Santana / Abraxas (1970)

Lyžák 2000 a můj spolužák pořád pouštěl Santanu dokola (měl jakousi výběrovku) a mě už lezla na nervy hlavně úvodní Jingo a tak jsem raši chodil na pokoje za holkama. Nechápal jsem to, pro mne měla písnička tehdy smysl jen když tam byla sloka refrén... Asi po měsíci jsem přišel za ním, jestli by mi ho nemohl půjčit, protože ty melodie a ten latinsko-americký rytmus mi utkvěl tolik v hlavě, že jsem to musel slyšet ještě jednou. A v tom je jeho kouzlo. nenásilné, nevtíravé a jednoduché písničky, často o pár tónech, ale tak dlouhých a krásných, že víc není třeba a žádné přehrávání stupnic...
A takové je celé Abraxas. Zní mi skoro jako kompoziční album. Jedním slovem "pohodička". Jen vzít rumba koule a přenášet váhu z levé nohy na pravou a kroutit zadkem:) uvolněné a optimistické. Začínám si prospěvovat Oye Como Va, protože jsem si ji dal na plné pecky. Vrcholem je Samba Pa Ti, kterou jsem se snažil naučit na kytaru. Není nikterak těžká, ale co umí Santana, tak to procítit a pomazlit se s každým tónem, nechat ho znít a přidat další ten pravý.
Nového Santanu již tolik neposlouchám jako starého. Ubyly tam věci, které jsem měl na těchto starých deskách rád.
Po těch všech hardrock, rock, metal, progresivních skupinách Santana přijde vhod jako zklidnění a že to není jen o tom kdo umí hrát rychleji a kdo vyzpívá výš tóny. Tyhle staré desky mají prostě duši. Nejlepší od Santany...

» ostatní recenze alba Santana - Abraxas
» popis a diskografie skupiny Santana