Lennon, John / Walls and Bridges (1974)

Album Walls And Bridges od Johna Lennona jsem dostal z Anglie ještě začerstva, kdy vyšlo a protože jsem o něm ještě předtím dost četl v časopisech vesměs pochvalné postoje, byl můj zájem k mému oblíbenému ex-Beatlovi ještě zesílen. Obal elpíčka byl rafinovaně rozkládací a když člověk udělal několik pohybů jeho částmi tak obličej legendy plazil jazyk, zavíral oči a šklebil se a tvářil se i vážně. Album vzniklo bez „dozoru“ Yoko Ono a tak o něm lze hovořit jako o ryze lennonovském produktu… Na horní straně obalu jsou Johnovy výtvarné projevy z jeho dvanácti let a uvnitř je zvláštním způsobem pojednán etymologický rozbor jeho jména Lennon, které má irské kořeny a jde dál ještě do ryzího keltství (!)

GOING DOWN ON LOVE – rozehrávané percussion a nosový Johnův hlas za středního tempa doprovodné kapely, v němž vnímáme Little Big Horns a úderné rytmický nástupy. Obsah textu neoplývá pozitivismy a pozorný posluchač vypozoruje ironickou nadsázku v jemných hlasových odstínech, do nichž John vkládá svoji duši bez připudrovaných příkras. Zajímavá rytmická členění. Skladba, která by v dané podobě určitě ve staré dobré Anglii vzniknout nemohla. Těžko zařaditelná, ale osobitá…

WHATEVER GETS YOU THRU THE NIGHT – zato druhá skladba to je rock and roll na plný plyn. Údernost a šlapající rytmus vás strhne, stejně jako bučící sólo na saxofon. Správné americké retro. Spolu s Johnem si ji zazpíval i Elton John, který zde hostoval i na klávesy. Píseň se stala v USA hitem a vrátila Johnovu hudbu do hitparád, odkud se jeho tvorba už před delší dobou vytratila. Nic víc – nic míň. Odráží rockandrollový způsob života hvězd daného žánru a její odvázanost strhne tanečníky k exhibici….

OLD DIRT ROAD – pomalá skladba. Zádumčivá balada v lennonovském duchu. Z pozadí podobně jako na albu Imagine sehrávají svou neoddiskutovatelnou roli smyčce, které se propojují s klavírem a mezotronem Kena Aschera, který si uprostřed písně zahraje krátkou mezihru, zatímco šošonský indiánský rocker Jesse Ed Davis podmanivě kouzlí na elektrickou kytaru klouzavé tóny. Skladbu napsal John společně s Harry Nilssonem, který zpívá doprovodný vokál. Velmi příjemná skladba…..

WHAT YOU GOT – tady se ovšem hudba vrátí do rockových souvislostí. Úderné bicí nástroje za podpory percussion a dechové sekce, baskytara Klause Voormanna a clavinet Ken Aschera posouvají skladbu na platformu funku. Inspirativní skladba plná emocí, do které John vkládá hodně dramatického náboje ve stylu klasických rockandrollových shouteru. Rytmicky velmi vypjatá záležitost…

BLESS YOU – tady jsme ale na úplně jiné platformě. Skladba je pomalá, až vláčná a má jazzovou atmosféru. Klouzavé tóny elektrické kytary, výtečné elektrické piano a mellotron Kena Aschera doprovázejí tikavé bicí nástroje Jima Keltnera a hráče na percussion Arthura Jenkinse jr.. V mezihře saxofonista Bobby Keyes zahraje jímavou mezihru. Zajímavé harmonické proměny mají až snovou atmosféru. V textu je oslovován příští přítel Yoko Ono. Johnův hlas je zvláštně rozněžněn a dokonce má jakési vibráto zpívané přes nos. Velmi zvláštní skladba na první poslech…..

SCARED – další skladba začíná až děsivě. Postará se o to vlčí vytí, které obsáhne prostor. Píšeň má úderný monotónní rytmus bicích nástrojů a baskytary, Little Big Horns s dechovou sekcí má významnou úlohu v pozadí a hráč na barytonsaxofon Howard Johnson do skladby vloží přiostřené sólo. Ze skladby sálá napětí a úzkost a ta provází píseň po celou dobu jejího záznamu. Nástrojový instrumentář je výtečně zaranžován a přesně se spojuje se zpívanou výpovědí. V další fázi skladby John přitlačí v hlase a máme zde ještě nekompromisnější obžalobu vlastními pocity. Jesse Eed Davis na elektrickou kytaru hraje nevýbojné, ale velmi účinné sólo za doprovodu akustických kytar. Výtečná záležitost….

#9 DREAM – výtečná skladba šlapavého středního tempa. Jesse Ed Davis zahraje skvostné klouzavé úvodní sólo na kytaru Výtečné smyčce za podpory mellotronu, elektrického piana a zvonících akustických kytar a do toho Johnův vroucný pěvecký projev. Další z příkladů jeho autorského rukopisu, kdy nezaváháte a okamžitě ho poznáte. Tomu se říká styl velkého umělce. Je zde trochu psychedelického oparu z beatlesovských šedesátých let, i když rytmicky jedeme v jiném vlaku, ale tajemný šepot, stejně jako nepřeložitelný výraz Ah! Bowakawa poussé, poussé (třeba bude znát odpověď OHNOTHIMAGEN?) má jedinečnou podmanivost. Skladba se jako hit dostala do hitparád a stala se skladbou dané doby. Ve sboru zpívá i čínská kráska May Pang a tahle snovost mě docela zasahuje i po rolika letech. Výtečné!

