Mahagon / Slunečnice pro Vincenta Van Gogha (1980)

Pečlivě jsem si přečetl reakce progboardistů na téma druhého a zároveň posledního alba Mahagonu a přihodím pár postřehů...
Petr Klapka – byl mi blízký hned ve třech ohledech: jsme stejný ročník narození, oba jsme Petrové a v sedmdesátých letech jsme i jako máničky a vousáči, (kteří měli vlasy stejně dlouhé jako vousy) stejně vypadali… (chachacha) ̶ a jeho manželka o něco starší Zdena Adamová (1952) pochopitelně chtěli udělat s Mahagonem další album. Jako každý kumštýř-hledač, chtěl Klapka pojednat další projekt odlišně, aby nabídl nový pohled na jazzrockovou formu. Adamová si samozřejmě chtěla zazpívat a ne jenom sázet scatové erupce do instrumentální hudby. Že zpívat uměla velmi dobře, dokázala už jako zpěvačka C+K Vocalu (byla tehdy manželkou Ladislava Kantora), Klapka absolvoval Státní konzervatoř a dále studoval skladbu a aranžování. Podařilo se mu získat nahrávací kontrakt u Supraphonu, což v to době byl docela výkon.
Ke spolupráci přizval výborné hudebníky jazzrockové orientace, některá jména poznáváme z prvního alba, ale některá se objevují na tomto projektu jako nová.
Zpívané skladby otextoval rockový básník Pavel Vrba a něco Jaroslav Machek. No, myslím, že Vrba napsal i lepší texty, ale to je věc názoru a každý může mít jiný pohled na jeho poetiku....
Je mi jasné, že milovníci instrumentální fusion music (u nás tedy jazzrocku) nad albem ohrnuli nos, protože jazzrock byl v drtivé většině věcí instrumentalistů a zpěv v něm neměl moc místa. Samozřejmě to neplatí stoprocentně.
Trochu mě ale zaráží, jak stačí málo, aby byly zpívané kompozice zařazeny do pop-music. Je to jenom proto, že jsou zde zpívané písně, anebo se zdají být i skladby popového charakteru? Já si to nemyslím. Poprosil bych pány progboardisty o větší toleranci v tomto ohledu. Zdena Adamová zpívá výtečně, přesně intonuje, má výraz a entuziasmus a hlavně je cítit, že jí to baví a vkládá do toho svoje druhé já.... Je pravda, že ta její dravost z prvního alba a ze singlů se zde poněkud vytratila. Možná ji umírnila i aranžmá na albu… Podobně zpívající zpěvačky u nás nebyly tak běžné jako ty kantilénové typy, nebo pak ty hrůzné „děti ráje“ z janečkovské líhně…
Ne všechno zpívané u nás česky musí být špatné. Není to pro mě takový pop, jak si někteří myslí.... Vondráčková, Zagorová, Urbánková… to je jiná kategorie.... Proto vidím album v jiném úhlu pohledu.
Ještě zajímavost: protože chtěl Klapka zviditelnit pěvecké schopnosti své ženy Zdeny, napsal skladbu, která se jmenuje Kvůli vám a nabídl ji na Bratislavskou lyru. Ne proto, že by šlo o nějakou slávu a popularitu, ale pochopil, že zviditelnit práci jeho ženy a vlastní autorské schopnosti se dají jedině přes celostátní festival, kde mohla být Adamová a on jako skladatel zviditelněni pro širší publikum a ne jenom pro jazzové kluby, sály a koncerty. Nemyslím, že by v tom byl nějaký komerční zájem. Další vývoj byl zajímavý. Skladba se dostala překvapivě do finále (myslím že se jednalo o rok 1980) a podle regulí festivalu měla Adamová s Mahagonem vystoupit. Došlo k nějakému intrikování a Mahagon nevystoupil a doprovod měl obstarat klasický TOČR (Taneční orchestr Československého rozhlasu). Klapka protestoval, ale moc mu to nepomohlo. Skladba ale měla získat ocenění a "musela" být prezentována. Klapka trval na tom, že baskytarový part, který měl aranžérsky a muzikantsky speciálně připravený jako součást prezentace chtěl hrát sám. Jenže měl dlouhé vlasy a vousy (vypadal jako mladý „neopotřebovaný“ Rasputin) a vedení festivalu mu bránilo v přímé prezentaci. Nakonec po dohadování Klapka vystoupil, ale kamery ho zabíraly tak šikovně, že ho nebylo vůbec vidět.
Tohle si vybavuji. Bratislavské lyry jsem normálně nesledoval, ale když jsem se dozvěděl o finále Mahagonu, tak mi to nedalo. Otráven z vývoje a nad intrikami vůči jeho osobě a jeho ženě nechtěl dělat kompromisy a tak se prostě v létě rozhodli, že se nevrátí z dovolené.
Nějaký čas pobývali v NSR a potom emigrovali do New Yorku. K mému překvapení jsem se dozvěděl, že se tam nevěnoval svojí muzikantské profesi, ale že tam prodával koberce...
Později jsem se dozvěděl, že oba manželé žijí v Bostonu a vyučují na místní hudební škole.
Ještě doplním, že o Klapkovi velmi pochvalně hovořil i Jan Spálený, který s ním spolupracoval na albu Signál času a vyzvedl jeho výtečné muzikantské a aranžérské schopnosti....
Album Slunečnice pro Vincenta van Gogha vyšlo před prázdninami v r. 1980. Album jsem si zakoupil, aby první projekt dostal bratříčka. Velmi dobrý byl i nápad s obalem, který zdařile reflektoval slavného nizozemského malíře a ve spojení s hudbou Mahagonu mi ta jeho expresionistická barevnost dobře zapadala do sebe.
Po emigraci Klapky a Adamové soudruzi stáhli album z prodejen, kde se dlouho neohřálo a náklad byl zlikvidován. Naštěstí nikdo nevymazal studiový pás se záznamem.... Album jsem si osobně prožil a zklamán jsem z něho nebyl, i když bylo "písničkové" a jiné než to první - to mi nevadilo. Asi za dva roky mi na mejdanu na nešťastně odložené album (ne mnou) usedla jedna kamarádka a tím pro mě přestalo album na dlouhá léta existovat, než nakladatelství Indies Happy Trail Records koupilo autorská práva a znovu společně s prvním albem byl Mahagon reedován i s bonusy....

