tykeww - @ 11.12.2012 | #

V prvé řadě bych chtěl pochválit grafickou stránku alba, má to nápad a na zadní straně jsou sepsány texty Pavla Vrby, což oceňuji, protože jsou (zejména titulní Třiatřicet) opravdu skvělé a v té době na ně málokdo měl.
Titulní skladba začíná cinkáním zvonečků, což možná není úplně originální, ale je to příjemný úvod do skvěle zaranžované skladby. Na albu ji považuji za nejsilnější a čtrnáctiminutová kompozice mi vždy uteče jak nic.
Pak jsou Avignonské slečny z Prahy s akustickou kytarou a příjemnými melodickými proměnami, které se dobře poslouchají, samozřejmě i díky Vrbově kvalitnímu textu, ke kterému se Semelkův přednes skutečně hodí.
I když je pod oběma skladbami podepsán Radim, Semelkův vliv je zcela zřejmý.
Celá první strana je pěkná a dobře poslouchatelná, kdyby tak taková byla i druhá strana!
Tu totiž považuji za viditelně slabší. Občasná pánská jízda začíná těžkým klávesovým riffem a následně přejde v dlouhou kompozici kde Hladíkovým kytarovým exhibicím sekunduje Semelka s moogem, ale neposlouchá se to moc dobře, a vlastně se nemůžu dočkat až bude konec.
Kohoutek kamarádství dokapává výsledný dojem z druhé strany moc nespasí. A co mě na této skladbě nejvíc irituje, je ten hrozný zvuk moogu, který je zde slyšet ještě víc než na předcházející skladbě (hlavně během klidnější části při Semelkově zpěvu). Radim hraje dobře, ale nepřináší nic nového a vlastně opakuje několikrát omletou formuli, a kdo jeho hru zná, okamžitě ví, jaký bude další tón.
Ale i tak tahle skladba v sobě má něco víc než ta Jízda, ale ten moog... Chápu, že tehdy z té věci museli být všuchni nadšení, ale já ji fakt nemám rád.
A také musím zmínit Vlada Čecha, domnívám se, že tak schopný a kreativní bubeník tady dosud chybí.

Takže druhou stranu považuji za výrazně slabší, i když instrumentálně skvěle zahranou.
Vychází mi to na čtyři hvězdičky a na docela solidní de facto rozloučení Blue effectu, nějaké pokusy s Kellnerem a Křemenákem mě už moc neberou.

PaloM @ 12.12.2012 20:01:32 | #
Petr Gratias, prepáč, nemôžem si pomôcť, ale mám neodvratný pocit, že osobné zoznámenie sa s terajšími členmi Blue Effectu a asi príjemné posedenie v ich spoločnosti mimo muziky, ktorú produkujú, uškodili tvojmu objektívnemu zhodnoteniu.
Síce konštatuješ, že Hladík chcel a chce osloviť aj mladú generáciu, preto si vybral koho si vybral. Ale nehodnotíš to, len konštatuješ. A možno nepriamo to schvaľuješ a hodnotíš kladne tým, keď konštatuješ, že stará forma art rocku, akú produkovala táto skupina v 70. rokoch, by už dnes nezabrala.
No toto je ale veľmi vážne tvrdenie práve od teba, ktorý neustále obhajuješ starú kvalitu, staré hodnoty, nemennosť názorov na starú špičkovú muziku. No prepáč, ale tomu sa hovorí dvojaký meter.
Vzhľadom na to, že tieto svoje tolerantné názory na reunion Blue Effectu si tu viackrát opakoval, prestávam rozumieť, či ide len o subjektívny názor ovplyvneného publicistu alebo o stratu schopnosti rozlíšiť kvalitu od balastu.
Nie je reč o vývoji a napredovaní pri udržaní stále vysokej kvality (viď Mišík, Šeban, Prokop, Marian Varga, alebo Al Di Meola či nebohý Miles Davis).
Reč je o tragikomike osudu jedného špičkového kapelníka a skladateľa, ktorého prečúrali sopliaci, zatlačili ho v kapele do úzadia.
Ak tento poľutovania hodný vývoj a osud špičkovej superskupiny nie je schopný objektívne posúdiť renomovaný hudobný publicista - tak kto má potom vychovávať mladú generáciu, kto ich má učiť rozlíšiť humus od kvality ?
Fakt tomu nerozumiem, prečo Petr takto píšeš.
A ešte - prečo nenahrali nový album ? No lebo všetko, čo bolo povedané na margo karikatúry bývalej osobnosti je jasnou odpoveďou prečo.
Najväčším sklamaním pre mňa bolo tak dlho a túžobne očakávané live 2DVD z výročného koncerte v Lucerne. Vlastne 2.dvd ma potešilo, sú to samé staré záznamy.