Beatles, The / Let It Be (1970)

Album Let It Be... Tečka za řadovou beatlesovskou produkcí. Jakým prizmatem vnímat jeho poslání a smysl? Toť otázka na tělo. Jeden úhel pohledu říká, že album nemělo vůbec spatřit světlo světa. Beatles by se tak důstojně rozloučili s vynikajícím albem Abbey Road a nepřetrvávaly by nějaké pochybnosti a nezodpovězené otázky, co by, kdyby...
Jiný úhel pohledu říká, že beatlesovská vůle měla být více tlačena k zodpovědnosti za práci celku, protože na výsledném produktu všem vždycky záleželo nejvíc a tady to najednou neplatilo.
Další úhel pohledu říká, že pokud by producentem Let It Be zůstal zkušený spolupracovník a hlavní poradce Beatles - George Martin, mohly věci získat jiný obrat... jisté je, že album začalo vznikat v době, kdy ze sebe Lennon, McCartney, Harrison a Starr ještě nesetřásli únavu z natáčecího procesu kolem "bílého dvojalba" a když k tomu připočteme uraženou ješitnost, skrytý boj o pozice... tak to ani jinak dopadnout nemohlo.
Především si ale myslím, že každý, kdo se rozhodne poslouchat album Let It Be by měl mít nejprve možnost shlédnout středometrážní filmový záznam režiséra Michaela Lindsay-Hogga (Let It Be), aby si udělal vlastní úsudek o realizačním procesu, mezilidských vztazích a koncepčním přístupu. Tuto možnost ovšem mnoho lidí nemělo a nemá, protože na rozdíl od jiných beatlesovských filmů je Let It Be v podivném postavení, kdy dodnes McCartney a Starr brání jeho běžnému zařazení do distribuce, aby divák nezískal "nesprávný pohled" na daný běh věcí...
Nic na tom nezměnilo ani čtyřicet let od vzniku, kdy jsme všichni očekávali digitalizovaný obraz a záznam na DVD potažmo Blue-ray....!?
Protože jsem velký obdivovatel Beatles, těžko se mohu odvážit hovořit v nějakých striktních a odmítavých polohách, ale pokusím se o racionálnější objektivitu, pokud to v sobě nějakým způsobem zmobilizuji.
Jak je známo, prvotní záměr byl, aby album bylo natočeno živě, bez příkras a studiových vymožeností. Po zdlouhavém a složitém studiovém nahrávání "bílého dvojalba" byl tento názor naprosto legitimní. Tento záměr ale bohužel nevyšel, ale hudební materiál (s pracovním názvem Get Back Session), od kterého se otrávení Beatles odvrátili, byl svěřen zvukovému inženýrovi Glynu Johnsovi a posléze americkému producentovi Philu Spectorovi, kteří měli s materiálem naložit tak, aby byli Beatles spokojeni... To byla fatální chyba, třebaže Spector měl jako producent výtečnou pověst. Po různých machinacích a spekulacích, kdy se s pásky nakládalo jednou jako s horkým zbožím a podruhé jako s jakýmsi odpadem mělo dojít k finalizaci... Spector sám tvrdil, že Beatles s jeho prací byli srozuměni, třebaže to McCartney dodnes striktně odmítá jako lež.
Podívejme se na tracklist.
TWO OF US - je příjemná kytarová skladba s akustickými nástroji bez baskytary a působí přímočaře jasně a přehledně podle mccartneyovského pohledu na písňové téma. Lennon a McCartney se zde vzájemně podporují a v textu vlastně deklarují svoje pocity a zpívají o sobě...

DIG A PONY - původní název zněl All I Want Is You. Tohle je lennonovské blues, kde vedle kytar slyšíme i elektrické piano a uprostřed krátké, ale pečlivě vystavěné Harrisonovo kytarové sólo. Rychlá akordická výměna přiostřuje sound za doprovodu správně nažhavených hlasů...(na závěr slyšíme neodfiltrovaný pokus o živé ztvárnění ze záznamu)

ACROSS THE UNIVERSE - je mimořádná skladba v každém ohledu. Patří ovšem do psychedelického období a neoddiskutovatelně je ozdobou alba a dokonce existuje její alternativní verze, která jenom podmiňuje básnivý text s nádhernými metaforami, s valivým rytmem a zvolna stupňovaným harmonickým postupem za tajemného mystického zvolání JAI GURU DEVA OM...

I ME MINE - je osobní zpověď Harrisona, který skladbu složil jako reakci na složité vnitřní vztahy uvnitř kapely, které vyhrotily po jeho "střetu" s McCartneym během hledání optimálního kytarového tématu. Citlivý kytarista nechápal, proč se egoismus a panovačnost může stát základním lidským modelem chování a tesknost ve skladbě demonstruje rozčarování ze stavu věcí. Jeho kytarové party mají svou osobitou elastičnost a valčíkový rytmus dokáží dostat v proměně na okraj španělského tématu, za úderného rytmu ve stylu boogie...

DIG IT - je výsečí z dlouhého session. Nepřináší na album nic podnětného, závratného ani určujícího. Tato skladba měla být podle mého subjektivního vidění vyřazena. Přináší jenom nekoncepční uvolnění emocí a zabírá na albu místo (třebaže jen kratičký prostor)...

