Recenze
Hatfield and the North / Hatfield and the North (1974)
Hatfield And The North pro mě představují progresivní proud, který se vedle rozvinutého britského artrocku a hardrocku snažil získat svoje pozice v sedmdesátých letech hudbou, která měla ambici být jaksi více barevnější, otevřenější různým hudebním vlivům bez určité artrockové šablonovitosti a přitom neustále kreativní a proměnlivá. Ve své době si získala hodně příznivců, ale skupina na své produkci nijak nezbohatla a komerčně výrazněji nezatřásla ostrovním businessem. Osobně se domnívám, že o to možná ani nestáli....
Náleží do kategorie canterburských skupin, což byla širší hudební komunita, tvořící mimo londýnské centrum a zachovala si určitou identitu. Patří mezi ně vedle Hatfield And The North, třeba Wild Flowers, nebo Caravan.
Patnáct skladeb na albu představuje osobitý vhled do hudebního tématu, které lze žánrově dost těžko pojmenovat. Cítíme zde prvky jazzrocku, progresívního rocku, ale také postpsychedelie. Kouzlení Dava Stewarta na elektrické piano, vyvolává příjemné kontemplace. Pip Pyle byl ve své době označován v Británii (před prezentací Billa Bruforda) za "nejtechničtějšího bubeníka" a soudě podle poslechu s tím lze jenom souhlasit.
Hudebníci vytvořili náladotvorný hudební útvar, který není svázán nějakými striktními mantinely a poskytuje jim maximum svobody při sebevyjádření. Vokální kouzlení hudbu nadzemsky pozvedává do stratosférických větrů... První čtyři skladby mají kratší stopáž, avšak v žádném případě nemáme co do činění s nějakou klasickou písničkovou formou.
Takoví Caravan vaří z podobné vody, ale sázejí více na písňovou formu, zatímco Hatfield And The North ty zmiňované hranice necítí.
Jinak se zde pracuje s dechy a rocková platforma je sice nastíněná, ale zatím jakoby potlačená, což nijak nevadí.
Pod kolotání relivých tónů elektrického piana se vejde nádherné spojení ženských vokálů, hladivých a něžných, jako v tradičních anglických evesongs (večerních písních).
Poslech alba navozuje iluzi staré anglické lékárny, kde se přimíchávají do nádoby různé lektvary a bylinné extrakty, které v hudebním jazyce vytvářejí konečné obrazy a vedle procesu přeměny cítím ve vzduchu esence nejrůznějších hudebních vůní...
Ve skladbě CALIX se pohostinsky objeví výtečně zpívající Robert Wyatt ("hvězda" britského progressive rocku).
Pip Pyle na bicí a Phil Miller pojednou vstupuje rockově výrazným způsobem do tématu. Dave Stewart kreativním způsobem aplikuje klávesy, které se mísí s Millerovou mrštnou kytarou a naprosto bez varování vstupuje do hudby větší důraznost a muzikantský attack, přinášející vzrušení, ale i nové neidentifikovatelné barvy, ale i lidské hlasy.
V určitých momentech na albu slyším podobné postupu jako u Gentle Giant. Že někdo sylší v hudbě Hatfield And The North i výbornou bratislavsjou Fermatu? Hm, a proč ne? Fero Griglák v inkriminované době poslouchal hodně progresivního rocku (nejen King Crimson a jazzrock). Tohle tvrzení se mi nezdá až tak úplně od věci.
Richard Sinclair aplikoval na albu zajímavé basové linky a jeho spojení s Pipem Pylem bylo velmi zdařilé.
Jejich první album nemám zafixované v nějakých konkrétních skladbách, nebo okamžicích, ale vnímám ho jako komplexní dotažený hudební tvar a "analyticky" vstupovat do jednotlivostí se mi zdá nedůležité. Žádné nudné plochy nebo patetické zdůrazňování ega, ale sofistikované uchopení tématu a navíc zahrané a zaranžované na vysoké úrovní s velkým nasazením.
Zaslouží si absolutorium pět hvězd.
Když jsem se před řadou let ocitl v Anglii a moje cesta vedla i do Canterbury na návštěvu známé katedrály, bloumal jsem krásnými ulicemi a uličkami a toužil jsem si z "místa činu" přivést něco z canterburské scény. Hatfield And The North jsem tehdy neobjevil (ale Caravan ano)....
POZNÁMKA: U alba jsou na albu mystifikační informace stran nahrávání. Album bylo natočeno na přelomu let 1973 a 1974. Daná informace (1975) se vztahuje asi k druhému albu The Rotter´s Club. Prosím o opravu!
» ostatní recenze alba Hatfield and the North - Hatfield and the North
» popis a diskografie skupiny Hatfield and the North