Clapton, Eric / Layla and Other Assorted Love Songs (As Derek and The Dominos) (1970)

Album Layla And Assorted Love Songs je nedílnou součástí mojí sbírky už dlouhá léta. Přiznám se, že Eric Clapton je můj kytarový hrdina odnepaměti a sledovat jeho vzestup hudební kariéry od Yardbirds mě docela bavilo.
Tenhle dvojalbový projekt je pro mě Claptonovou variací mezi elektrickým blues a volnějšími písňovými podobami… V r. 1970 procházel Clapton jednou ze svých mnoha krizí a nebýt hudby, tak už by asi dnes nebyl. Jeho labilita, experimenty s heroinem a nezřízený alkoholismus byly výrazem jeho lidské vratkosti, vnitřní rozháranosti a slabosti…. Těsně po nahrávání projektu tragicky zemřel kytarový velikán Jimi Hendrix, což Claptona, jeho osobního přítele těžce zdeptalo na duši…
Ale kupodivu na hudbě samotné není tohle krizové období nějak znát. Jednotlivé hráče znal z londýnských session a z jeho účasti v kapele Delaney Bonnie And Friends, kde alternoval se svým přítelem George Harrisonem. V téhle partě už nebylo ortodoxní blues a blues rock tím hlavním, ale do jejich hudebních prvků vstupovaly ingredience soulu, country a rock and rollu, které se s blues různě propojovaly. Pojmenovali se Derek And The Dominos (Claptonovo jméno bylo schválně pokřiveno, aby nebylo zdůrazňováno jméno legendárního kytaristy)
Bylo zde pár převzatých věcí, ale hlavně skladby, na kterých měli spolupodílí členové Derek And The Dominos a to mi bylo sympatické, že Clapton na nějaký tajný pokyn Roberta Stigwooda a Toma Dowda zde neprosazoval jenom svoji personu – ostatně celý projekt byl signován Derek And Dominos a ne jménem Eric Clapton…..

I LOOKED AWAY – uvolněné kytarové téma v písňovém duchu. Mírně se zde uhlazuje, ale v téhle podobě mi to nevadí. Skladba má výtečnou melodii, i harmonickou strukturu a sází na melodiku šedesátých let. Žádné progresivní výboje, jimiž rok 1970 přímo žil. Claptonův naříkavý hlas se zde spojuje s hlasem klávesového hráče Bobbyho Whitlocka. Claptonovy kytarové běhy jsou pružné a elasticky proměnlivé – hrány bez zkreslení s jemným bzunivým tónem….

BELL BOTTOM BLUES – je tady první blues. Vlastně je to blues především v pocitech – ne v hudební formě. Je opět naříkavé a plačtivě bezedné. Clapton dokázal ve zpěvu velmi autenticky vyjadřovat svoje pocity – zmítal se v nevyrovnaných vztazích mezi krásnou Alice Ormsby-Gore, sotva zletilou britskou aristokratkou a… (k tomu se ještě dostanu). Valivý rytmus se propojuje s opakujícím se schématem a akcentovanými záseky a rozlamovanými akordy mezi durem a mollem. Podmanivé a stejnostejné.

KEEP ON GROWING – úderný rockový riff ze základního tónu. Kytarové téma se rozbíhá ve výrazných rytmických strukturách, kdy vedle bubeníka Jima Gordona vnímáme výrazné basy baskytaristy Carla Radlea a klávesový hráč Bobby Whitlock se připojuje svým razantním zpěvem, což činí zajímavý protipól Claptonovi. V téhle skladbě už cítím vliv zámořské hudby, která už nemá se starou dobrou Anglií nic společného…. Clapton vypálí do skladby výtečné sólo. Jako když pavouk předem sítě. Rockový model lasického typu, který se nijak nebrání tanečnosti a zvýrazněné rytmizaci. Prostě paráda v prvním plánu.

NOBODY KNOWS YOU WHEN YOU´RE DOWN AND OUT – převzatá skladba ve které hostuje elitní americký hráč, virtuos na slide-kytaru Duane Allman z legendární jižanské kapely Allman Brothers Band, která v té době měla našlápnuto k velkolepé americké kariéře. Claptonovské kytarové postupy se tady s Allmanovými spojují jedinečným způsobem a dějí se tedy místy až zázračná kytarová spojení. Depresivní název skladby jakoby vyjadřoval prostřednictvím jejich kytarových poselství její obsah – ano, tohle je ryzí podstatu blues. Pomalé tempo a melodické postupy v klasickém modelu doprovázejí tremolo hammondek, klavír hostujícího Alphy Galutena a rytmika hraje uměřeně. Působivě se do skladby promítají i přitlumené vokály mezi blues a soulem. Claptonův chraptivý hlas a zraněné ego, zde nacházejí velkou příležitost. Inspirující záležitost pro všechny interprety blues….

I AM YOUR – také v další skladě hostuje Duane Allman a tak si máme možnost vychutnat další další symbiózu dvou velkých kytarových hráčů. Tady se ale hraje více akusticky. Zvonivé akustické kytary se prolínají s tremolem hammondek a perkusivními bubenickými doprovody. Elektrická kytara zde jenom lehce dokresluje uvolněné nálady a tak tady máme příjemnou podvečerní atmosféru před milostným vzplanutím pod horkým středomořským západem slunce (možná inspirován častými řeckými pobytu Claptona na ostrovech v Egejském moři). Tady by asi Claptona v hlubokých šedesátých letech málokdo hledal….

ANYDAY – výtečný nástup. Klasické rockové téma s obligátními postupy. Čitelnost doprovodu Derek And The Dominos je tady už nezaměnitelná. Zpěvnost, přehlednost a radost z hudebního spolupůsobení. Whitlock má emocionální projev ovlivněný černošskými vzory, ale možná i Delaneyem Bramlettem se kterým působil v jednom celku. Gordonovy bicí dusají a občas zajímavě breakují a Clapton s Allmanem se tady opět prezentují v tom nejlepším světle. Podmanivě působí i dynamické odstínění v jednotlivých pasážích a popuštění uzdy emocím skladbě skutečně prospívá po všech stránkách.

KEY TO THE HIGHWAY – klasické blues. Převzatá záležitost od amerických autorů. Clapton i Allman jsou jako ryby ve vodě. Možná právě zde si mohli dokázat, jak je daný hudební styl vzájemně propojuje a jak prostřednictvích svých kytar dokáží komunikovat. Claptonův hlas zde zní více černošsky a zemitěji a nemá onen již několikrát citovaný žalostný timbr. Myslím že učebnicový příklad hry bělošského kytarového blues, na kterém se mnozí hráči učili proniknout do jeho jádra a získat patřičný výraz. Ostatní instrumentace se přizpůsobuje Claptonovi a Allmanovi a tak výtečně vyniknou jejich muzikantské erupce.

TELL THE TRUTH – další skladba má uvolněnější charakter šlapavého rocku písňového typu. Jako velmi zajímavé se mi jeví především prokreslování refrénu výraznými dynamickými nástupy a důraznými akcenty. Clapton, Allman a Whitlock ve skladbě jednoznačně dominují. Nemá žádnou zázračnou melodii, ale dají se do ní krásně implantovat vstupy slide-kytary a elektrické kytary. Inspirace od černošských amerických vzoru je zde alespoň podle mě hodně čitelná, i když rocková břitkost je ryze bělošská…

WHY DOES LOVE GOT TO BE SO SAD? – výrazně se zrychluje. Gordonovy bicí nástroje a Radleova baskytara se řítí vpřed v pořádně odpíchnutém tempu a Clapton a Whitlock se velice slušně vypořádávají ve zpěvu i s netypicky rychlým frázováním, ale je to především famózní kytarové exhibování obou velkých hráčů. Cítím zde nepřímý vliv Leona Russella a Dr. Johna… v tom pozitivním slova smyslu. Chtělo to hodně energetického potenciálu vymačkat ze sebe tolik instrumentálních dovedností, přitom ale jejich hráčská koexistence působí uvolněně a přirozeně (otázkou bylo, jestli všechny koncerty při prezentaci alba dokázal Clapton zahrát vždy vyrovnaně s ohledem na jeho psychický stav…)

HAVE YOU EVER LOVED A WOMAN – další skvělá bluesová záležitost z převzatých zdrojů. Claptonova kytara zde hraje opravdu famózním způsobem. Milostná témata se prolínají do většiny jeho skladeb a tady to není žádná výjimka. Bobby Whitlock hraje na přitlumené elektrické piano a rytmika tiká jako hodinový stroj. Clapton opět naříká a vkládá do své interpretace obsah svojí zmučené duše milostnými erupcemi, heroinem a alkoholem. Proč to pořád zdůrazňuji? Zkuste si přečíst jeho autobiografii a vzpomínky Patti Harrisonové (později Claptonové) a budete vědět proč…. Skladba je ovšem parádní po všech stránkách. Whitlock mezitím vyměnil elektrické piano za klasický klavír a vnímáme výrazněji jeho podíl. Rytmus se stává valivým a přidává se na dynamice, ale oba kytaristé jsou stále na špici. Jejich střídání je osvěžujícím zdrojem energie a čitelnost jejich osobitosti už je zcela evidentní… Fantazie!

LITTLE WING – skladba Jimi Hendrixe (Claptonova přítele) v různých období inspirovala řadu kytaristů na celém světě – stejně tak i v české kotlině. Je podmanivá, křehká a nadzemsky krásná a Clapton cítil jakousi legitimitu k této písni. Začátek skladby je ovšem rockově razantní a také pateticky oslavný. Další postupy už mají claptonovský model hry, kdy se prokresluje základní motiv, na který obě kytary naléhají a Whitlockovy hammondky spojují harmonickou strukturu v pozadí. Krásně prolínavé kytarové můstky s akcentací a vzájemnou těkavostí tónových obrazů. Za devět dní po natáčení této skladby legendární Jimi Hendrix odletěl do hudebního nebe a Clapton se zhroutil a uchýlil se k alkoholu. Kladu si otázku, za Jimi tuto verzi v krátkém mezidobí vůbec měl možnost slyšet (?!)

IT´S TOO LATE – tady se vracíme do padesátých let. Převzatá skladba Chucka Willise je zemitým rhythm and blues se kterým se Derek And The Dominos vyrovnávají velmi přesvědčivě. Houpavý rytmus, kolorovaný klouzavými kytarami, úderným Whitlockovým klavírem a přesně dusající rytmikou. Opětně podmanivé doplňování claptonovsko-whitlockovských vokálních spojení je opravdu jedinečné a stylové.

LAYLA – pravděpodobně pilotní skladba na celém dvojalbu. Claptonovo citové balancování mezi Alicí Ormsby-Gore a manželkou jeho přítele George Harrisona – krásnou Patti znamenalo, že se Clapton až po uši zamiloval do půvabné blondýnky a napsal pro ni i tuhle skladbu. Nádherná melodická linka a výtečný kytarový riff. Dodnes na něj slyší spousta lidí a dodnes jej dráždí spousta kytaristů. Velmi šťastná volba pro kytarovou hru Erika Claptona. Spoluautor je i bubeník Jim Gordon – vedle bicích si zde zahrál i klavírní part – Gordon hrál také s Johnem Lennonem, ale v USA i s Frankem Zappou. Škoda, že tak špatně skončil…. Když skladbu poslouchám, stále mi leze mráz po těle. To milostné vzplanutí muselo být velmi mocné, když Clapton ze sebe vydoloval takovou věc! Myslím že Patti Harrisonová to musela cítit do morku kostí…. Druhá část skladby po výtečném klavírním tématu je už umírněně hladivá a uhlazenější – jedna z nejpůsobivějších love-songů co vůbec znám…..

THORN TREE IN THE GARDEN – a jsme v závěru…. Bobby Whitlock se vedle Claptona a Allmana také zmocnil kytary a v tomto triu nám nabízejí křehkou baladu. Zvonivé flažolety a melancholická atmosféra pozdního podvečera v jakémsi odloučení a samotě medituje nad akátem v zahradě v lyrické poloze. Rozechvělý Whitlockův hlas velmi dobře souzní s akustickými kytarami a lehkými percussion a utlumenou baskytarou. Dokáže do hlasu vložit smutek i exprese a to se zde podařilo nade vší pochybnost…..

Škoda, že na dlouhá léta se pro mě Claptonova další albová produkce stala nepřijatelná. Znovuobjevil jsem si ho až výtečným comebackovým bluesovým albem From The Cradle (1994) a dodnes mám pocit, že v řadě případů se mi Claptonova alba jeví jako vzájemné vykrádání nápadů a nadprodukce. Clapton je pořád mimořádný kytarový hráč, ale jeho alba sedmdesátých a osmdesátých let se mi už nelíbí – třebaže tu a tam se na každém druhém albu našla nějaká skvělá skladba.
Album Layla And Assorted Love Songs je ale u mě za plný počet hvězdiček!

Upozornění: album mělo být zařazeno pod označení DEREK AND THE DOMINOS a ne CLAPTON Eric... říká to i samo album!

» ostatní recenze alba Clapton, Eric - Layla and Other Assorted Love Songs (As Derek and The Dominos)
» popis a diskografie skupiny Clapton, Eric