Pretty Things / Parachute (1970)

Britská skupina Pretty Things patří mezi legendy psychedelického rocku šedesátých let. Bohužel, čas se k nim zachoval poměrně nemilosrdně a s odstupem času se dá říci, že se na ně poněkud neprávem téměř zapomnělo. Jinými slovy, nedočkali se takového uznání, jaké by si zasloužili. V začátcích byli orazítkování jako „drsnější Rolling Stones“, ale jejich vývojová linie šla směrem hledačským progresivnějším směrem.
Jejich album Parachute patří mezi jejich výstavní zboží dodnes a tak se rád rozdělím o svoje pocity nad poslechem tohoto zajímavého projektu…

SCENE ONE – tajemný psychedelický nástup strašidelného soundu, který se přibližuje do popředí….

THE GOOD MR. SQUARE – prostor pro úderné akustické kytary a ďábelské bubenické breaky. Vokální stavba skladby patří ještě do šedesátých let, ale hudební struktura otevírá zvolna dveře novému desetiletí. Nástrojová instrumentace stojí na písňové platformě. Vedle kytarového podílu, zde vnímáme elektrické piano, cembalo, tlumené varhany, klavír Johna Poveye a poměrně výraznou baskytaru Wallyho Allena. Phil May vévodí svým sólovým vokálem za zdařilé asistence ostatní členů kapely

SHE WAS TALL, SHE WAS HIGH – melodická linka je stále velmi výrazná a hudba přidá na větší drsnosti a dynamičnosti, přesto jsou všechny pokus pracovat s harmoniemi a melodickou linkou pod přísnou kontrolou. Sbory jdou napříč přes Beatles, Who, Procol Harum a Moody Blues a jsou skoro až sošně krásné….

IN THE SQUARE – nádherné zvonění akustický kytar, preparovaných zpozadí cembalem a dokonce i sitárem a hudební instrumentace zní jako harfa. Opravdu velmi zvláštní a podmanivé. Myslím, že ranní Genesis tady mohli nacházet živnou půdu pro svoje první skladby. Atmosféra mírně zhoustne a z pozadí přichází těžký sound tónového generátoru….

THE LETTER – také další skladba má charakter spíše písničkového formátu, je ovšem výtečně proaranžovaná dalšími přídavnými instrumenty a cítím zde schopnost, vkládat do skladeb zvláštní atmosférické nálady. Určitě překonávají i pokusy Small Faces vyrovnat se s psychedelickým odérem

RAIN – údernost akustických kytar je zachována a pochválit je třeba melodickou baskytarovou linku a pak už přicházejí zásadní drsné ostré kytarové riffy. Bubenické nástupy Skipa Allana jsou velmi útočné, ale struktura skladby zůstává stále přehledná a inspirující.
Závěr tvoří konkrétní aplikace bušícího deště. Formálně nemáme co dělat s nějakými rafinovanými postupy, ale aranžérská práce je na velmi vysoké úrovni…

MISS FAY REGRETS – pravděpodobně doposud nejrychlejší a nejdrsnějším skladba. Zemitost rockového podání je jako smršť a nemilosrdně si razí cestu vpřed napříč hudebním terénem. U málokteré kapely té doby zaregistrujete takovou vnitřní muzikantskou pospolitost a snahu nepříliš vyčnívat a dělat kompromisy. Výtečně vystavěné kytarové sólo a velmi dobře vypilovaná unisona baskytary a kytary vás udeří do uší zcela nepochybně…

CRIES FROM THE MIDNIGHT CIRCUS – hypnoticky se opakující hudební figura je doprovázena drsným hlasem Phila Maye, který doprovázejí tajuplné psychedelické zvuky ze záhrobí a podivné perkusivní zvuky. V jistém slova smyslu tahle skladba navazuje na beatlesovské období kolem jejich Magical Mystery Tour. Elektronicky deformovaný hlas, úderné klavírní akordy a přiostřená kytara dokreslují atmosféru s mírně potlačenou foukací harmonikou. Pretty Things vycházejí z rhythm and blues, ale dokázali se zbavit různých klišé, která tento styl přinášel a hledačským způsobem jejich hudbu kořenit. Zejména v téhle skladbě bych tento podíl označil za pionýrský. Skladba má svou hutnost a poctivé muzikantské základy a myslím, že zrovna tady si sáhli na vrchol.

GRASS – krásně preparovaný klavír s nahallovaným soundem a kytarové akcenty přinášejí další melodickou skladbu. Po předešlé skladbě přichází jisté uvolnění atmosféry a důraz na tajuplnou bezprostřednost. V mezihře si můžeme vychutnat klouzavou jakoby bloudivou elektrickou kytaru, které je jistým způsobem utlumena, aby nevybočovala s daného konceptu. Krásné rozvolněné mollové akordy a zvuk mellotronu v pozadí přináší rozšíření harmonické struktury, která stojí na kytarových postupech

SICKLE CLOWNS – úvodní nástup jakoby posouval atmosféru mírně k jazzu, i když rytmika je dravě rocková a baskytara správně dusavá. Ta mírná koketerie s jazzem vyplývá s instrumentace klavíru, mellotronu a kytary v přiznávkách. Rytmická složka je posílena získává ještě větší hutnost a komplexnost podání. Phil May zpívá dravě a drsně (místy jako Jim Morrison). Výtečné kytarové sólo má zdravě drzou strukturu a protlačuje se do mezihry jako určující element. Výtečná skladba po všech stránkách – teď překvapí rytmická eskapáda na bicí nástroje a percussion (ani tak ne v santanovském duchu, jako spíš ozvěna afrických obřadních bubnů). Tremolo varhan se mírně protlačilo do popředí, střídá je však kytarová jízda. Dalš…

SHE´S A LOVER – rytmické principy Prettty Things už pro vás zůstanou víceméně čitelné. Co je tady spousta kořeněných vůní psychedelických časů. Vokály ve stylu kalifornských skupin mísených s britskou tradicí a instrumentace doplňovaná varhanami, akustikcými kytara a teď i ve stereu výtečně pojednaným kytarovým dvojsklem. Velmi dobře se tenhle pinkponk poslouchá s čeřenými akordy cembala…

WHAT´S THE USE – pochmurný klavírní nástup přináší pozitivistické tendence. Krásně zvonivá elektrická dvanáctistrunná kytara, percussion a sborové vokální party se opět nadechuje k psychedelickému proklamování jejich hudební formy. Uvědomuji si, jak se místy tahle hudba dotýká takových Byrds, Beatles, ale přesto má svoji vlastní hudební filozofii osobitého hledání. Kdo umíte snít, myslím, že doceníte tyhle hudební vibrace…

PARACHUTE – velmi umírněná a uvolněná skladba s poměrně složitě aranžovanou vokální harmonií. Tenhle způsob natáčení sborových hlasů se v sedmdesátých letech vytratil. Takoví Yes se zmocnili nového dravějšího modelu, stejně jako jinak cítící Genesis. Uvědomuji si, jak mi tenhle typ hudby na muzikální aréně chybí. Instrumentálně je krásně prokreslována klavírem, dravou baskytarou a tremolem hammondek s astrálním soundem vzestupné harmonické struktury, vznášející se v nekonečnu…

Pretty Things, skupina zachmuřených drsných mániček. Pro britský vývoj stejně významná parta jako Yardbirds. Jsou tady vibrace jako od Rolling Stones, ale také od Donovana, Grateful Dead… ale spíš jako inspirační zdroje sami, než že by vstupovali do své hudby s cizími berličkami. Psychedelie, blues, hardrockové modulace jsou zcela evidentním materiálem. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let už byli válcováni novými kapelami, ale přesto si uchovali i mezi konkurencí výrazný respekt. Mezi jejich přátele patřil mj. i Jimmy Page, který se snažil v polovině sedmdesátých let uchystat jejich comeback, což se ovšem bohužel nezdařilo. Dnes na ně vzpomínají hlavně pamětníci, ale doba je převálcovala. Přesto je v jejich hudbě výrazný umělecký a pocitově vibrující náboj, který dokáže oslovit, jako hlas z temnot… Jejich velkým obdivovatelem byl kapelník legendárních pražských Matadors – baskytarista Otto Bezloja.
Mám slabost pro podobné hudební ambice a tak jim udělím plný počet hvězdiček.

» ostatní recenze alba Pretty Things - Parachute
» popis a diskografie skupiny Pretty Things