LET IT BE - je nádherný gospel song se silnou nosnou mccartneyovskou melodií a katarzí. Harrison zde vystavěl vynikající sólo (nechal bych ho hrát ještě alespoň o dvě minuty déle, měl to velmi dobře promyšlené..). Špičková a velmi silná skladba po všech stránkách, kde vedle úderného klavíru přicházejí ke slovu i hammondky. I tato nádherná skladba se dočkala alternativní verze

MAGGIE MAE - je opět téměř hospodskou hudební hříčkou, v níž se Beatles vracejí do let svého liverpoolského mládí. V kontextu alba je to ovšem vycpávka, která opět jenom zabírala místo a mohla skončit jako B strana singlu...

I´VE GOT A FEELING - je silným příspěvkem na albu a pravděpodobně poslední společnou kooperací Lennona a McCartneyho na albu. První téma je McCartneyho prací, zatímco druhé vypravěčsky zklidňující mělo pracovní název (EVERYONE HAD A HARD YEAR), ale Lennon se s motivem nedostal dál a tak se dohodli na propojení a výtečně to do sebe zapadlo. McCartney zde ukazuje svůj výtečný hlasový potenciál. Dokáže syrově zařvat a přitlačit na emoce, zatímco Lennon jenom skepticky vypočítává jakési životní "ztráty a nálezy". Tempo je spíše střednědobé, ale přesto v písni kypí napětí a katarze v závěru. Důležitý podíl na albu...

ONE AFTER 9O9 - je klasický rock and roll, který už Beatles nahráli kdysi dávno v r. 1963 a v rámci Get Back Session se na něm rozehrávali a vraceli do nálady. Původní verze nakonec vyšla v raritách a tak si člověk říká při vší úctě, že i tato skladba, třebaže byla stylotvorná a Harrison se zde blýskl se slušným sólem, měla být z tracklistu odstraněna...

THE LONG AND WINDING ROAD - byla ryzí mccartneyovskou záležitostí, na které ostatní Beatles, třebaže jsou přítomni - vlastně neměli žádný zájem. Billy Preston zde odehraje ústrojné, ale příliš krátké sólo na varhany s Leslie boxem.
Tato skladba se stala kamenem úrazu a předmětem sváru mezi McCartneym a Spectorem, který svým aranžmá podle autora skladbu zničil. Je to smutná záležitost, stejně jako těžká a sebezpytující nostalgie, která ze skladby vystupuje o které ale všichni přesto říkáme, že je krásná....

FOR YOU BLUE - je Harrisonovo blues napsané tak trochu v duchu černošského bluesmana Elmora Jamese. Po předešlé rozevláté téměř filmové melodii přichází úderné a přímočaré hraní, v němž McCartney přesnými údery do klavíru doprovází Harrisonovu akustickou kytaru a Lennona, který hraje na steel-kytaru a vytváří onen bluesový opar...

GET BACK - tato skladba na albu vůbec neměla být! Vyšla přece na singlu a navíc v mnohem lepší verzi než byla tato, která je zase tím nepodařeným pokusem o live sejmutá na střeše sídelní budovy Apple na Savile Row v Londýně. Vnesla na album jenom zmatek a opět zabrala místo...

I tak je album zbytečně krátké a je cítit, že všichni zainteresováni, kteří na finální podobě pracovali měli jedinou snahu, aby to už všechno měli za sebou... To bylo pro album opravdu fatální!

Jak známo, v té době už měl Harrison tematicky připravené skladbu ALL THINGS MUST PASS, jako "odpad" z "bílého dvojalba" měl skladbu NOT GUILTY a BEWARE OF DARKNESS měl jako hrubou kostru, kolik chybělo do finále, se už dnes asi nedozvíme... Lennon měl zase v rukávu skladbu CHILD OF NATURE (nakonec se z ní na albu Imagine vyklubala nádherná Jealous Guy (!!) a také baladu OH MY LOVE (rovněž zachycená na Imagine) a McCartney měl skladbu TEDDY BOY a HOT AS SUN!!
Můžeme jít ještě dál a ptát se, kam zmizely rozpracované skladby jako LITTLE EDDIE, SUICIDE, NOT UNKNOWN, PINK LITMUS AND PAPER SHIRT, ROAD TO MARRAKESH nebo snad hříčky DEHRA DUN a THE MAHARISHI SONG (které ovšem vznikly v Indii o rok dřív). To už se asi také nedozvíme. V té době panovalo mezi Beatles jiné klima a po úspěšném albu Abbey Road se přestali prakticky stýkat jako kvartet a k poslednímu setkání došlo mezi McCartneym, Harrisonem a Starrem v lednu 1970 při finalizaci skladby I ME MINE, která je také vnímána jako poslední společná píseň kapely (Lennon v té době nebyl ve studiu přítomen). Záznamy skladeb byly smazány,anebo se dochovaly pouze pracovní nepoužitelné verze se kterými nikdo nechtěl nic mít.
Nakonec na albu cizopasil manažer Allen Klein, který společně s vydavatelstvím firmy Apple nabídl album za neslýchaně předraženou cenu, ovšem doplněné nádhernou fotobrožurou Ethana Russella zachycující ve fotografiích celý nahrávací proces ve Twickenhams Studios a v Apple Studios včetně scénáře.....
Sliboval jsem, že se nerozepíšu a nakonec jsem neodolal.... sorry. Mám Beatles příliš rád nato, abych dělal něco jenom tak napůl. A právě proto, že mám Beatles rád a jejich produkci vnímám komplexně si dovolím albu z výše uvedených důvodů ubrat jednu hvězdu od absolutoria. Vlastně ne Beatles, ale Philu Spectorovi, Andy Johnsovi, Allenu Kleinovi zainteresovaným na této podobě....
Nakonec vyšlo album Let It Be Naked, ale to už je jiná kapitola...

» ostatní recenze alba Beatles, The - Let It Be
» popis a diskografie skupiny Beatles, The