Marillion / Clutching at Straws (1987)

Tohle album jsem dlouho považoval za mladšího brášku předešlého arcidíla a jakýsi nedodělek, nebo snad provařenec, který kapela vychrlila v době jakéhosi tvůrčího Fishovského konce. Že se vůbec nejednalo o konec, či tvůrčí krizi, ale osobní spory jsem se dozvěděl až posléze a za nějakou dobu už sbírka s naprostou pravidelností okupovala můj osobní přehrávač. Stačilo se oprostit od předsudků a nesrovnávat, tak snad krom né příliš příjemné Incommunicado, ale to je jen pramalá vada na kráse, se jedná o další výborný plod Rotheryho mysly.

Už od samého startu mi silně imponuje zvuk nahrávky, tolik jiný, než pompézní počátky kapely, pročištěn, zbaven nánosu osmdesátých let, atmosféra je silně subtilní a akustická či klavírní hra krystalicky panenská a velice desce sluší.
Tajemnou aurou je zahalen úvodní Hotel hobbies, který přechází v dramatickou Warm wet circles- s mistrně aranžovaným klavírem a očistným kytarovým sólem. Něžné tóny That time of the night (The short straw)- postupně přecházejí do klávesových stupnic a blahodárné atmosféry tohoto tracku. Zmínit musím i něžnou baladickou Going under. White Russian- patří mezi stěžení kompozice alba, Fish zde více nechává promlouvat extatické polohy svého hlasu, piáno nebezpečně ubíjí svými ráznými tóny a do krajiny maluje akustická kytara svým snovým výrazyvem, dramaturgii podtrhuje jak mistrně vystavěné sólo, tak postupný emoční přerod. Velice intenzivně na mne působí akustické "rány" v průběhu písně Torch song, či poslední, skvostně aranžovaná The last straw.

Mám za to, že ono poslední svědectví této pětice potvrdilo i na svém čtvrtém společném albu svou jedinečnou chemii a poodhalilo světu dalšího premianta ze své třídy. 4,5*

» ostatní recenze alba Marillion - Clutching at Straws
» popis a diskografie skupiny Marillion