King's X - Dogman (1994)
Reakce na recenzi:

V 94tém vydávají Kings X jednu ze svých nejlepších a taky nejtvrdších nahrávek. Deska Dogmen se inspiruje v syrovosti Led Zeppelin a ohlíží za akustickými ornamenty, které provázeli některá ze stěžejních alb zlaté éry art rocku. Nejde o žádný natlakový metálek a žádný heavy sound se nekoná. Naše trio přitvrdilo na výrazu a naléhavosti. Na střídačku se tu potkávají Sabbathovsky zatěžkané groove idylky s krásnými, akustickou kytarou budovanými katedrálami ze skláren závodu X. Vebere si každý. Začátek desky není špatný, ale ty skutečné perly jako Pretend, božská Flies and Blue Skies, našlapaná Black the Sky a hned další v pořadníku Fool You, Don't Care, Sunshine Rain a Complain patří k jejich hymnám dodnes.
Touto deskou dala kapela celému dnes směšnému hnutí GRUNGE pěkně na prdel. Hned jak ji nafrnění kritici zaregistrovali, začali mektat něco o průkopnících stylu a že Pinnick, Tabor a Gaskill přišli první a další podobné zhovadilosti. Když kapela v osmdesátkách začínala, vycházela z klasického křesťanského rocku a proto, že vydala jedno album s tehdejším producentem podepsaným pod érou podobných nahrávek(Brendan O’Brien, například také Aerosmith), ještě neznamená, že musí být pionýrem stylu.
northman @ 24.03.2018 09:29:41 | #
Voytus: zdravím, jak už jsem několikrát zmiňoval, muzikant se v tobě nezapře, v tomhle na tebe tady nikdo nemá. Podlaďování neslyším, připadá mi to přirozené, ale byli jsme na koncertě Luboše Andršta a on hrál bluesové standardy a kamarád muzikant říká on to hraje v Fdur a má to být v Cdur, nic mi to neříkalo. Nicméně o Cobainovi je známé, že obdivoval Beatles a zvláště Johna Lennona, to samé platí pro Chrise Cornella a jeho Soundgarden.