Iron Maiden - Seventh Son of a Seventh Son (1988)

11.10.2016 horyna | #

Dovolím si teď mluvit za naprostou většinu z nás hudebních fandů, ať je nám 20, 40, nebo 60 a ať nám spolu s tekoucím mlíkem z matčina prsu vyhrávaly z druhé místnosti obyčejné písničky brouků, náročné suity floydů, popová Abba, nebo u těch mladších tvrďárny typu "pána loutke", prostě každý z nás občas potřebuje POŘÁDNÝ ODVAZ!!! Jako adrenalin může sloužit sport, či sex, dobrý koncert, nebo jako u mě v dnešním černém ránu album "sedmý syn sedmého syna" které rozmetalo vše okolo. Krev mi v žilách dokázalo rozpumpovat do hodně vysokých obrátek.

Jelikož jsem na začátku osmdesátek byl ještě malý špunt, žádné NWOBHM mě zasáhnout nemohlo a když za deset let později Bruce odcházel a přišlo (příšerné, mnozí prominou) období s Bayleym, všude se o mejdnech diskutovalo a jako základní položka uvádělo album Number... Nikdy se mi nelíbilo, zřejmě proto, že jsem ho jako stavební kámen stylu nepodchytil v zárodku, kapela mi zajímavá přijde až od Piece...a hluboce přitažlvá především na albech z let 86-88.
Produkce a klávesový zvuk let osmdesátých drtivé většině kapel uškodil, ne tak podle valné části názorů jejich fanoušů právě mejdnům na těchto dvou skvostech. Díky jedinečnému vesmírnému zvuku syntezátorů, najednou dostávají jejich skladby křídla, jsou přístupnější, melodičtější a hlavně mnohem vzdušnější. Metalová drsnost je obalena zvláštním klávesovým oparem, ze kterého vystupují prvotřídní kytarové melodie dvojice Smith / Murray.

Album má u mě několik prvotřídních nej: předně obsahuje jeden z nej otvíráků většiny děl kapely, dravou strhující jízdu Moonchild- ve které se po úvodní citaci příběhu opřou klávesy ve společnosti kytarového dvojzápřadu do slušného sprintu. Harrisova basa duní do prostoru a božský Bruce ve vrcholné formě, parádně si refrén, vlastně celou skladbu užívá.
Za další: kapela se prezentovala v dlouhometrážních opusech, na každou desku té doby přihodila jednu takovou položku. Ale ani "příběh o starodávném námořníkovi", ani "alexander veliký" ani "duna" mi netrumfnou mysticko-výpravnou veleskladbu Seventh Son Of A Seventh Son.
Do třetice: singlové hitovky mejdnů mi nikdy příliš nevoněly, "2 minuty do půlnoci", nebo "buď rychlý nebo zemřeš" mě neberou, zato Can I Play With Madness rozhodně neuráží, melodie už přístupnější být nemohou:-)
A zbytek, panečku ta jsou parádičky, vzdušná kouzelná Infinity Dreams, jako na kolotoči se mi hlava točí při výborně intonované The Evil That Men Do, mohutný Bruceův rozsah naplno duní v The Prophecy a další kila melodií prostupují skrze pohádkovou Only The Good Die Young.
A pak je tu ta nej, tady i tam, za každého počasí byl mou nejpřitažlivější věcí ironů velekněz pojmenovaný Jasnovidec- The Clairvoyant- netřeba slov, stačí zavřít oči a poslouchat.

Tak tedy, ať hodí kamenem ten, kdo alespoň krátkou periodu svého života nesjížděl velké mejdny.
Přec tu není každý jen solidní arťák :-)
reagovat

Snake @ 11.10.2016 07:00:35
Přiznávám se, také jsem je sjížděl. To moje nadšení trvalo relativně krátce, v období let 1984-88. Po návratu z vojny a téměř dva roky trvající hudební pauze už jsem se vrhnul na něco jiného. Vzpomínám si na alba "The Number of the Beast" a především Powerslave, to jsem miloval. Z placky "Seventh Son of a Seventh Son" si vybavuji tak akundrát titulní song...

domy @ 11.10.2016 07:43:55
Musím souhlasit. Tahle deska byla až pohádkově dobrá. Časem mi začalo vadit, že tak nějak málo kouše. Ale pořád je to výborná věc.

john l @ 11.10.2016 08:10:44
Plechovej zvuk Nickových bicích mě zrovna nebere a jeho (ehm-technika) už vůbec. Ale pár skladeb, vlastně desek dobrých je, ovšem písničky který produkujou v přitomnosti, respektive od alba Brave N.W. mě silně nebaví. Osmdesátky jim v hevíku ležely u nohou, vytvářeli hit za hitem. Po Seventh následoval už jen pomalý pád.

