Tangerine Dream / Encore (Live) (1977)

Živě natočený soubor čtyř dlouhých instrumentálních prog-elektronických básní Encore obsahuje pouze (ve své době) nový materiál. Tangerine Dream na tomto albu mistrně prolínají už dobře vyzkoušené industriální, či chcete-li experimentální, a sférické změti zvuků s tím, k čemu teprve směřovali - tedy s krásnými melodickými až tanečními pasážemi. Narozdíl od celé řady dalších alb se jim toto dvojLP opravdu povedlo a i po letech zní svěže.

1. Cherokee Lane odstartuje celé album jakoby tryskovými zvuky, navozujícími náladu cesty k jiným galaxiím, do čehož začnou hrát varhany svou dramatickou melodii. Po jejím zklidnění přichází poznenáhlu hlavní motiv skladby, neustále gradující až k opětovnému zklidnění a konci.

2. Monolight zahájí klavír, který ze ztratí ve zvucích činelů. Z těch se potichu rodí (automatický bubeník a syntezátory) snad nejokázalejší a nejkrásnější (smutně teskná) melodie, co od těchto Němců znám. Kochat se v její gradaci můžeme asi tři minuty, pak přichází další změna a nový motiv, který vyrůstá jako nádherný košatý strom a umírá tak, jak z něho na podzim postupně opadává listí. Skladbu důstojně uzavírá další melodická, teskná a krátká pasáž. Monolight je vrchol alba.

3. Coldwater Canyon má nejjednoduší schéma. Uvede ji kytarové sólo, za které by se nemusel stydět ani David Gilmour. I po něm kytara stále vstupuje minisólíčky do rytmus určujících syntíků a postupně se mění barvy zvuků i nálada skladby, která pomalu a beze změny tempa spěje ke svému zániku. Kytara po celou dobu hraje příjemný prim.

4. Desert Dream je schématicky hodně podobný skladbě č. 2, jen melodie - podobně teskné - jsou zde míň výrazné. Nejslabší článek tohoto díla.

Encore je v kontextu celé tvorby Tangerine Dream zcela jistě hodně nadprůměrné album a já je hodnotím tak čtyřmi a půl hvězdičkami zaokrouhlujíc nahoru.

» ostatní recenze alba Tangerine Dream - Encore (Live)
» popis a diskografie skupiny Tangerine Dream