EasyRocker - @ 27.04.2016 | #

Na obsahu této desky jsem ve druhé polovině devadesátek samozřejmě vyrůstal, kdy se na nás její dobře známé hity valily jako lavina, a patří s extrémním metalem, ale i alternativním rockem, zkrátka k mé pubertě. Ale s každým dalším puštěním zjišťuju, že ta deska má zásadní kvality.

Dobře známý orchestrální úvod a umělý vstup, který rychle rozryjí ultratvrdé Wyldeovy kytarové riffy. Ozzy okamžitě na pozadí laviny upoutává pozornost. Kytarový stroj pracuje nekompromisně, zabíhá až někam k extrémním žánrům, refrén je ale nádherně ozzyovsky rozmáchlý a hymnický, na konci přicházi ničivé sólo. Pořádně drtivý energetický vstup a mazec pro nepřipravené, ale výrazně hitový refrén - tyto ambice také skladba splnila. Akustické vybrnkávání, ponurý Ozzyho přednes a parádní využití kontrastu sloky a refrénu - to je jeden z největších Ozzyho hitů, I Just Want You, který tehdy těžce bodoval v hitparádách a nebylo možné mu uniknout - jeho slova jsme si pobrukovali skoro všichni. Vzhledem k tomu, že si nemyslím, že je tady někdo, kdo by tohle neznal, detaily nemají smysl, je tu smutek, ale i ohromná energie. Krátký, křehký poloakustický úvod, razantní bicí přechod a parádně Ozzym vedená naléhavá melodie, to je další z mých srdcovek - Ghost Behind My Eyes. Opět emocionální jízda mezi slokami a napětím refrénu je okouzlující a ukazuje, jakou parádu lze vyrobit s trochou citu z vlastně jednoduchého motivu... drsné kytarové sekanice to dobarvují...paráda! Zcela z jiného soudku je ovšem Thunder Underground - apokalypticky strojový drsný běs, kde už úvodní odsekávané kytary vás musí zavalit tunou kamení. Za tohle by se nemusely stydět všechny Slayeři, Pantery, Sepultury a další obdobné kapely té doby. Jen Ozzyho drtivý projev udržuje nepatrný melodický přídech refrénu. Dokonalé kovové orgie! See You on the Other Side s autorskou spoluúčastí Lemmyho - basa a bicí rozjedou houpavý melodický motiv - rozbíhá se klasický Ozzyho hit, který vás po předchozí rubanici přenese zcela do jiných sfér. Má to ale zase velkou sílu ve vypjatém refrénu a celkově až "gotický" nádech, je to Zakkovo úsečné sólo. Tomorrow má jemný, atmosférický, dosti alternativní úvod, dokreslený Ozzym, který přejde plynule z mírné do drsné, řvané polohy refrénu, už se objevují i typické Zakkovy kytarové nájezdy. Je to opět kovovější a drsnější Ozzyho poloha, dobarvená samply a zvukovými vložkami. Denial je vlastně podobný model - křehčí, subtilní kytarový úvod s až temným Ozzyho projevem, bicí a tvrdší kytary v refrénu. I tady je tísnivá nálada dobarvená různými nasamplovanými zvuky a Zakk tu dostal pořádný prostor k vyřádění. Už jsou tu ale éterické kytarové tóny, prozrazující hned od první sekundy kytarového mistra Stevea Vaie, který měl původně hrát na albu roli kytaristy. Přichází jedna z mých nejoblíbenějších skladeb nejen Ozzyho - My Little Man. Nádherný, pro něj typický úvod pomalu roste a Ozzy skvěle sekunduje, aby se přelil do nádherného rozmáchlého refrénu. I tenhle jediný Vaiův příspěvek na desku je pro mě perlou a hymnou jako hrom - kouzlí jemné i drsné tóny a sólo za polovinou patří mezi nejlepší, jaká jsem kdy v žánru slyšel. Není co dodat... Po té křehké kráse přichází drsný kytarový úvod My Jekyll Doesn´t Hide, drsná kytarová jízda ne nepodobná úvodní skladbě nebo Thunder..., drsný souboj Zakk vs Ozzy, drsná, temná nálada, Ozzy zase zcela jinak, ale vždy se silou a energií. Přesto je to asi právě tahle skladba, která mi na albu vždycky přišla poněkud slabší. Skutečně krásný závěr je Old L.A. Tonight - klavírní křehký úvod, postupně se zapojující Zakk se sólem a křehký Ozzy - tentokrát krásně detailně vypiplaná nostalgická balada, kde autora poznáte okamžitě. A povedlo se, emocionální účinek to má velký. V bonusovém vydání jsou ještě dvě věci - Whole World´s Fallin´ Down je drsná kytarovka, kde řádí Zakk Wylde - temná věc se samply, trochu těch melodií dodává jen Ozzyův zpěv. Naproti tomu Aimee je jakýmsi baladickým bratrancem Old L.A. Tonight - klavír, uměřený, plačtivý Ozzy, nostalgicky smutný závěr. Kvalitou ale skladby za albem moc nepokulhávají, výběr na něj byl asi těžký.

Ačkoli kritiky byly dobré, pro mnoho lidí deska nepřekonala No More Tears - u mě je to naopak. Tohle je moje nejoblíbenější sólové dílko Ozzyho a musím říct, že jeho tvorbu z 80tých let nemám úplně kompletně zmapovanou. Fantastickou a pro mě nejlepší kytarovou práci tady předvádí Zakk, sestava s Geezerem Butlerem, Deenem Castronovem za bicími a hostujícím Rickem Wakemanem prostě nemohla dopadnout zle a produkce Michaela Beinhorna (mj. Soundgarden) to všechno korunuje. Pecka za pět!

PaloM @ 20.09.2018 06:34:26 | #
Pred 7 rokmi som pod recenziou písal odporúčanie nepúšťať si tento album do slúchadiel (sluchátek). Šetrite si sluch.
Terka, produkciu u tohoto albumu som nikdy neskúmal a možno je to pre mňa aj dobré (lebo sa zvyknem vŕtať v DR, atď). S hodnotením hudby súhlasím, je to vynikajúci album a aj pre mňa posledný skvelý, súčasne posledná štúdiovka na CD, ktorú som si kúpil (mám všetky predošlé). Žiaľ r.2001, 2007 a 2010 idú dole vodou. Vyslovene prepadák ale nie je žiadny album.
Ak si raz nájdeš čas na Ozzyho diskografiu, odporúčam proste začať od debutu. Mladý talentovaný gitarista Randy Rhoads výrazne pomohol nahrávkam.