john l - @ 17.03.2018 | #

V 94tém vydávají Kings X jednu ze svých nejlepších a taky nejtvrdších nahrávek. Deska Dogmen se inspiruje v syrovosti Led Zeppelin a ohlíží za akustickými ornamenty, které provázeli některá ze stěžejních alb zlaté éry art rocku. Nejde o žádný natlakový metálek a žádný heavy sound se nekoná. Naše trio přitvrdilo na výrazu a naléhavosti. Na střídačku se tu potkávají Sabbathovsky zatěžkané groove idylky s krásnými, akustickou kytarou budovanými katedrálami ze skláren závodu X. Vebere si každý. Začátek desky není špatný, ale ty skutečné perly jako Pretend, božská Flies and Blue Skies, našlapaná Black the Sky a hned další v pořadníku Fool You, Don't Care, Sunshine Rain a Complain patří k jejich hymnám dodnes.

Touto deskou dala kapela celému dnes směšnému hnutí GRUNGE pěkně na prdel. Hned jak ji nafrnění kritici zaregistrovali, začali mektat něco o průkopnících stylu a že Pinnick, Tabor a Gaskill přišli první a další podobné zhovadilosti. Když kapela v osmdesátkách začínala, vycházela z klasického křesťanského rocku a proto, že vydala jedno album s tehdejším producentem podepsaným pod érou podobných nahrávek(Brendan O’Brien, například také Aerosmith), ještě neznamená, že musí být pionýrem stylu.

Voytus @ 24.03.2018 09:35:42 | #
northman: Na té grunge scéně je hrozně fajn jedna věc: Oni se - na rozdíl od punkáčů - vůči ničemu nevymezují (možná občas vůči glam metalu, ale to beru), naopak - inspirují se úplně všude. Takže třeba zrovna členové Pearl Jam přiznávají inspiraci tak rozdílnými interprety, jako jsou Dead Kennedys, Pink Floyd, Neil Young, Otis Redding nebo Led Zeppelin. On to není jen pohled muzikanta, ono je za tím právě to, že když mě něco zaujme, tak pátrám dál, abych zjistil, co dalšího za tím je. Pak člověk zjistí třeba takovéhle překvapivé věci.