Blue Effect / Nová syntéza (1971)

Ačkoli nejsem žádný pamětník a na zdejší poměry jsem mlaďas (r. 81), tohle je naprostá klasika a na tahdejší poměry skutečně asi značně novátorský počin, jehož atmosféra nevyprchává ani po letech. Organické skloubení rockové kapely a jazzového orchestru, nadmíru vydařené tím, že skutečně ani jedna ze složek výrazně nevyčnívá, Hladíkovi hoši se doslova mazlí s tóny a orchestr dodává perfektně našlápnuté hlavní nosné motivy, proplouvající v hlavě ještě dlouho po dohrání. Melodie Mé hry a Cesty na jihozápad se už zapsaly do naší jazzrockové historie, lehkonohý Popínavý břečťan je skutečně náročnou progresívní sklabou, vrcholem je ale pro mě asi Blues Modrého efektu, fantastické prolnutí precizní Hladíkovy kytary a výbojů orchestru. V proudech a poryvech tónů ani dlouho neregistruji, že je album instrumentální. Čtrnáctiminutový titulní kolos uzavírá tento fenomenální počin a já si říkám, jaké by to bylo fajn, kdyby si něco podobného pustila aspoň desetina dnešní mládeže... Plné hodnocení nedávám toliko proto, že ještě intenzívněji mě oslovila pozdější tvorba kapely od desky Modrý efekt & Radim Hladík až po 33, tedy prog-/artrocková fáze kapely. Přesto ale revoluční dílo...

» ostatní recenze alba Blue Effect - Nová syntéza
» popis a diskografie skupiny Blue Effect