Iron Maiden / Seventh Son of a Seventh Son (1988)

Od Number of the Beast až po Seventh... jsou desky Iron Maiden naprosto vyrovnané. Ale kdybych měl jednu z nich o chlup víc vyzdvihnout, tak je to Seventh... Jak už jsem psal, s deskami z 80. let jsem měl vždy trochu problém. Na každé se objevuje 1-2 písně, které bych nejradši vyhodil a kolikrát to jsou celosvětově největší hity z alba.
Po fascinujícím úvodu s pěkně čvachtající basou, občas doplněno klávesami, zdařilými sóly ve skladbách Moonchild a Infinity Dreams bych přeskočil Can I Play With Madness. Její popěvek je na můj vkus dost vlezlý a celá skladba mi nikdy nic neříkala. The Evil That Men Do to zas rozjede, kde to skončilo s Infinity Dreams. Ale vrcholy alb 80. let se většinou skrývají v těch nejdelších kompozicích a bohužel se jedná o málo hrané songy na živo. Dupavý a svižný rytmus, mohutný a majestátní zvuk, chytlavý sborový popěvek a v druhé půli instrumentální gradace skoro 10-ti minutové Seventh Son Of A Seventh Son.
Zbylé tři skladby již nijak nevybočují a titulní již nepřekonají. Jen za zmínku stojí opravdu chytlavá a strhující The Clairvoyant.
Co se mi na tomto albu líbí, tak že je defakto celé podmalováno snovými klávesami a do toho jede "mejdnovská" rytmika a celé to má zvláštní atmosféru.
K téhle desce se vracím často a rád...

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Seventh Son of a Seventh Son
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden