Hawkwind - In Search of Space (1971)

V hľadaní priestoru vynikala spacerocková kapela Hawkwind. Dôkazom je hoci jej druhý album In Search Of Space z roka 1971.

Toto bol prvý album, ktorý som od kapely počul. Niekedy v polovici 90. rokov som si od krstného požičal hromadu platní a táto bola medzi nimi. Zaujala ma, nuž som si ju nahral na magnetofónovú pásku a počúval som ju niekoľko rokov vo walkmane. Aj preto sa nemienim hrať na nejakého objektívneho hodnotiteľa. V čase mojej hudobnej evolúcie zohral dôležitú úlohu.

Fascinovala ma tá repetitívna psychedelická morda, ktorá celý album lemuje. Šesťčlenná úderka servíruje haluzné nálady plné znepokojivých vzruchov a akoby vesmírnym vetrom hvízdajúce elektronické plochy. Platňa obsahovala aj podrobný sprievodný záznam denníka z havarovanej vesmírnej lode Hawkwind, ktorú našla expedícia blízko južného pólu. Hudobne dominuje hneď prvá štvrťhodinová fujavica You Shouldn’t Do That. Spieva sa málo, ale vždy v správny čas, napr. v skladbe You Know You’re Only Dreaming. Albumu dominuje atmosféra filmovej Vesmírnej odysey, akurát nie je taká nekonečne nudná. Osobne sa mi najviac páči troška roztopašná ráznejšia skladba Master Of The Universe. Práve na túto vec som sa vždy tešil, až na ňu vo walkmane príde rad. Semi-akustická spievaná balada We Took The Wrong Step Years Ago je skoro Dylanovka, keď si odmyslíte to elektronické pizúkanie v éteri. Pád do čiernej diery deklamuje najťažšie psycho na albume – Adjust Me. Záver albumu obstaráva ďalšia akustická skladba pomenovaná Children Of The Sun. Gitara má v sebe čosi dravé, k mdlému spevu vytvára zvláštny kontrast.

Na mojom cédečku sa nachádzajú aj tri singlové nealbumové bonusy vrátane hitu Silver Machine. Neurazia.

Mám tento album rád, a preto mu pokojne nadelím štyri hviezdy z piatich, preskúmal so mnou veľkú časť hudobného vesmíru.
reagovat

hejkal @ 04.12.2022 12:59:31
Pozerám, že táto recenzia je mojou jubilejnou stou po obnove týchto stránok. K tomu som vytvoril 9 nových hesiel kapiel a interpretov a doplnil 17 textov do chýbajúcich alebo strohých biografií. Dobré sa chváli samo, už sa dochválilo. :)

zdenek2512 @ 04.12.2022 13:22:46
Silver Machine byla první věc, kterou jsem od Hawkwind slyšel. Poté jsem si nahrál z výběru píseň Be Yourself a následně debutovou desku. Tuhle desku přivezl kamarád na pásku, snad nejlepší ukázka kosmického rocku jakou jsem tehdy slyšel. Skupinu a jejich tvorbu ze sedmdesátých let mám hodně rád, zvláště koncert Space Ritual.

hejkal @ 04.12.2022 17:01:15
Space Ritual je aj moja najobľúbenejšia doska od kapely.

Společně s ranými Pink Floyd, UFO, Crazy World Of Arthur Brown, Pretty Things, Piblocto a dalšími nejmenovanými patřili Hawkwind mezi čelné představitele britské psychedelie konce šedesátých a počátku sedmdesátých let….
Podařilo se jim derivát jejich hudby přenést do let sedmdesátých, o čemž zajisté vypovídá i jejich druhé studiové album In Search Of Space, které je pro mě odnoží psychedelie a space rocku a tvoří i součást mé sbírky...

YOU SHOULDN´T DO THAT – tajemné zvukové kouzlení s tónovým generátorem, které přináší vesmírné tajemno a jakési nespecifikované neklidno…. Tín generátoru ovšem zesiluje a zvedá se do nadoblačných výšek kamsi do astrálního nekonečna. Pod routo expresivní zvukomalbou už ovšem cíleně tepe rocková rytmika bicích nástrojů, baskytary a elektrických kytar. Je zde ovšem i elektricky preparovaný saxofon. Kapela hraje na plný plyn s velkým nápřahem. Po kompoziční stránce se zde neodehrává nic závratného, netypického nebo neobvyklého. Opakující se schéma k sobě připoutává pozornost doprovodnými efekty a tajemnými extatickými šepoty. V jistém slova smyslu mi připadá, že pražské alternativní sdružení Garage pracovalo s podobnými postupy hypnotických rytmů a bučivého saxofony a dravých kytar, kdy nikdo přesně nevěděl a nemohl rozpoznat, kdy kapela skončí. Britští Hawkwind ovšem vězí v psychedelické bažině a hypnoticky se opakující rytmy dokreslují doplňovanými impresemi. Více než patnáctiminutová skladba hodlá prokreslit svět nadzemských vizí s psychedelickým oparem na širším formátu. Znovu si uvědomuji, že výraznou devizou pro Hawkwind byla živá vystoupení se všemi více či méně pravděpodobnými doprovodnými kulisami, světly, barvami a realitou. Snaha osvobodit mysl a odevzdat se nekonečnu za aplikace psychotropních látek tady nabývá zvolna konkrétních tvarů…. Velmi sugestivně působí nekonkrétní elektronické zvuky za doprovodu hypnoticky bezchybných perkusivních zvuků rytmiky připomínající zrychleně vymezovaný čas starého hodinového stroje…

YOU KNOW YOU´RE ONLY DREAMING – tajemno a pitoreskní čarovno vládne další skladbě. Cítím tady v jistém slova smyslu odkaz raných Pink Floyd. Tedy ne v rytmice, ale v náladách a v té rozostřené kytaře. Nehledám zde nějakou majestátní harmonii, ani vyprecizovanou melodickou linku. Je to impresivní práce s náladami a psychedelickými obrazy, dost odlišnými od toho, jak byla vnímána psychedelie ve druhé polovině šedesátých let v USA…. Dostat do hudebních vizí a soundu zhmotněné snění bylo asi primárním plánem kapely. Do jisté míry zde roli sólující kytary v tom tradičním slova smyslu přejímá saxofon s podporou generátoru. Čarovný astrální šum působivý až dramaticky děsivě a připomíná zlověstný spalující dech nějaké fantaskní příšery

MASTER OF THE UNIVERSE – na psychedelické vlně se povezeme dál jako na tobogánu. Multiinstrumentalista Dave Brock za asistence druhého nejdůležitějšího člověka v Hawkwind – Nika Turnera – samozřejmě za pomoci dalších zde dotvářejí obraz britské psychedelie v čarovných a nespoutatelných vizích. Audiogenerátor Dik Mika a synthesizer Dela Dettmara dokázaly za asistence dalších nástrojů vytvořit hodně abstraktní hudební vize s poměrně čitelnými a nijak zvlášť komplikovanými rytmickými doprovody, od kterých se očekávalo, že s patřičným napětím a dynamickým posunem budou dotvářet schéma pro tuhle skladbu. Také zde je prodloužená stopáž a výrazný opakující se riff je důsledně opisován hypnotickou harmonickou strukturou. Do jisté míry jsem i překvapen, že právě touto skladbou se nenechali inspirovat takoví The Plastic People Of The Universe, která by v jejich repertoáru vypadala docela zdařile a stylově

WE TOOK THE WRONG STEP YEARS AGO – krásné zvonění akustických kytar. Brock hraje na dvanáctistrunnou kytaru…. Zvoní, tříští se a rozhazuje příjemné melancholické a přesto živé tóny doprovázené astrálními efekty audio generátoru Turnera a Dik Mika. Ten okamžik kdy akustické kytary získávají mna větší průraznosti a také slyšíme baskytaru Dave Andersona do hry vstupují i bicí Terryho Ollise. Tohle je stav hledání nirvány a totálního oproštění od pozemských a lidsky nízkých starostí, problémy a potíží a nacházení snového světa vizí, které získávají konkrétní obrazy a vize. Opravdu silná a podmanivá skladba na albu….

ADJUST ME – potemnělé výměny mollových akordů přehlušuje Turnerovo generátorové kouzlení zvuku a mňoukavé tajemno druhého generátoru Dik Mika. Deformace lidského hlasu připomíná zhmotňování zlých sil podzemního nesvěta příšer. Evidentně zde kapela pracuje na rozvíjení konkrétního nápadu, který je podrobován analytickému rozboru použité konkrétní a nekonkrétní instrumentace. Terry Ollis nehraje žádné závratné bubenické finesy, ale jeho stručnost a minimalistická přesnost se do celkové koncepce velmi hodí a nepřekrývá nějakými ďábelskými přechody onu impresivní zvukovou vlnu, který se neustále vznáší nad hypnotickým soundem, který je ukončen příšerným generátorovým sykotem….

