Lennon, John - Walls and Bridges (1974)

Album Walls And Bridges od Johna Lennona jsem dostal z Anglie ještě začerstva, kdy vyšlo a protože jsem o něm ještě předtím dost četl v časopisech vesměs pochvalné postoje, byl můj zájem k mému oblíbenému ex-Beatlovi ještě zesílen. Obal elpíčka byl rafinovaně rozkládací a když člověk udělal několik pohybů jeho částmi tak obličej legendy plazil jazyk, zavíral oči a šklebil se a tvářil se i vážně. Album vzniklo bez „dozoru“ Yoko Ono a tak o něm lze hovořit jako o ryze lennonovském produktu… Na horní straně obalu jsou Johnovy výtvarné projevy z jeho dvanácti let a uvnitř je zvláštním způsobem pojednán etymologický rozbor jeho jména Lennon, které má irské kořeny a jde dál ještě do ryzího keltství (!)

GOING DOWN ON LOVE – rozehrávané percussion a nosový Johnův hlas za středního tempa doprovodné kapely, v němž vnímáme Little Big Horns a úderné rytmický nástupy. Obsah textu neoplývá pozitivismy a pozorný posluchač vypozoruje ironickou nadsázku v jemných hlasových odstínech, do nichž John vkládá svoji duši bez připudrovaných příkras. Zajímavá rytmická členění. Skladba, která by v dané podobě určitě ve staré dobré Anglii vzniknout nemohla. Těžko zařaditelná, ale osobitá…

WHATEVER GETS YOU THRU THE NIGHT – zato druhá skladba to je rock and roll na plný plyn. Údernost a šlapající rytmus vás strhne, stejně jako bučící sólo na saxofon. Správné americké retro. Spolu s Johnem si ji zazpíval i Elton John, který zde hostoval i na klávesy. Píseň se stala v USA hitem a vrátila Johnovu hudbu do hitparád, odkud se jeho tvorba už před delší dobou vytratila. Nic víc – nic míň. Odráží rockandrollový způsob života hvězd daného žánru a její odvázanost strhne tanečníky k exhibici….

OLD DIRT ROAD – pomalá skladba. Zádumčivá balada v lennonovském duchu. Z pozadí podobně jako na albu Imagine sehrávají svou neoddiskutovatelnou roli smyčce, které se propojují s klavírem a mezotronem Kena Aschera, který si uprostřed písně zahraje krátkou mezihru, zatímco šošonský indiánský rocker Jesse Ed Davis podmanivě kouzlí na elektrickou kytaru klouzavé tóny. Skladbu napsal John společně s Harry Nilssonem, který zpívá doprovodný vokál. Velmi příjemná skladba…..

WHAT YOU GOT – tady se ovšem hudba vrátí do rockových souvislostí. Úderné bicí nástroje za podpory percussion a dechové sekce, baskytara Klause Voormanna a clavinet Ken Aschera posouvají skladbu na platformu funku. Inspirativní skladba plná emocí, do které John vkládá hodně dramatického náboje ve stylu klasických rockandrollových shouteru. Rytmicky velmi vypjatá záležitost…

BLESS YOU – tady jsme ale na úplně jiné platformě. Skladba je pomalá, až vláčná a má jazzovou atmosféru. Klouzavé tóny elektrické kytary, výtečné elektrické piano a mellotron Kena Aschera doprovázejí tikavé bicí nástroje Jima Keltnera a hráče na percussion Arthura Jenkinse jr.. V mezihře saxofonista Bobby Keyes zahraje jímavou mezihru. Zajímavé harmonické proměny mají až snovou atmosféru. V textu je oslovován příští přítel Yoko Ono. Johnův hlas je zvláštně rozněžněn a dokonce má jakési vibráto zpívané přes nos. Velmi zvláštní skladba na první poslech…..

SCARED – další skladba začíná až děsivě. Postará se o to vlčí vytí, které obsáhne prostor. Píšeň má úderný monotónní rytmus bicích nástrojů a baskytary, Little Big Horns s dechovou sekcí má významnou úlohu v pozadí a hráč na barytonsaxofon Howard Johnson do skladby vloží přiostřené sólo. Ze skladby sálá napětí a úzkost a ta provází píseň po celou dobu jejího záznamu. Nástrojový instrumentář je výtečně zaranžován a přesně se spojuje se zpívanou výpovědí. V další fázi skladby John přitlačí v hlase a máme zde ještě nekompromisnější obžalobu vlastními pocity. Jesse Eed Davis na elektrickou kytaru hraje nevýbojné, ale velmi účinné sólo za doprovodu akustických kytar. Výtečná záležitost….

#9 DREAM – výtečná skladba šlapavého středního tempa. Jesse Ed Davis zahraje skvostné klouzavé úvodní sólo na kytaru Výtečné smyčce za podpory mellotronu, elektrického piana a zvonících akustických kytar a do toho Johnův vroucný pěvecký projev. Další z příkladů jeho autorského rukopisu, kdy nezaváháte a okamžitě ho poznáte. Tomu se říká styl velkého umělce. Je zde trochu psychedelického oparu z beatlesovských šedesátých let, i když rytmicky jedeme v jiném vlaku, ale tajemný šepot, stejně jako nepřeložitelný výraz Ah! Bowakawa poussé, poussé (třeba bude znát odpověď OHNOTHIMAGEN?) má jedinečnou podmanivost. Skladba se jako hit dostala do hitparád a stala se skladbou dané doby. Ve sboru zpívá i čínská kráska May Pang a tahle snovost mě docela zasahuje i po rolika letech. Výtečné!

SURPRISE, SURPRISE (SWEET BIRD OF PARADOX) – šlapavá rocková záležitost opět (jak jinak) podle amerického modelu. Úderné bicí nástroje zarámované říznými dechy. Pohostinsky za mikrofonem stojí i Elton John. Vyjadřované pozitivismy jsou směrovány na May Pang, ze které byl John v té době velmi okouzlen a prožíval s ní jakési vnitřní znovuvzkříšení a uvolnění…

STEEL AND GLASS – podle mého názoru nejsilnější skladba na albu! Johnův hlas zní tajemně vzrušivě a přichází s podivným šepotem jakoby zdálky. Kytara sází zajímavé modifikované akordy. Vynikající aranžmá! Smyčce ve velkém stylu podobně jako na už jednou citovaném Imagine. Ale není to žádný podbízivý naskládlý song. Lze z něho vycítit velké napětí a silné vibrace. Dechová sekce přizvukuje a doplňuje ortelný sound. Jesse Eed Davis zahraje výtečné sólo na elektrickou kytaru, kterou preparuje wah wah pedálem, a navíc jakýmsi „bažinovým soundem“. Opravdu vynikající skladba!

BEEF JERKY – instrumentálka, ve které cítíte rockovou přímočarost, ale také výtečné funkové rytmické proměny a jsou zde opět Little Big Horns a skladba dusá a běží vpřed. Kytara zde hraje zajímavě proměnlivé party bez nápadného exhibování a dechy sviští vzduchem jako vítr. V závěrečném finále skladba odeznívá v elektronickém šumění, které neočekáváte. Pořád jsem přemýšlel, co název znamená a přišel jsem na to vlastně až nedávno, když jsem cestoval do Prahy a můj soused si poručil sušené maso v sáčku a já jsem četl poočku nápis na obalu Beef Jerky – takže vlastně sušené hovězí (!) Opravdu jsem to nevěděl……ale neochutnal jsem (nebylo to zrovna nejlevnější a také to vizuálně nelákalo), ale mohlo to být chutné, kdo ví?!

NOBODY LOVES YOU (WHEN YOU´RE DOWN AND OUT) – další velmi silná záležitost na albu. Jakási katarze – vyvrcholení alba. Začíná s klasickými doprovodnými akordy a Johnův hlas má zastřený nostalgický timbr. Nezpívá o příjemných a veselých věcech, jak vidno už z názvu. Smyčce jsou opět v prvním plánu, stejně jako dechová sekce. Také je ve hře klavírista Nicky Hopkins na na hammondky Ken Ascher. V další fází skladby bicí nástroje a řeřavý Johnův hlas za smyčcové clony emocionálně vyzpívá pocity zrazeného, opuštěného a bezprizorního člověka a můžeme mu to věřit.

YA YA – krátká sekvence Dorseyovy a Robinsonovy skladby, kterou John jako nezvyklou tečku dodává na album. Skladba je „památná“ i tím, že se zde poprvé a bohužel naposledy potkává John Lennon hrou na klavír se svým jedenáctiletým synem Julianem, který „hraje“ na bicí nástroje mimo rytmus, ale nevadí to. Prostě po natáčení byl z nějakého důvodu podnět k uvolnění…..

Walls And Bridges má větší rockovou údernost a více sžíravé ironie a jeho americké pojetí ještě umocňují memphiská dechová sekce Muscle Sholas Horn, které John přejmenoval na Little Big Horns.
Někdo o něm hovoří jako o hodně rozháraném projektu a prý je na něm cítit jeho umělecké a lidské rozpoložení a strach z lidské bezradnosti…. Tohle je téma k zamyšlení. Nic podobného jsem osobně neucítil. Naopak zde bylo poměrně dost zajímavých a hlavně osobitých nápadů, které jsem dokázal ocenit. Žádná úlitba hardrocku nebo popovému uvzdychanému americkému soulu, ale poctivý rock doplňovaný zajímavými baladami a opět obnažené lidské pocity nejen ve výtečné interpretaci, ale i v textech.
V r. 1974 žil John už v Los Angeles jeho život se odehrával mezi divokými večírky a erotickými eskapádami s mladou čínskou sekretářkou (od Yoko Ono) May Pang. Hudba na albu je ale živočišně uměřená a emocionálně prožívaná natolik, že albu dávám čtyři hvězdičky!

Dotaz na Billa Gatese: proč zatraceně když píšu slovo „lennonovské“ mi po dopsání naskakuje na poněkolikáté „leninovské“. To je od Microsoftu velká poťouchlost, nemyslíte?





reagovat

Konečne! John Lennon dokázal, že predchádzajúce počiny boli len odbočkou a albumom Walls and bridges ukázal, že stále vie skladať úchvatné piesne. Album je ozaj skvelý a vyrovnaný. Obsahuje aj hit číslo 1 v USA - Whatever gets you thru the night s Eltonom Johnom za piánom. Ďalej ma veľmi príjemne prekvapil divoký funky nárez What you got. Po tejto skladbe nasleduje veľmi silná trojica Bless you, Scared a #9 Dream. Krása, proste krása. Umocnená predposlednou baladou Nobody loves you. John Lennon vo svojej vrcholnej forem, tak ako sme si ho pamätali. Ale keďže prvé dva albumy tohto umelca sú u mňa za 5 hviezd, tomuto dám 4. Rozhodne však patrí k jeho najlepším dielam.
reagovat

Deska, která nemá slabé místo, po delší době od Lennona konečně pořádnej rockovej šlapák, ovšem i včetně nitěrnějších, pomalejších a oduševnělých skladeb.
Vypíchnul bych zejména Nobody loves you (when you old and grey...), to je zlatý hřeb celé desky, tak má vypadat ukázjkově jemná balada. Doteky strun v této skladbě a způsob jejich sejmutí ve studiu jen umocňuje celý zážitek...
Verdikt: 5.
reagovat