hejkal - @ 07.08.2024 | #

Positive Vibrations je posledný štúdiový album pred prvým rozpadom kapely Ten Years After.

Vzťahy medzi hudobníkmi boli napäté, frontman Alvin Lee bol znechutený vyčerpávajúcimi turné a nátlakom vydavateľa, nuž nečudo, že okolnosti jeho nahrávania počuť vo výsledku.

Desať skladieb nesie všetky črty jedinečného soundu kapely, zároveň však akoby rezignoval na svoju nekompromisnosť. Na takmer každej z nich ma čosi vyrušuje. Napríklad vplyvy funky v Nowhere To Run. Harmoniková bluesová selanka Stone Me má uhladenú popovú fazónu, podobne ako Without You. Titulná skladba dokonca znie ako Hendrixov slaďák z Wishu. Najhoršie pokusy o prívetivý zvuk núka It’s Getting Harder.

Pozitívne na mňa pôsobí rokenrol Going Back To Birmingham od Little Richarda, ktorý sa na nič nehrá. Rovnako ako You’re Driving Me Crazy. Za najlepšie skladby však považujem čistokrvné „tenyearsafterovky“ Look Into My Life, Look Me Straight Into The Eyes a I Wanted To Boogie.

Toto je album, ktorý z diskografie Ten Years After počúvam bezkonkurenčne najmenej. Nie je zlý, ale na pomery kapely je priemerný, nič nevyčnieva. Niekedy mi však ku šťastiu stačí aj málo.

jiří schwarz @ 13.08.2024 03:01:37 | #
Apači, ty vibrace jsou asi endorfíny (či co to je fyziologicky), a mohou se vyplavit z poslechu jakékoli pro tvůj mozek libé hudby. Potud bych tvůj příspěvek nerozporoval. Ale aspoň já vnímám TYA a PF za hodně odlišné kapely (obě miluju), a taky Positive Vibrations i Wish YWH za hodně odlišné songy. Jako ondyno amatérský DJ bych nikdy nepustil Wish k tanci, ani jako ploužák (je to přece jen hodba k jinému než prvoplánově tělesnému ploužákovému prožitku). A jakkoli mám píseň Positive Vibrations rád (a vždy přijdou endorfíny), tak má šedá kůra ví, že je to otvírák desky s TYA na sešupu, zatímco Wish je excelentní věc na dalším peaku PF. A ta naléhavost podání, tj. vokálu Leeho a Gilmoura je nesrovnatelaná (Lee frustrovaný, Gilmour emočně silný). Psal jsem v dopisu své opakovaně prázdninové dívce odjinud (bylo mi asi 20): We're just two lost souls swimming in the fishbowl, year after year... Síla. Jistě, pletou se do toho osobní zážitky, ale. Je to o nekonečné diskusi zde o "objektivn|ch hodnotách" a subjektivním vnímání. K tomu: Např. se mi vyplaví endorfiny, když mi 9letá vnučka zakraje na klavír hezkou věc, ale za kumšt to zatim nepovažuju.