Black Sabbath / Heaven and Hell (1980)

Album, které vdechlo téměř již zdecimované kapele nový život a ukázalo, že to bez Ozzyho jde, ne-li lépe, než předtím. I když Dio není úplně můj top oblíbenec, hlasově je zkrátka o parník jinde a do materiálu HH se opřel vskutku důkladně. Album se nenásilně navezlo na tehdy každým dnem sílící vlnu NWOBHM, o čemž vypovídá již první absolutní nářez Neon Knights. Children of the Sea je monumentální kolos, kde tepve Dio za mikrofonem odkrývá všechny trumfy svého hrdla. Lady Evil se vrací k riffové formuli první skladby, i když přece jen její rychlosti nedosahuje. Titulní skladba je zcela zásadní, několikrát se dočkáme dramatických změn temp a nálady skladby a závěr je hotovou očistou. Wishing Well a Die Young (zejména pak druhá, klasická heavymetalovka tehdejší éry s odlehčující vsuvkou uprostřed) jsou o poznáni subtilnější, ale nepostrádají hitové ambice. Jedinou položkou, která mě úplně stoprocentně nenaplňuje, je Walk Away, i když jsem rozhodně daleko od tvrzení, že by byla na albu na počtu. Lonely Is the Word je pak jednou z nejpodmanivějších skladeb, kde kapela kreslí depresívní tóny až do úplného finále. Jistě nedoceněná klasika, jak praví i booklet remasterované verze. Zvedám palec vysoko, stejně jako v případě následujícího Mob Rules, které jako by bylo šito podle zcela stejné šablony, přesto ale kvalitativně nezaostává. Nemůžu si odpustit také poklonu Iommimu, jehož riffy, přestože psané zcela pro jiného vokalistu, jsou opět naprosto všeobjímající a ostré jako pila, stejně jako jeho tradičně ostře vypíchnutá sóla. Neskutečná univerzálnost v rámci žánru...

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Heaven and Hell
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath