jirka 7200 - @ 19.10.2017 | #

Jsou nahrávky, které si rádi poslechnete v autě pro zlepšení nálady, odreagování, pokud si chcete zabroukat (či zařvat) nějaký známý refrén, či jen tak zapískat nějakou obvzláště povedenou melodii.

Potom existují nahrávky, které lze připodobnit k artovým filmům. Zanechají ve vás hluboký zážitek, ale určitě si je nebudete pouštět několikrát, v krátkém sledu za sebou.

Poslední CD od této belgické kapely
s názvem Phosphorescent Dream je vcelku příjemně přístupné a poslouchatelné, proto jsem dal na doporučení northmana a několika hodnocení na netu a opatřil si remastrovanou nahrávku Heresie z roku 1979.

Nebudu lhát, že se mi obsah líbil na první dobrou. Chtělo to několik soustředěných poslechů v delším časovém odstupu, než se mi podařilo dostat pod zpočátku nepropustnou vrstvu této alternativní vážné hudby.

Při poslechu se mi vyjevovaly náhodně jména z noise rockové scény, jako je zpěvačka Diamanda Galas, či rané desky Swans i Art Zoyd či jména skladatelů vážné hudby.

Na této desce se mi líbí, že podobného, chmurného výrazu dokazala kapela dosáhnout pomocí klasických nástrojů - houslí, violou, fagotem či hobojem.

Naposledy si nahrávku připomínám dnes, za chmurného, mlhavého rána a k tomuto podzimnímu počasí se hodí nejvíce.
Podobnou hudbu vyhledávám i na mé oblíbené vydávající firmě ECM.
Tak temnou nahrávku jsem tam však asi neslyšel.

Remastrovaná verze z roku 2010 vydaná firmu Cuneiform Rec. obsahuje navíc jako bonus skladbu Chaos Hermétique nahranou v roce 1975. Tu však přeskakuju, neboť mi k původní trojici songu neladí a má také mnohem horší zvuk.

Celkově však mimořádná nahrávka !

Judith @ 02.02.2025 01:19:57 | #
Album jsem dneska slyšela poprvé, podruhé a potřetí. Pro mě je Heresie napůl živel, v němž se osměluju i kochám nezvyklostí podnětů, napůl sdělení z jiného světa v osobitém uměleckém jazyce. Pocit setkání s něčím komplexním a plným je zdaleka tím nejslibnějším, jaký může posluchač mít. Čichám člověčinu a současně vnímám propracovaný řád, tohle album je absolutní špička. A jako temnější náladovka poslouží za zimní noci lépe než leckterý blackmetal.
(P. S.: Na Bandcampu jsem našla příspěvek chlapíka, který si ho s oblibou pouští v autě. Jsme lidé různé...)