Silentis - @ 04.07.2010 | #

Kultovní záležitost, asi nejlepší instrumentální album, spolu s Jazz Q Pozorovatelnou a Hodokvasem, které bylo u nás kdy natočeno ale v 70. letech určitě nejlepší. Otvíračka Boty, nekompromisní elektrická kytara spouštějící nepřekonatelná sóla k tomu řízná basa a přesné bicí .... a uprostřed roztomilá floydovská pasáž s klavírem a flétnou. Jediná část této kompozice je na Nové syntéze lepší, a to nástup basové kytary zhruba na 4/5 délky písně, na Benefitu je basovka ke škodě upozaděna za elektrickou kytaru a rozdílnou rytmiku bicích. Následuje Čajovna, po Slunečném hrobu a Rajkách myslím nejznámější kousek od BE, meditativní, vždy potěší. Uprostřed Skládanka, jazzrockový nářez par excelence, skvělý výkon hostujícího Jirky Stivína, poté balada Ztráty a nálezy, podivuji se že se tahle věc nestala stejnou legendou jako Čajovna, melancholické pohlazení po duši. Poslední skladbou na původní černé desce je Hypertenze, někdy kritizovaná ale mě se krom úvodního motivu, který se také opakuje před závěrečným vokálněsaxíkovým nástupem moc líbí. Vzájemné proplétání všech zúčastněných nástrojů, kousek od jazzrocku, kousek od dravého rocku, kousek od freejazzu .... paráda. Album bylo natočeno sice jako studiové roku 1973 ale v období prvního vrcholu BE. Sestava Hladík, Kůstka, Semelka, Čech tu předvádí to nejlepší co v těchto pánech muzikantech bylo, navíc vhodně doplněná o prvky Kratochvílovského piána a vždy originálního Stivína. Suma sumárum album dosahující světové úrovně. Přidané východoněmecké bonusy opět dokazují instrumentální zručnost kapely kterou Radim Hladík potvrrdil v Bigbítu slovy: na počátku 70. let jsme byli tak sehraní, že jsme odehráli hodinu a půl koncertu jen ve dvou skladbách plných improvizací vymýšlených přímo na pódiu. Nevíte někdo, jestli se zachovalo více nahrávek z NDR, snad měly být natočeny nějaké snímky pro rozhlas ...

yngwie3 @ 17.07.2010 19:54:51 | #
už niekoľko rokov začínam, ak my to čas a povinnosti dovolia, svoje denné cvičenie skladbou For The Love of God od Steveho Vaia. samozrejme až po jemnom doladení :o) je to moje podakovanie Bohu za to, že ma obdaroval určitou dávkou talentu, k ovládaniu tohto skvelého nástroja. skladba samotná je zložená takým geniálnym spôsobom, že hráč musí ovládať viacero gitarových štýlov, aby ju zahral celú. v začiatkoch sú krásne dlhé tony, ktoré je treba zahrať s jemným, typickým Steveho vibrátom, pretože inak sa zmení celá charakteristika úvodu. postupne sa pridáva práca s pákou, nasledujú arpeggia, staccato a samozrejme využívanie celého hmatníka v rámci harmonickej stavby diela. napriek tomu, že som túto skladbu hral už stovky krát, stále mám z nej rovnakú radosť. a to isté platí aj o čajovni. to je možno dôvod, prečo na rozdiel o Vás, nepovažujem toto jemné Hladíkove dielo za prefláknuté, ba dokonca za najprefláknutejšie. pri snahe vytvárať rovnaké alebo podobné tony ako moje vzory, mnou prechádzajú úplne iné pocity, ako len pri samotnom počúvaní. je my ľúto, ale ak nie ste hudobníci, ste o tieto pocity ochudobnený a z toho plynie aj Váš, rozdielny pohľad na vec.