Geordie / Don't Be Fooled by the Name (1974)

Vrcholné dílo britské čtveřice, která byla ve své době přirovnávána k Slade a Nazareth. Přímočarý a nekompromisní hardrock se skvělým zpěvem jako řemen je pro Geordie typický. Zde je umocněn soudržností alba, jež tvoří (až na jedinou výjimku) vlastní kompozice, v nichž se střídají tempa i motivy.

Desku otvírá Goin' Down stoupajícím riffem a skvělým vokálem. Známý tradicionál House of the Rising Sun uvádí hluboký mužský vícehlas a velice tvrdá verze této písně vygraduje v úžasné představení kytary a zpěvu. Pro tuto LP je tím, co pro In Rock Dítě doby nebo Led Zep IV Schody do nebe. V Mercenary Man se střídá řinčivost s napětím klidných pasáží až vygraduje v opravdovou přestřelku na konci písně. Podobně je poskládaná i Ten Feet Tall (bez té střelby). Little Boy je balada o chudém chlapečkovi se smutnýma očima, o kterého se nikdo nestará. Závěrečná Look at Me, ač začíná vcelku nenápadně, se rozvine v nádhernou kompozici s opět (jak jinak) vypjatým zpěvem a je parádním číslem na závěr.

Dvě nejmenované skladby nijak nevybočuji z rámce alba, které je jedním z nejpovedenějších hardrockových v první půli 70. let. A Brian Johnson se mi zde líbí mnohem více, než později u AC/DC.

» ostatní recenze alba Geordie - Don't Be Fooled by the Name
» popis a diskografie skupiny Geordie