luk63 - @ 04.02.2011 | #

Zatímco první album německých Tangerine Dream Electronic Meditation považuji pouze za nepovedený pokus o elektronickou experimentální hudbu a krok špatným směrem, u následující desky Alpha Centauri už jsem mnohem spokojenější.

Jde totiž o album, které ve třech skladbách navozuje mě velice příjemnou "kosmickou náladu" (jak se o něm většinou píše). Ale to je spíše o fantazii a momentální náladě posluchače, co v něm poslech této desky vyvolává. Formát LP dával mladým zvukovým experimentátorům kolem Edgara Froeseho šanci využít možností tehdejších syntíků, varhan a dalších nástrojů (především flétny) k natočení opravdu podmanivých nikam nespěchajících skladeb. Sice postrádajících jakékoliv nosné melodie, zato plných nejrůznějších zajímavých zvukových zákoutí (zvláště v titulní nejdelší skladbě). K nejzajímavějším momentům pak řadím postupně slábnoucí flétnové sólo doprovázené bláznivým gradujícím vířením bicích a lehce podbarvené klávesami ve druhé půli Fly And Collision Of Comas Sola, které se sympaticky vymyká tomu ostatnímu, co se na Alphě Centauri odehrává.

V hodnocení nebudu vůbec skoupý, protože podle mě jde o zásadní album žánru jako takového i kapely samotné, která z jeho odkazu těžila ještě několik let (v čisté formě do alba Atem).

PaloM @ 04.02.2011 19:01:04 | #
luk63: Force Majeure je jediný album zo 70.-tych, čo nepoznám. Takže okrem toho, čo som písal, počúvam:
Hyperborea (1983), Underwater Sunlight (1986), Melrose (1990), Canyon Dreams (1991) - z DVD ako dokumentárny film bez slov, len s touto muzikou, a zvláštna zostava: Edgar Froese remixoval a niečo nanovo nahral, zostavil výberovku 5CD Box "Tangents: 1973-1983" >> odkaz