hejkal - @ 11.01.2024 | #

Švajčiarsku kapelu Krokus som nikdy nepočúval. Patrí k tým mnohým súborom, ktoré sa v rockovom oceáne pohybujú s ladnosťou žraloka, ale ako na truc sa ani raz nepriblížili k môjmu zornému poľu. A tak sa môj lovecký inštinkt prebral až keď vyšiel album Hoodoo.

Áno, pomohla tomu tunajšia recenzia (ešte na progboarde), zadrela do mňa osteň zvedavosti. Mierny. Začal som sa o kapelu bližšie zaujímať a chcel som si kúpiť jej debut zo sedemdesiateho šiesteho. Mám dobrú skúsenosť s kapelami, ktoré sa presadili v neskorších dekádach, ale začínali v 70. rokoch. Lenže zohnať sa mi ho nepodarilo, a tak som svoju drobnú túžbu pochoval do podvedomia a venoval sa inej, dostupnej muzike.

Až v roku 2022 som v obchode náhodou zazrel obal albumu Hoodoo, podvedomie mi dalo kopačku, spomenul som si, že ma kedysi zaujala recenzia a dielo som si kúpil.

Rovno prezradím, že dobre som urobil!

Iste, to označenie z miestnej recenzie – švajčiarske AC/DC – sedí ako povestný zadok na šerbeľ. Jedenásť skladieb by si nepozornejší poslucháč pokojne mohol pomýliť s austrálskymi borcami. A pri takej Rock’n’roll Handshake, Dirty Street alebo Keep Me Rolling aj ten pozornejší. Mne sa páči celková energia, ktorá na mňa z nahrávky dýcha. Toto nie je žiadny zločin na odobratie vodičáku pri dychovej skúške, toto je príjemný vietor, vďaka ktorému je zrazu aj leto znesiteľným obdobím. Občas má až heavymetalový kovový nádych (In My Blood, Firestar), ale nikdy neskĺzne do nepríjemného víchra.

Najviac sa mi páči temná náladová skladba Hoodoo Woman. Najmenej ma presvedčil divne heavy zaonačený cover Born To Be Wild. Viem si album predstaviť bez neho. Podobne hororová hrmavica Ride Into The Sun mi úplne nesadla, mám z nej taký ten „ejtýsovský“ pocit.

Musím sa priznať, že ma tento album oslovil na prvé počutie a siaham po ňom posledné dva roky častejšie, než by som si kedy predstavoval. Je to výborný oddychový (čítaj energický) rock. Rád popri ňom relaxujem.

Antony @ 12.01.2024 11:16:54 | #
Celkem překvapils s výběrem skupiny i alba. Palec hore.
Ke KROKUS mám dlouhodobě veskrze pozitivní vztah. Art rockově laděné začátky, pak na čtvrtém albu změna zpěváka a razantní příklon k osmdesátkovému hard rocku. Stali se tím vysoce úspěšnými, vytvořili několik excelentních alb (pro mne, ovšem). Následující vývoj přinesl postupné rozmělňování opakované formule, příklon k americkému pompéznějšímu stylu na Change Of Address (1986) a posléze návrat zpátky k hard rocku. Přišly výměny a návraty zpěváka, další personální změny, vlastně neexistuje člověk, který by účinkoval na všech albech. Mašina ale jela pořád dál. Poslední alba mne moc neberou, ovšem je v nich slyšet více boogie/blues než kdykoli předtím, proto tě zřejmě zaujala více než ta slavná z eighties. Osobně mám velice rád i jejich začátky, doporučuji sehnat (debut vyšel jen jako pirát, kapela se k němu moc nehlásí) a vyzkoušet. Na těch veleúspěšných deskách jsem si vždy dokázal nalézt i cosi progresivního v rámci mantinelů stylu, proto je s AC/DC spojuji jen okrajově. Když, tak na Hardware (1981) slyším určitou paralelu s albem Powerage (1978), které také považuji od AC/DC za zvláštně odlišné a tím poslechově zajímavé.
Je dobře, že rozšiřuješ hudební obzory. Tihle Švýcaři za to stojí.