horyna - @ 22.11.2016 | #

Tohle album jsem dlouho považoval za mladšího brášku předešlého arcidíla a jakýsi nedodělek, nebo snad provařenec, který kapela vychrlila v době jakéhosi tvůrčího Fishovského konce. Že se vůbec nejednalo o konec, či tvůrčí krizi, ale osobní spory jsem se dozvěděl až posléze a za nějakou dobu už sbírka s naprostou pravidelností okupovala můj osobní přehrávač. Stačilo se oprostit od předsudků a nesrovnávat, tak snad krom né příliš příjemné Incommunicado, ale to je jen pramalá vada na kráse, se jedná o další výborný plod Rotheryho mysly.

Už od samého startu mi silně imponuje zvuk nahrávky, tolik jiný, než pompézní počátky kapely, pročištěn, zbaven nánosu osmdesátých let, atmosféra je silně subtilní a akustická či klavírní hra krystalicky panenská a velice desce sluší.
Tajemnou aurou je zahalen úvodní Hotel hobbies, který přechází v dramatickou Warm wet circles- s mistrně aranžovaným klavírem a očistným kytarovým sólem. Něžné tóny That time of the night (The short straw)- postupně přecházejí do klávesových stupnic a blahodárné atmosféry tohoto tracku. Zmínit musím i něžnou baladickou Going under. White Russian- patří mezi stěžení kompozice alba, Fish zde více nechává promlouvat extatické polohy svého hlasu, piáno nebezpečně ubíjí svými ráznými tóny a do krajiny maluje akustická kytara svým snovým výrazyvem, dramaturgii podtrhuje jak mistrně vystavěné sólo, tak postupný emoční přerod. Velice intenzivně na mne působí akustické "rány" v průběhu písně Torch song, či poslední, skvostně aranžovaná The last straw.

Mám za to, že ono poslední svědectví této pětice potvrdilo i na svém čtvrtém společném albu svou jedinečnou chemii a poodhalilo světu dalšího premianta ze své třídy. 4,5*

Jarda P @ 22.11.2016 11:58:47 | #
Skladby z této desky jsem poprvé slyšel naživo na jejich koncertu v polském Zabrze těsně před jejím vydáním, takže jsem je neznal a mezi těma starýma z prvních 3 desek mi moc nepasovaly. Desku jsem si sice koupil, ale trvalo mi dlouho, než jsem jí přišel na chuť (kromě Incomunicado, kterou dodnes přeskakuji). Stejně jako období bez Fishe, které jsem si oblíbil vlastně až před pár lety.