Recenze
Hawkwind / In Search of Space (1971)
Společně s ranými Pink Floyd, UFO, Crazy World Of Arthur Brown, Pretty Things, Piblocto a dalšími nejmenovanými patřili Hawkwind mezi čelné představitele britské psychedelie konce šedesátých a počátku sedmdesátých let….
Podařilo se jim derivát jejich hudby přenést do let sedmdesátých, o čemž zajisté vypovídá i jejich druhé studiové album In Search Of Space, které je pro mě odnoží psychedelie a space rocku a tvoří i součást mé sbírky...
YOU SHOULDN´T DO THAT – tajemné zvukové kouzlení s tónovým generátorem, které přináší vesmírné tajemno a jakési nespecifikované neklidno…. Tín generátoru ovšem zesiluje a zvedá se do nadoblačných výšek kamsi do astrálního nekonečna. Pod routo expresivní zvukomalbou už ovšem cíleně tepe rocková rytmika bicích nástrojů, baskytary a elektrických kytar. Je zde ovšem i elektricky preparovaný saxofon. Kapela hraje na plný plyn s velkým nápřahem. Po kompoziční stránce se zde neodehrává nic závratného, netypického nebo neobvyklého. Opakující se schéma k sobě připoutává pozornost doprovodnými efekty a tajemnými extatickými šepoty. V jistém slova smyslu mi připadá, že pražské alternativní sdružení Garage pracovalo s podobnými postupy hypnotických rytmů a bučivého saxofony a dravých kytar, kdy nikdo přesně nevěděl a nemohl rozpoznat, kdy kapela skončí. Britští Hawkwind ovšem vězí v psychedelické bažině a hypnoticky se opakující rytmy dokreslují doplňovanými impresemi. Více než patnáctiminutová skladba hodlá prokreslit svět nadzemských vizí s psychedelickým oparem na širším formátu. Znovu si uvědomuji, že výraznou devizou pro Hawkwind byla živá vystoupení se všemi více či méně pravděpodobnými doprovodnými kulisami, světly, barvami a realitou. Snaha osvobodit mysl a odevzdat se nekonečnu za aplikace psychotropních látek tady nabývá zvolna konkrétních tvarů…. Velmi sugestivně působí nekonkrétní elektronické zvuky za doprovodu hypnoticky bezchybných perkusivních zvuků rytmiky připomínající zrychleně vymezovaný čas starého hodinového stroje…
YOU KNOW YOU´RE ONLY DREAMING – tajemno a pitoreskní čarovno vládne další skladbě. Cítím tady v jistém slova smyslu odkaz raných Pink Floyd. Tedy ne v rytmice, ale v náladách a v té rozostřené kytaře. Nehledám zde nějakou majestátní harmonii, ani vyprecizovanou melodickou linku. Je to impresivní práce s náladami a psychedelickými obrazy, dost odlišnými od toho, jak byla vnímána psychedelie ve druhé polovině šedesátých let v USA…. Dostat do hudebních vizí a soundu zhmotněné snění bylo asi primárním plánem kapely. Do jisté míry zde roli sólující kytary v tom tradičním slova smyslu přejímá saxofon s podporou generátoru. Čarovný astrální šum působivý až dramaticky děsivě a připomíná zlověstný spalující dech nějaké fantaskní příšery
MASTER OF THE UNIVERSE – na psychedelické vlně se povezeme dál jako na tobogánu. Multiinstrumentalista Dave Brock za asistence druhého nejdůležitějšího člověka v Hawkwind – Nika Turnera – samozřejmě za pomoci dalších zde dotvářejí obraz britské psychedelie v čarovných a nespoutatelných vizích. Audiogenerátor Dik Mika a synthesizer Dela Dettmara dokázaly za asistence dalších nástrojů vytvořit hodně abstraktní hudební vize s poměrně čitelnými a nijak zvlášť komplikovanými rytmickými doprovody, od kterých se očekávalo, že s patřičným napětím a dynamickým posunem budou dotvářet schéma pro tuhle skladbu. Také zde je prodloužená stopáž a výrazný opakující se riff je důsledně opisován hypnotickou harmonickou strukturou. Do jisté míry jsem i překvapen, že právě touto skladbou se nenechali inspirovat takoví The Plastic People Of The Universe, která by v jejich repertoáru vypadala docela zdařile a stylově
WE TOOK THE WRONG STEP YEARS AGO – krásné zvonění akustických kytar. Brock hraje na dvanáctistrunnou kytaru…. Zvoní, tříští se a rozhazuje příjemné melancholické a přesto živé tóny doprovázené astrálními efekty audio generátoru Turnera a Dik Mika. Ten okamžik kdy akustické kytary získávají mna větší průraznosti a také slyšíme baskytaru Dave Andersona do hry vstupují i bicí Terryho Ollise. Tohle je stav hledání nirvány a totálního oproštění od pozemských a lidsky nízkých starostí, problémy a potíží a nacházení snového světa vizí, které získávají konkrétní obrazy a vize. Opravdu silná a podmanivá skladba na albu….
ADJUST ME – potemnělé výměny mollových akordů přehlušuje Turnerovo generátorové kouzlení zvuku a mňoukavé tajemno druhého generátoru Dik Mika. Deformace lidského hlasu připomíná zhmotňování zlých sil podzemního nesvěta příšer. Evidentně zde kapela pracuje na rozvíjení konkrétního nápadu, který je podrobován analytickému rozboru použité konkrétní a nekonkrétní instrumentace. Terry Ollis nehraje žádné závratné bubenické finesy, ale jeho stručnost a minimalistická přesnost se do celkové koncepce velmi hodí a nepřekrývá nějakými ďábelskými přechody onu impresivní zvukovou vlnu, který se neustále vznáší nad hypnotickým soundem, který je ukončen příšerným generátorovým sykotem….
CHILDREN OF THE SUN – poslední skladba začíná Brockovými a Andersonovými akustickými kytarami. Ani zde se příliš neplýtvá tóny a harmonickými členěním a spíš se rozvíjí stručná myšlenka, aby se dosáhlo výraznějšího účinku a dopadu u posluchačů. Tohle se ovšem zdařile daří. Turnerova flétna je adresně sdělná, ale nepostrádá na kreativitách. Hippieovská adorace svobodomyslné sekty Děti Slunce pomalu dotváří finální obraz alba, které se uzavírá do daného kruhu……
Hawkwind inspirovali poměrně výrazně některé německé skupiny progresivního rocku sedmdesátých let, které se snažily vytvořit podobný sound a hudební strukturu…
Docela si dokážu představit, jak by asi Hawkwind zazářili na Jazzových dnech v Praze v polovině sedmdesátých let mezi českou alternativou a undergroundem. Zároveň se musím téhle fantasmagorii pousmát, protože by bylo naivní si představit, jak tohle schválil ÚV KSČ odbor kultury a Pragokoncert, nahlédnu-li už jenom na vizáže a stylizace kapely.
Čtyři až pět hvězdiček....hm. Téhle hudbě ale pět hvězdiček přece jen dám, protože pro mě představovala opravdu progresivní hudební vlnu, který přesáhla řadu jiných kapel v daném žánru a i když procházela řadou personálních proměn, stala se součásti hudební scény v tom hledačském slova smyslu a hudebním experimentálním sdružením, které posouvalo hranice…
» ostatní recenze alba Hawkwind - In Search of Space
» popis a diskografie skupiny Hawkwind