Gentle Giant / Free Hand (1975)

Sedmé album Free Hand od Gentle Giant jsem si pořídil ve druhé polovině sedmdesátých let, okouzlen už jejich předešlými albovými projekty. Každé album bylo v řadě ohledů jiné, zvláštní, obtížně zařaditelné a hlavně na nich byla znát snaha neustále hledat, přetvářet a nesklouznout do nějakých klišé. To mě samozřejmě přitahovalo a protože „zkušenosti“ s „Mírným obrem“ už jsem nějaké měl, víceméně jsem předpokládal, že nebudu zklamán. Jako výtvarně založeného člověka mě nemohl nezaujmout už design výtvarného motivu, kterému v rámci kapely byla vždy věnována jistá péče a nic nebylo ponecháno nějaké pokleslé show-businessové podbízivé tendenci...

JUST THE SAME – úvodní luskání prsty (?) trochu netypicky člověka zmátne. První skladba překvapí lichými rytmy bicích Johna Weatherse a bassy Raye Shulmana. Počítání dob a pilování jednotlivých taktů patří mezi hudební lahůdky, ale na úrovni muzikantů jako Gentle Giant další způsob, jak originálním způsobem vstoupit do nového hudebního prostor. Rytmika je dobře koncipovaná, zajímavý způsobem se ovšem skladba rozvíjí v instrumentální mezihře. Závany mellotronu Kennyho Minneara a jemně sázený kytarových tónů Garyho Greena mají svou podmanivost. Potom se ovšem do hudby Gentle Giant vměstnají prvky jazzrocku (podle britského modelu) a zpívající Derek Shulman, obsluhující i saxofony dodává skladbě další zajímavý odstín. Výtečně prokomponovaná a proaranžovaná skladba plná kreativních nápadů od začátku do konce (včetně toho luskání prsty)….

ON REFLECTION – nádherný příklad zpívaného kánonu. Tohle je opravdová pěvecká lahůdka. Myslím, že bychom tohle mohli nazvat malou rapsódií – dokážu si představit, kolik asi muselo dát práce tuhle skladbu dát dohromady v tak fantastickém výsledném tvaru. Cítím tady starou anglickou historickou hudbu. Derek Shulman jako vůdčí hlas má velmi příjemnou barvu a záměrně se přibližuje manýrismu renesance, a zpívané téma už v sólovém provedení je zvolna podbarvováno marimbou, flétnou, hobojem, klarinetem a baskytarou. Nádherný model ryze poslechové hudby – kapela se zde přibližuje na podobnou platformu jako britští Gryphon nebo Amazing Blondel (ve vokálech). Nádherně se to poslouchá. Je tady výrazná basová linka a propracované harmonie v tom nejlepším slova smyslu…..

FREE HAND – klavírní téma Minnearovy hry má artrockový charakter, v němž je třeba přiznat mu opravdovou bravurnost, stejně jako výrazným basovým attackům. Minnear střídá klavír, clavinet, elektrické piano, varhany a synthesizer a ještě se dělí o prostor s dokreslujícími kytarovými party Greena. Z téhle hudby čiší nepokoj a muzikantská převaha stavět neobvyklé hudební útvary a dávat jim pravá jména. Je zcela evidentní, že k podobným postupům v kompoziční struktuře může dospět jenom studovaný hudebník, které něco ví o hudební formě, harmonických zákonitostech a navíc suverénně ovládá ten který nástroj. V téhle skladbě se toho děje zároveň tolik, že sledovat jednotlivé fáze chce hodně silnou koncentraci. Pravděpodobně ne náhodou, se stala tato skladba klíčovou pro album a dala jí i název. Prolínání art rocku, prog rocku a jazz rocku se zde děje ve s velkou vehemencí.

TIME TO KILL – nezřetelné zvuky v úvodu jsou předobrazem experimentujícího nástupu hudebního tématu. Weathersovy bicí mají patřičnou porci kreativity společně s výtečnými basy Ray Shulmana a proměnlivou barevnost dodávají klávesové party Minneara. To rytmické členění přináší vzruch a přitažlivou proměnlivost. Akcentace jednotlivých proměn je velmi zásadní procelou skladbu. Nemáme co do činění s agresivní hudbou, ale s výtečně proaranžovanými postupy harmonických proměn a instrumentace se vzájemně uzavírá do jednotícího kruhu. Obsah tématu se vrací do anglické středověké historii k legendárnímu Robinu Hoodovi, jehož odkaz je osobitým způsobem evokován v rytmické, ale i melodické struktuře….

HIS LAST VOYAGE – nálady v téhle skladbě se přibližují ke kontemplativnímu jazzu. Je zde marimba, zvláštní basové postupy a rozvolněné akordické proměny kytary. Ve vokální sféře se nálady ale přibližuje v něčem k interpretaci balad Grega Lakea, které vyrůstají z anglické školy. Uvolění přicházejí v proměnách vokální linky vychází ze sborových zpěvů chrámové hudby, což dokreslují důrazné basové linky a přeznívající marimba a kytarové ornamenty. Klavírní postupy odcházejí do moderních jazzových struktur a zajímavě se spojují s vokálními linkami. Rozčeřují je bubenické kreace a kvílející kytarové party, v nichž najednou dostává příležitost wah wah pedál a vlastně první rockové téma s ústěným spojením s jazzem. Tohle je ovšem muzikantská lahůdka, kdy se nástrojové postupy výtečně propojují. Návrat do baladické polohy s akustickou kytarou a opět nádherně vystavěnými subtilními sborovými vokály přinášejí jedinečný estetický zážitek. Jedním slovem: nádhera!

TALYBONT – klávesové kouzlení na synthesizer a clavinet přináší zase něco z modelů staroanglické renesance oblečená do rockového pláště a ta podobnost s Gryphon je tady velmi čitelná. Mám radost z takového spojení. Nádherné spojení dvorní hudby s koncertními postupy rockově přemýšlející kapely a klasicizujícími prvky tvoří nádhernou symbiózu minulosti a přítomnost a lze jenom litovat, že skladbě je příliš krátká. Nádherný hudební počin!

MOBILE – další příklad nádherné souhry houslí, akustické kytary, flétny a konečně rockové hutnosti a důrazných dynamických proměn. Derek Sulman je nejen zajímavý baskytarista, ale i kreativní houslista. Vůbec celá tahle parta se jedinečným způsobem doplňuje a propojuje neviditelnými můstky a spojeními. Prvky classical rocku, jazz rocku, art rocku, britského folk rocku a prog rocku se zde jedinečným způsobem prolínají a ještě se při tom stačí zpívat. Shulmanovy housle jsou elektricky preparovány a navíc hrány přes wah wah pedál. Úžasné nástupy, rytmické výměny a spousta drobných i větších překvapení se odehrává v tomhle závěrečném hudebním představení. Famózní tečka na závěr!

Musím konstatovat, že od tohoto alba nahoru se mi zdálo, že Gentle Giant začínají zvolna ztrácet nějakou vnitřní soudržnost a že na dalších albech jsem zaznamenával zcela nečekaně různá menší, ale i větší hluchá místa a další produkce se mi zdála nevývojová a možná bych se nebál i slova – vyčerpaná… Hned následné album mě zastihlo na řadu věcí nepřipraveného….
Subjektivně řečeno a viděno: Free Hand je pro mě v jejich albové produkci stále známka vysoké kvality. Marně si snažím představit, jestli by někdo dokázal na současně hudební scéně u nás takhle zahrát v té mizerii, která si v přítomné době říká „rock“
Tady je opravdu pět hvězdiček „jediné“ řešení!

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Free Hand
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant