Kayak / The Last Encore (1976)

Na tomto albu předvedli nizozemští Kayak progresívní rock trochu mířící k mainstremu, který má (z kapel co znám) nejblíže k projevu Styx či Camel z druhé půle 70. let. Např. ve skvělé písni Love Of A Victim (a nejen v ní) je kytara jako kdyby jí hrál sám Andy Latimer. Zpěv bych charakterizoval jako trochu zastřeného Phila Collinse a když už jsme u něho, tak v této souvislosti mohou Kayak zde znít jako méně sotisfikovaní Genesis ještě s Hackettem.

Skladby jsou nápadité, melodické, jemné i řízné, zajímavě - ne však kdovíjak složitě vystavěné a příjemně proaranžované. K těm, o kterých by se dalo napsat "je to nářez", patří kromě již zmíněné i výborná titulní The Last Encore, ještě lepší Still My Heart Cries For You a předposlední Raid Your Own House. V tomto řízném duchu se nese většina materiálu z tohoto alba. Vybočení představují na klavíru postavená jemná Relics From A Distant Age a něco jako retro Love Me Tonight/Get On Board.

The Last Encore mě hodně příjemně překvapilo. Vzhledem k tomu, že od Kayaku jsem slyšel už jen Nostradama, těžko mohu posoudit, jaké místo zaujímá v kontextu celé tvorby kapely. Ale čtyři hvězdy, kterými hodnotím, jsou určitě více než zasloužené.

» ostatní recenze alba Kayak - The Last Encore
» popis a diskografie skupiny Kayak