CHILDREN OF THE SUN – poslední skladba začíná Brockovými a Andersonovými akustickými kytarami. Ani zde se příliš neplýtvá tóny a harmonickými členěním a spíš se rozvíjí stručná myšlenka, aby se dosáhlo výraznějšího účinku a dopadu u posluchačů. Tohle se ovšem zdařile daří. Turnerova flétna je adresně sdělná, ale nepostrádá na kreativitách. Hippieovská adorace svobodomyslné sekty Děti Slunce pomalu dotváří finální obraz alba, které se uzavírá do daného kruhu……

Hawkwind inspirovali poměrně výrazně některé německé skupiny progresivního rocku sedmdesátých let, které se snažily vytvořit podobný sound a hudební strukturu…
Docela si dokážu představit, jak by asi Hawkwind zazářili na Jazzových dnech v Praze v polovině sedmdesátých let mezi českou alternativou a undergroundem. Zároveň se musím téhle fantasmagorii pousmát, protože by bylo naivní si představit, jak tohle schválil ÚV KSČ odbor kultury a Pragokoncert, nahlédnu-li už jenom na vizáže a stylizace kapely.
Čtyři až pět hvězdiček....hm. Téhle hudbě ale pět hvězdiček přece jen dám, protože pro mě představovala opravdu progresivní hudební vlnu, který přesáhla řadu jiných kapel v daném žánru a i když procházela řadou personálních proměn, stala se součásti hudební scény v tom hledačském slova smyslu a hudebním experimentálním sdružením, které posouvalo hranice…



reagovat

hejkal @ 31.03.2012 15:46:42
Veľmi zaujímavé veci sa o Hawkwind dajú dozvedieť zo životopisnej knihy Lemmiho Kilmistera. Ako sa členovia menili, prečo, a tiež, ako boli drvivú väčšinu času mimo realitu. Nečudujem sa, že výsledkom bola takáto "hudba". Hawkwind veľmi nepočúvam, ale sem-tam si doprajem menší úlet, tento album bol prvý, ktorý som kedy počul z platne krstného otca a dokonca som ho počas strednej školy počúvaval vo walkmane. Dnes už ho nemám, ale spomienky sa ešte nevytratili. Vďaka za pripomenutie.

Petr Gratias @ 02.04.2012 13:14:51
Zdravím, Hejkale a díky za Tvoje postřehy....
Sedmdesátá léta s Hawkwind si udržují navzdory personálním proměnám svoji úroveň, ale to co vytvářeli v osmdesátých a devadesátých letech jsem už nestačil detailnějí sledovat...
Zdravím!

Typické hippiecké album. Dlouhé improvizace, myšlenkově jednoduché texty, ale právě pro tyhle vlastnosti je skvělou vizitkou Hawkwind z té doby... You Shouldn\'t Do That je poněkud rozvláčná a později se objevila v mnohem sevřenější podobě na výborném výběru Roadhawks (album kupodivu na CD nikdy nevyšlo, zkuste výběr Stasis, tam je ta verze také). Master Of The Universe je první tvrdá věc od Hawkwind, byla od té doby mnohokrát recyklována na různých výběrech a živých albech, ale nikdy mě moc nezaujala. Mnohem více se mi líbí ty zbylé čtyři kusy, kraluje zde Nik Turner, jeho flétny jsou parádní.
Album je stále poměrně snadno k sehnání, kvůli těm Turnerovým flétnám rozhodně stojí za koupení...
reagovat

Zdenek M. @ 03.12.2007 21:34:56
... \"album kupodivu na CD nikdy nevyšlo\" (?) Já ho mám. Vydáno 1991 CEMA Special Markets - ONE WAY RECORDS. Zdraví Zdenek

Zdenek Breitenbacher @ 17.12.2007 07:05:31
Skutečně? Tak to mi uniklo, není zmíněno v žádném katalogu, ani na >> odkaz , kde je jinak snad všechno:-)
Roadhawks je první album Hawkwind, které jsem slyšel, bylo to na polském rádiu - Trójce a nějakou šťastnou náhodou jsem měl po ruce magneťák, takže jsem to hned nahrál. To asi byla klíčová událost mého vztahu k Hawkwind, je tam dle mého názoru to nejlepší, co s Lemmym vyrobili, se všemi typickými prvky, které se mi na Hawkwind líbí. Hypnotický rytmus, akordická baskytara, víření syntezátorů a křišťálově čistý hlas, ať už Brockův, nebo Lemmyho (Lemmy zpívá na Space Is Deep a Silver Machine, k nepoznání od jeho chrapláku u Motorhead).
Album Roadhawks stále patří mezi mé nejoblíbenější, spolu s Quark Strangeness and Charm a P.X.R.5

Graaaf @ 27.11.2008 16:40:06
Je dokonce v distribuci vydavatelství "BlackPoint".
Pokud moje vědomosti sahají, tak v současnosti jsou na CD již všechny studiové projekty, koncerty a valná většina zásadních kompilací i všeho možného.