SURPRISE, SURPRISE (SWEET BIRD OF PARADOX) – šlapavá rocková záležitost opět (jak jinak) podle amerického modelu. Úderné bicí nástroje zarámované říznými dechy. Pohostinsky za mikrofonem stojí i Elton John. Vyjadřované pozitivismy jsou směrovány na May Pang, ze které byl John v té době velmi okouzlen a prožíval s ní jakési vnitřní znovuvzkříšení a uvolnění…

STEEL AND GLASS – podle mého názoru nejsilnější skladba na albu! Johnův hlas zní tajemně vzrušivě a přichází s podivným šepotem jakoby zdálky. Kytara sází zajímavé modifikované akordy. Vynikající aranžmá! Smyčce ve velkém stylu podobně jako na už jednou citovaném Imagine. Ale není to žádný podbízivý naskládlý song. Lze z něho vycítit velké napětí a silné vibrace. Dechová sekce přizvukuje a doplňuje ortelný sound. Jesse Eed Davis zahraje výtečné sólo na elektrickou kytaru, kterou preparuje wah wah pedálem, a navíc jakýmsi „bažinovým soundem“. Opravdu vynikající skladba!

BEEF JERKY – instrumentálka, ve které cítíte rockovou přímočarost, ale také výtečné funkové rytmické proměny a jsou zde opět Little Big Horns a skladba dusá a běží vpřed. Kytara zde hraje zajímavě proměnlivé party bez nápadného exhibování a dechy sviští vzduchem jako vítr. V závěrečném finále skladba odeznívá v elektronickém šumění, které neočekáváte. Pořád jsem přemýšlel, co název znamená a přišel jsem na to vlastně až nedávno, když jsem cestoval do Prahy a můj soused si poručil sušené maso v sáčku a já jsem četl poočku nápis na obalu Beef Jerky – takže vlastně sušené hovězí (!) Opravdu jsem to nevěděl……ale neochutnal jsem (nebylo to zrovna nejlevnější a také to vizuálně nelákalo), ale mohlo to být chutné, kdo ví?!

NOBODY LOVES YOU (WHEN YOU´RE DOWN AND OUT) – další velmi silná záležitost na albu. Jakási katarze – vyvrcholení alba. Začíná s klasickými doprovodnými akordy a Johnův hlas má zastřený nostalgický timbr. Nezpívá o příjemných a veselých věcech, jak vidno už z názvu. Smyčce jsou opět v prvním plánu, stejně jako dechová sekce. Také je ve hře klavírista Nicky Hopkins na na hammondky Ken Ascher. V další fází skladby bicí nástroje a řeřavý Johnův hlas za smyčcové clony emocionálně vyzpívá pocity zrazeného, opuštěného a bezprizorního člověka a můžeme mu to věřit.

YA YA – krátká sekvence Dorseyovy a Robinsonovy skladby, kterou John jako nezvyklou tečku dodává na album. Skladba je „památná“ i tím, že se zde poprvé a bohužel naposledy potkává John Lennon hrou na klavír se svým jedenáctiletým synem Julianem, který „hraje“ na bicí nástroje mimo rytmus, ale nevadí to. Prostě po natáčení byl z nějakého důvodu podnět k uvolnění…..

Walls And Bridges má větší rockovou údernost a více sžíravé ironie a jeho americké pojetí ještě umocňují memphiská dechová sekce Muscle Sholas Horn, které John přejmenoval na Little Big Horns.
Někdo o něm hovoří jako o hodně rozháraném projektu a prý je na něm cítit jeho umělecké a lidské rozpoložení a strach z lidské bezradnosti…. Tohle je téma k zamyšlení. Nic podobného jsem osobně neucítil. Naopak zde bylo poměrně dost zajímavých a hlavně osobitých nápadů, které jsem dokázal ocenit. Žádná úlitba hardrocku nebo popovému uvzdychanému americkému soulu, ale poctivý rock doplňovaný zajímavými baladami a opět obnažené lidské pocity nejen ve výtečné interpretaci, ale i v textech.
V r. 1974 žil John už v Los Angeles jeho život se odehrával mezi divokými večírky a erotickými eskapádami s mladou čínskou sekretářkou (od Yoko Ono) May Pang. Hudba na albu je ale živočišně uměřená a emocionálně prožívaná natolik, že albu dávám čtyři hvězdičky!

Dotaz na Billa Gatese: proč zatraceně když píšu slovo „lennonovské“ mi po dopsání naskakuje na poněkolikáté „leninovské“. To je od Microsoftu velká poťouchlost, nemyslíte?

» ostatní recenze alba Lennon, John - Walls and Bridges
» popis a diskografie skupiny Lennon, John