanila z evropského prostoru a čerpala z různých druhů lidové hudby Latinské Ameriky (Song of the Dispossessed, částečně i Song of the Stars) nebo Haiti (Dedicacé Outo). Pomocí hudby se rovněž přeneseme i do Indie (Indus) a Egypta (Song of the Nile). Všechny tyto prvotní zdroje Dead Can Dance rozpustili v jednom velkém kotli a naservírovali vlastní představu o world music, neboť i v jednotlivých písních se různé vlivy mísí a nelze je jednoznačně zařadit. Vznikla tedy velmi šťavnatá směs převážně na rytmu založených písní. V některých uslyšíte třeba čtyři hostující muzikanty, kteří společně dovedně proplétají rytmy na své cizokrajné perkuse. Brendan a Lisa samozřejmě do této směsi přidali své koření, takže jakýsi duch DCD je stále rozpoznatelný, zde hlavně díky jejím charismatickým hlasům.

Nemohu nezmínit perličku, kdy se právníci vydavatelské firmy Beatles ohradili kvůli podobnosti songu Indus se skladbou Beatles Within You, Without you, kterou složil George Harrison s indickými hudebníky. Na desce Spiritchaser musel být tedy uveden jako spoluautor.

Hodnotit tuto desku je velmi obtížné. Někteří fandové v mém okolí velebili DCD v období, kdy čerpala z evropské středověké muziky, ovšem vlivy world music už vstřebávali obtížněji. Kdo však odloží předsudky, bude z této desky, na níž je minimum samplů a elektroniky a ze které sálá tajemná primární živočišnost, unesen.

Zvukově naprosto excelentní nahrávka, která řádně prověří spodní frekvenční rozsah vašich reprosoustav, a zároveň na dlouhou dobu poslední album kapely, které se dočkalo následovníka až po šestnácti letech - tedy pomalu v době, když už ani nikdo nedoufal. Dávám plný počet bodů za nezdolné hledačství a posouvání bariér v hudbě. Dead Can Dance předali svým fanouškům svůj vlastní pohled na lidovou muziku odlehlých kontinentů spolu se svým "trademark" zvukem, čímž tuto hudbu dokázali představit lidem, kteří by se k ní jinak nedostali.
reagovat

northman @ 07.10.2018 04:14:30
Z produkce 4AD mě tehdy zaujaly nejvíce kapely Pixies a Throwing Muses, Cocteau Twins a Dead Can Dance až ve druhé řadě. Proto také od těchto kapel ve své sbírce nic nemám, uznávám , že jak Lisa Gerard, tak Elisabeth Fraser jsou výborné zpěvačky, ale mě na těhle kapelách něco nesedí. Pustil jsem si tuhle desku a nezapře vliv černošské Afriky i arabské vlivy jsou patrné. Lisa Gerars zpívá úžasně, nemohl bych to poslouchat, i když manželce by se to asi líbilo a řekla by mi, konečně posloucháš něco pozitivního. With Or Without You je opravdu skvěle zakomponované. Výborná deska i kapela, ale ne pro mě.

jirka 7200 @ 07.10.2018 20:45:27
to northman : měl by jsi více naslouchat manželce, určitě má pravdu v tom, že muzika DCD má v sobě zakomponováno něco pozitivního. Oba muzikanti se zajímali a poznávali různé etnika a z tohoto prostředí čerpali inspirace pro svou tvorbu. Hledali kořeny hudby, ktera měla v různých kulturách jiné poselství než dnes. Od toho liturgického až po různé rituální a šamanské obřady. Oba byli dlouhá léta ponořeni v jiném světě a jiných zvukových dimenzích. Brendan vlastní studio ve starém kostele, v takových prostorech vznikly skvělá akustická díla. Jejich hudba je naprosto jedinečná a žádný z jejich epigonů se jim nikdy nevyrovnal.

U 4AD se velmi rychle po první desce zvukově i ideově oddělili od ostatních stájových kolegů a byli celou dobu výkladní skříní této firmy.

Nevím, zda jsi to s tou skladbou od Beatles dobře pochopil. With Or Without You není ve skladbě Indus zakomponována, nýbrž jen zní podobně. DCD čerpali ze stejných lidových zdrojů jako Harrison s indickými hudebníky a výsledná podoba byla z jejich strany neúmyslná. Alespoň takto se to uvádí. :-)

northman @ 08.10.2018 04:46:56
jirka 7200: Ahoj, poslouchal jsem i další desky Dead Can Dance, asi se budu téhle skupině více věnovat. Mám vypálenou sólovku od Lisy Gerard a ta je skutečně vynikající. Ten název Within You Without You máš v recenzi správně, já, nevím proč jsem uvedl skladbu od U2 z Joshua Tree. Mohl by to nějaký moderátor spravit, ale my víme, že je to blbě. Tehdy tam ještě X-Mal Deutchland a Wolfgang Press hráli dost podobnou muziku a zapomněl jsem na This Mortal Coil.

PaloM @ 08.10.2018 09:44:04
Divím sa, že je to tu prvá recenzia na Spiritchaser.
Dnes by som dal albumu 5 hviezd. Ťažko niečo nové dodať, proste Dead Can Dance mám rád. Aj keď debut sa mi zdá dosť surový, no v čase nahrania zrejme splnil účel a zaujal fanúšikov 4AD.
V podstate je jedno (aj keď samozrejme je dobré poznať zdroje), skadiaľ brali a berú inšpirácie, lebo vždy to dokázali pretaviť do originálnej a veľmi emotívnej hudby.
Snáď novinka nebude sklamaním.