EasyRocker @ 11.10.2016 08:26:03
Tak samozřejmě sjížděl, před 15 roky možná pomalu denně... i když mnohem raději jsem měl vždy riffovější Judas Priest. Nicméně dvojice Somewhere in Time a tohle album jsem měl vždycky od IM nejraději...

Martin H @ 11.10.2016 08:31:53
Souhlasím s recenzí. Tahle fošna a její předchůdce Somewhere in Time byly první od Železné panny, které jsem slyšel. A můžu je i nyní.

Balů @ 11.10.2016 09:18:16
U mne jednoznačně vede Somewhere...

Jarda P @ 11.10.2016 11:01:37
Krátce jsem je taky sjížděl, dokonce jsem na ně jel v roce 1984 do Budapešti.Dnes už od nich mám jen na minidiscu výběr z Number Of the Beast/Piece Of Mind a právě tuto desku. Pouštím si je ale jen sporadicky.

bullb @ 11.10.2016 13:12:22
horyna mi nahral na smeč: Je mi podstatne viac ako 20, ale Iron Maiden mi nikdy nechýbali :-)

Michálek @ 11.10.2016 14:00:11
Bylo mi akorát prvních "...cet" když mi kamarád přinesl k nahrání Number of the beast. Okamžitě se mi to zalíbilo, a to hlavně díky jedinečnému vokálu. Nebyl jsem tenkrát žádný nováček a jen tak nic jsem nevzal, třeba Def Leppard nebo MSG Built to destroy mne vyloženě nebralo, ale Maideny jsem zbaštil hned. Pak jsem slyšel Powerslave a to považuju dodnes za jejich vrchol (jen tak pro sebe, nikomu to nenutím, nejsem skalní fanda). Pak jsem si pustil v očekávání Seventh Son a byl jsem docela zklamán... Ani nevím proč, mne se to nelíbí.... Když se mi zasteskne po osmdesátkách a Dickinsonovi, pustím si jeho první sólovku a mám tam vše, co na něm obdivuju...:D

PaloM @ 12.10.2016 19:35:44
Pekne si to napísal, a pravdivo. Ja som ich prvý raz počúval z mp3 od kamaráta na začiatku 90. rokov. Postupne som si kúpil asi 90% štúdioviek a niekoľko live CD.
Výrazne ma bavili až ako zrelého štyridsiatnika a dodnes kupujem ich novinky. Mám rád ich hudbu prakticky od prvých albumov. Je iba jedna veľká legenda, ktorú som začal počúvať viac ako po 10 rokoch po Iron Maiden a jej skoro komplet štúdiovú diskografiu som zaradil rýchlejšie do zbierky: Rush.

10.04.2011 moonySK | #

SEVENTH SON OF A SEVENTH SON.

Veľmi nezvyčajná LP - už na Somewhere in Time predsa len naznačili, že koniec 80.rokov bude u Maidenov o niečom inom. Mne osobne sa táto LP veľmi nepáči.

Veľa synthenizátorov, málo energie, premixované nápady a vôbec - u mňa nuda.

Za zmienku u mňa stoja možno Can I Play With Madness, Only the Good Die Young alebo Moonchild.

