horyna - @ 13.10.2017 | #

Moje druhé setkání s Ten Years After proběhlo prostřednictvím tolik chváleného a oblíbeného alba Ssssh. Tady rád souhlasím, že recenze, kritiky a názory jejich obdivovatelů na toto dílo absolutně nelžou. Stejně jako v případě Stonedhenge se jedná o silně návykovou záležitost, jakési "best of" blues rocku.

Alvin Lee hraje opět vysokou ligu a zpívá s větším klidem a přehledem. Zvuk je šťavnatý jako krvavý biftek a Lyonsovy basové tóny se naddimenzovaně šponují vzhůru. Deska nepostrádá razanci a optimální nadhled, je skvěle poskládaná a energie z ní stříká na kilometry. Kdybych měl vypíchnout pouze jednu jedinou a největší pecku, pak najisto mířím k tracku číslo sedm s názvem The Stomp. Potřeba dát volume pěkně doprava a letíte napříč bluesovými galaxiemi jako střela z nábojnice ráže...

Skvělá deska, podpis a ještě jedno poslechové repete navrch.

Jarda P @ 13.10.2017 10:47:46 | #
Pro mě TYA začínají právě tímto albem. Éře před ním jsem na chuť nepřišel, Stonehenge se mi nikdy nelíbil a nelíbí dodnes.