Waits, Tom / Bad As Me (2011)

Tak nevím, jestli není něco shnilého ve státě Dánském... Zkraje týdne jsem v kulturní rubrice nejmenovaných novin Young Front Today na jedné dvoustránce četl dvě recenze. Jednu na čerstvou placku Toma Waitse Bad As Me a druhou na čertsvou placku Petra Koláře Čas nás naučí. Nešlo to jinak, nežli tuto pseudonáhodu chápat jako paralelní slalom. A světe div se! Tom Waits dostal 80% a Petr Kolář 60%!!! To jsou tedy paradoxy... 20% rozdílu není přece vlastně téměř žádný rozdíl, když já bych Tomovi přece bez váhání dal 100%, což by tedy znamenalo, že Petr Kolář by dostal 80% a posunul se tedy na pomyslnou laťku původně nastavenou recenzentem Tomu Waitsovi.
Přiznám se rovnou: nejsem fanouškem Petra Koláře (dámy prominou) jeho novou placku jsem neslyšel a pevně doufám, že také neuslyším (rozhlas už dávno neposlouchám, pouštím si do sluchovodů jen to co baví mě, takže ani nevím, co naše národní poklady v současné době pějí, a zda jsou jejich médii protahované smutky dobrej nápad, nebo špatnej nápad, nebo vlastně jakej je to nápad?). Ale jestli je tedy ta deska P. Koláře tak dobrá, že téměř šlape na paty týhle superplacce Toma Waitse, tak bych se měl nad sebou vážně zamyslet, jestli se fanouškem Petra Koláře vlastně nestat, možná totiž o moc přicházím, protože placka Toma Waitse mi dělá nejen velkou radost a potěšení, ale i blíže neurčené a zcela odborné balneo-psycho-fyzické procedury např. tohoto typu:
- peeling celého povrchu těla drátěným kartáčem s průřezem štětinek 0,3mm s cestou tam a zase zpátky
- manikůru křovinořezem, za který by se nemusel stydět ani Machette, který sice neesemeskuje, ale zase s tím křovinořezem krásným a jednoduchým způsobem čistí provázanost podsvětí s vysokou politikou kdesi na pomezí Mexika a USA, kde to tedy vždycky bylo pěkně vostrý (laiky v tomto oboru posílám na server čsfd se zadáním jednoduchého hesla Machette).
A to ani nehodnotím, s kým se oba dva paralelně hodnocení umělci na svých produktech sešli. No řekněte, dá se vůbec s někým srovnat smečka vyjících vlků, desperátů a strunotrestačů, který si ke spolupráci vybral Tom Waits - zpěvák se zlatem v hrdle? To jsou jména! To je sestava! Jenom namátkou: Keith Richards - vrchní vyjící nesmrtelnej vlk, skokan z palmy a pirát z Karibiku, naprostej Bůh a absolutně nenahraditelnej člen jakýkoliv reprezentace v Lize Mistrů i v baráži... Marc Ribot - nedotknutelnej chameleonskej Krysař a lovec a výrobce Hluků a Hlasů... Charlie Musselwhite - člověk, kterej umí se svou harmoškou snad i mluvit.
Všichni fanoušci a všechny fanynky P. Koláře - hned a s okamžitou platností mi řekněte zda:
- Petr složil na svý nový placce takovou poklonu jinej smečce vyjících vlků s logem jazyka na obojcích jako Tom Waits v tracku Satisfied. To je pecka!
- Petr jede na hřbetě nějaký obludy až za brány pekla jako Tom v tracku Hell Broke Luce a Pirát Karibiku mu k tomu výrazně svojí kytarou podkuřuje a zvedá sebevědomí
- Petr tak jednoduše všedním způsobem jako Tom ve svým věku v písni Kiss Me žádá svojí družku, aby ho líbala tak, jako tenkrát, když byl pro ní ještě cizí...

Prostě paráda paráda paráda - říkám to tak jako další skřehotavej havran se zlatem v hrdle z podobnýho spolku - nedotknutelnej Bob - když ve čtyřiadevadesátým visel na hřbitovní zdi židovskýho hřbitova na Starým Městě, koukal přes zeď a volal - paráda, paráda!!!!
Dávám pět hvězd a slibuju, že jestli mě někdo přesvědčí, že i placka Petra Koláře je tak dobrá, aby snesla -20% oproti Tomovi, tak si jí koupím v origoši a budu jí poslouchat minimálně tak často jako tu Tomovu.
Howgh.

» ostatní recenze alba Waits, Tom - Bad As Me
» popis a diskografie skupiny Waits, Tom