Stručne - za 2,5.
reagovat

09.09.2010 miguel7 | #

Od Number of the Beast až po Seventh... jsou desky Iron Maiden naprosto vyrovnané. Ale kdybych měl jednu z nich o chlup víc vyzdvihnout, tak je to Seventh... Jak už jsem psal, s deskami z 80. let jsem měl vždy trochu problém. Na každé se objevuje 1-2 písně, které bych nejradši vyhodil a kolikrát to jsou celosvětově největší hity z alba.
Po fascinujícím úvodu s pěkně čvachtající basou, občas doplněno klávesami, zdařilými sóly ve skladbách Moonchild a Infinity Dreams bych přeskočil Can I Play With Madness. Její popěvek je na můj vkus dost vlezlý a celá skladba mi nikdy nic neříkala. The Evil That Men Do to zas rozjede, kde to skončilo s Infinity Dreams. Ale vrcholy alb 80. let se většinou skrývají v těch nejdelších kompozicích a bohužel se jedná o málo hrané songy na živo. Dupavý a svižný rytmus, mohutný a majestátní zvuk, chytlavý sborový popěvek a v druhé půli instrumentální gradace skoro 10-ti minutové Seventh Son Of A Seventh Son.
Zbylé tři skladby již nijak nevybočují a titulní již nepřekonají. Jen za zmínku stojí opravdu chytlavá a strhující The Clairvoyant.
Co se mi na tomto albu líbí, tak že je defakto celé podmalováno snovými klávesami a do toho jede "mejdnovská" rytmika a celé to má zvláštní atmosféru.
K téhle desce se vracím často a rád...
reagovat

martin69 @ 09.09.2010 07:39:43
miguel7 : zajímavý názor. Tahle fošna trochu vybočuje ze standartů Maiden. Can I Play Witch Madness mám rád, je to sice taková hitovka, ale mě se líbí. Klip k ní je velmi povedený. Asi je dobře že každý má trochu jiný názor na desky Iron Maiden. Hudba je to kvalitní! A na tom se určitě shodnem.

miguel7 @ 09.09.2010 07:53:25
To máš jistě pravdu. Je to o tom že někdy někomu nesedne určitá melodie. A klip znám a není špatný, ale ze všeho nejradši mám klipy, kdy je kapela zabírána třeba ve studiu (občas je něčím doplněn, jako např. animací apod). Ono když je klip hodně dobrý a baví, tak strhává na sebe pozornost a pak ani člověk neví, jestli se mu píseň líbila nebo ne a když je špatný, tak zas sráží kvality písně. "mejdni" mají celkem povedený a nenásilný klipy (i když by se pár úletů taky našlo...Wildest Dreams, Hlly Smoke)

20.03.2008 Mr.Black | #

Ano, ano a ještě jednou ANO!

Tohle je skvělá deska Iron Maiden.

Není to pravý Ironovský heavy metal - je zde spousta syntezátorů, zvuk není tak hutný, jak bývalo zvykem (viz Piece of Mind či Powerslave), album ovšem trošku navazuje na předchozí počin "Somewhere in Time" (1986), kde se progresivní vlivy začaly poprvé objevovat. Což rozhodně není na škodu! Myslím, že zvuk tohoto alba se nedá splést s žádnou jinou deskou, je naprosto jedinečný.

To, co tu Panna předvádí je koncepční, tématické album, písně na sebe textově navazují. Jsou tu hitovky jako víno: "Can I Play With Madness" a "The Clairvoyant" (tu melodii prostě miluju). Dlouhostopá skaldba "Seventh Son..." je sice trošku moc "syntetická", ale budiž.
Mám moc rád akustický závěr "The Prophecy", jen si říkám, že je škoda, že tu krásnou melodii nerozvedli trošku víc, ale jen jí několikrát zopakovali a šlus...
Závěrečný song desky, "Only The Good..." vůbec není špatný, ale čekal jsem zase něco epického, dlouhého, výpravného... Ale jsem moc náročný.

Téhle desce dávám plný počet!
reagovat

redrocker @ 19.03.2008 23:35:53
Pro mne jednoznačně nejlepší co doposud udělali. Pustím Infinity dreams a je mi opět 15 let.

Lothian @ 21.03.2008 16:58:35
Seventh son je vůbec nejlepší album IM.

Lothian @ 21.03.2008 16:58:54
Seventh son je vůbec nejlepší album IM.

Lothian @ 21.03.2008 16:59:02
Seventh son je vůbec nejlepší album IM.

Lothian @ 21.03.2008 16:59:11
Seventh son je vůbec nejlepší album IM.

Dave @ 29.03.2008 21:19:22
Jedno z mých nejoblíbenějších alb IM.
A jen tak mimochodem - druhá písnička se jmenuje INFINITE DREAMS.. ;-)

boffors @ 26.02.2010 17:44:03
Pro mě poslední klasická deska od IM.