SLUNEČNICE PRO VINCENTA VAN GOGHA I. (Prosvícení) – majestátní začátek, zní to jako filmová hudba pro film Františka Vláčila... je to tajemné a procítěné. Klapka napsal skladbu tak, aby zde byl získán prostor pro klasickou píseň. Není to ale tuctová pop-music, jakou jsme vnímali v dané době.
Je to vážné, poetické a je třeba sledovat vrbovské textové obrazy, aby neunikla nit. Hudební doprovod nevyčnívá, doprovází...

PRAMENY POZNÁNÍ – jazzrockové schéma je od prvopočátku evidentní. Klapka aranžuje do dobře vystavěné rytmiky i dechovou sekce, jako na prvním albu. Jsou bystré, šťavnaté a mají švih, žádná nuda.
Kocáb si zde zahraje na klávesy a bicí nástroje spolu s percussion drží tempo a barevnost v aranžmá skladbě prospívá. Kreativní a proměnlivé a vystavěné na jazzrockovém riffu. Instrumentálně podmanivé...

STRÁNKY DENÍKU POD ROLÁKEM – Adamová je opět před mikrofonem a Kocábovo elektrické piano a klavír z pozadí ji vytvářejí zajímavé téma. Je pravda, že další část skladby mi připadá až příliš uhlazená, to mi k Adamové zase až tak moc nesedí. Myslím, že ona je živel a že potřebuje prostor, na druhé straně je to zase žena v bytostném slova smyslu, která se chce zasnít a vyzpívat z pocitů. Rockeři a jazzmani asi tuto část odmítnou, stím nic nenaděláme...

VILA ZA MILION – rockovější poloha přichází v další skladbě. Má údernost a líbí se mi v ní použití Pavlíčkových akustických kytar a v mezihře se do hry dostává takový dráždivý prvek. Klapka měl do skladby dostat nějaké výraznější instrumentální vstupy - kytary a saxofonu. Formálně je skladba v pořádku, ale asi nechtěl potlačit prostor pro zpívaný projev, takže se zde trochu promarnila příležitost...

VÁLKA ŠÁLKŮ – rytmika jede funky a do hry vstupují břeskné dechy. Docela slušný odpich. Přiznám se, že tenhle Vrbův text jsem opravdu nepochopil, ani na několikátý poslech. Kritik Rejžek na albu trochu cítí Marii Rottrovou, přiznám se, že v téhle skladbě ji cítím také (je to ale jen pocit)...

CINKNI MINCÍ – tohle je ovšem rockovější téma. Přitlačí se zde na pilu a už cítíme i Pavlíčka, třebaže nevyčnívá. Je to komplexní skladba. Má tah na bránu a rocker se zde najde. Pavlíček dostane krátkou (bohužel) příležitost vstoupit do tématu

DOPIS MARII, PAVLOVI A OTCI – tohle je ovšem zajímavá instrumentálka. Vlastně instrumentální prostor pro baskytarové modulování tónů. Zní to zajímavě - technicky i ve flažoletech. Koho by napadlo dát na zpívané album instrumentálku s prosazenou baskytarou? Asi nikomu. To se mi líbí...

PLÁTĚNÝ SEN – hezky vystavěná melodie. Proaranžování klavíru a smyčců s ženským hlasem má svou obecnou lyriku a Adamová zpívá přesvědčivě a čistě. Podle mě to není ten naleštěný pop, ale trochu možná i šanson

A KÁMEN TU NECHÁM – opět polyrytmizované jazzrockové téma. Má to šťávu a odvaz a Adamová ukazuje další odstín svých pěveckých možností. Výtečně zaranžované dechy s rytmikou. Hrubeš na bicí i Klapka na baskytaru vytvářejí dobrou jednotku. Zpívat jazzrock není snadné, ale Adamová má cítění pro jazz a sborové zpívání a je to poznat v tom pozitivním slova smyslu. Škoda, že Pavlíček na albu víceméně "pauzíruje". Měl být čitelnější a výraznější - Jelínek na předešlém albu takový byl (!?)

SLUNEČNICE PRO VINCENTA VAN GOGHA II. (Předzvěst) – dramatický náboj je nepřeslechnutelná. Smyčce Klapka dokázal do skladby krásně implantovat. Zvláštní hudební útvar nezařaditelného typu

SLUNEČNICE PRO VINCENTA VAN GOGHA III. tady se Mahagon přibližuje tématu navazujícímu na první album. Rytmické proměny a Klapkův baskytarový chorus jsou výtečné, stejně jako Naďa Vávrová na conga. Kocábův clavinet Hohner D6 vytváří napětí a Adamová se krásně vkliňuje do skladby svým přiostřeným zpěvem. Pavlíček trochu vyčnívá z aranžmá, ale zase ne tolik, jak by bylo třeba. Ovšem Hrubeš svými bubenickými breaky fascinuje....
Epilog nám vrací téma z prologu. Je zde opět široký zasněný vokál Adamové vznášející se nad tlumenými, pochmurně znějícími klávesami. Tajemné, trochu mysteriózní do závěrečného ticha...
Obecně řečeno - album se mi líbí - přesto ale na plný počet hvězd nedosahuje. Čtyři hvězdy možná nejsou úplně nejobjektivnější, ale tři mi zase připadají málo - ideální stav by byl tři a půl- a tak dám raději tři...

» ostatní recenze alba Mahagon - Slunečnice pro Vincenta Van Gogha
» popis a diskografie skupiny Mahagon