Dream Theater / Train of Thought (2003)

Album Train of trought je jednoznačně nejtvrdší album Dream Theater. Možná je to i tím, že je to poslední dobou trend (viz. Metallica apod.), ale to neznamená, že se jedná o album nezajímavé. Pokud patříte mezi ty, kteří byli přímo nadšení z úvodní skladby Glass prisson na předchozím albu SDOIT, tak budete přímo nadšeni tímto počinem. Celé album je laděno až do jisté melancholie a bezmocnosti, Petrucciho kytara jednoznačně udává směr spolu s Portnoyovými údery. Rudess, není tak výrazný a LaBrie stáhl svůj tolik kritizovaný vokál do nižších poloh. Celé to ale vyznívá naprosto dokonale a hlavě až úžasně strojově přesně. Od začátku se na vás vychrlí tvrdé riffy a ženou se až do konce. Lidé, kteří mají rádi spíše melodické a romantické skladbičky, na které byli zvyklí od prvopočátku Dreamů, budou asi zklamaní, ale tohle album je prostě takové, jaké je. Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem. (Ostatně jako vždycky :)). PS: Portnoy má naprosto geniální zvuk malého bubnu a celá sestava je úžasná.

» ostatní recenze alba Dream Theater - Train of Thought
» popis a diskografie skupiny Dream Theater