Mountain / Avalanche (1974)

Sehnat album Avalanche od drsných amerických hardrockerů Mountain bylo z nějakého nevyzpytatelného důvodu alespoň pro mě vždycky oříšek. Na hudebním trhu se objevovaly jejich jiné tituly, ale „Lavina“ byla jaksi pro mě zapovězená. Pokud se dívám do prodejen Bontonlandu, ani nyní ji není vidět.
Mezi rockery mojí generace jsou Mountain stále dost respektováni, jako vlivná hudební legenda, třebaže bylo nutné si tuhle kapelu vždycky nejprve „najít“ – v dané době u nás zabírali přece jenom víc Grand Funk Railroad, i když tohle srovnání není úplně přesné.
Ano, objevil se ten classicrockový pack, kde se Avalanche objevuje, ale to by znamenalo zase jednotlivé nasbírané tituly prodávat a dnešní doba nepřeje prodávání CD, natož nějakých „starých vykopávek“, nehledě na to, že tahle stará odnož rocku už v domácích sbírkách u pamětníků dávno zakotvila a dnešní mladí rockeři pohlížejí na Mountain jako na španělskou vesnici v Pyrenejích.
Já tohle album ale můžu a tak se rád rozdělím se svými pocity alespoň z dávných MC záznamů…

WHOLE LOTTA SHAKIN´ GOIN´ ON – pořádný hardrockový nástup s drsným soundem a my už můžeme rozeznat, že první skladbou na albu je rockandrollová klasika od Larryho Williamse, která dráždila první bigbítové kapely raných šedesátých let a jak vidno, ani na prahu poloviny sedmdesátých let není pro americkou scénu rock and roll ztracen. Jenom má mnohem dravější provedení a hutnější zvuk. Syrové kytary hraje frontman kapely Leslie West, který se také hlásí svým hlasem hrubým jako neohoblovaná dubová fošna, což se v daném žánru pochopitelně považuje za přednost. Jeho kytarové sólo se pohybuje ve výškách a ten „metalický“ zvuk ho svým způsobem hodně zastiňuje. Kromě toho je zde i další kytarista David Perry, který svými říznými doprovody posiluje onu ryčnost.

SISTER JUSTICE – Trochu se zpomalí a máme zde další zemitý rock s výraznými riffy, kde tentokrát Westova kytara příjemně kvílí, ale u mikrofonu stojí Felix Pappalardi, jehož hlas je jemnější a melodicky elastičtější. Jako baskytarista je špičkový hráč. Jakoby jeho dávná spolupráce s Cream do jisté míry ovlivňovala jeho vedení basů, ale i vokální projev (tady toho Jacka Bruce slyším dost citelně). Je zde ale taky slyšet mellotron, potlačené klavírní party, které rovněž ovládá. Celkově ovšem stojí skladba na hutném kytarovém základě, což ráznými breaky dotváří i razantní bubeník Corky Laing…

ALISAN – dvanáctistrunná kytara a její sólový prostor. Už jsem to napsal jinde y víckrát. Já a dvanáctistrunná kytara se platonicky milujeme. Bodejť by ne, mám ji ve své pracovně za svými zády, jmenuje se Yamaha DW 8 – 12 a snímač Fishman ji spojuje s Marshall combem 50W a tu a tam po ní sáhnu a naladím a pak taky sáhnu do jejího královský majestátního soundu. Je z masivu a tak opravdu ZNÍ. Lépe zní ovšem Gibson Super Jumbo, ale na ten nemám. Tak tolik já a moje yamaha…..
Leslie West odloží elektrický nástroj a sáhne po dvanáctistrunném akustickém modelu. To prohrabování strun zní opravdu famózní, je v tom prostor, hřmění bouře, pohlazení sametu, majestátnost nekonečna a astrální kovový sound, který miluji. Tónové promny mají výrazně melodický charakter a v doprovodech i stupňovaných harmonických obratech ty tónové modulace znějí absolutně dokonale. Ve skladbě je cítit melancholie, pocit samoty, ale i vlastní osobnosti a tak se dnes, stejně jako před léty opájím tímhle akustickým kytarovým soundem a už jenom kvůli téhle skladbě mají u mě Mountain zajištěnu hvězdičku navíc (!)….

SWAMP BOY – melodická rocková skladba s nápadným rockovým riffem. Corky Laing vedle svých bicích do skladby nahrál i četné percussion, což se ze záznamu nedá přeslechnout. Pappalardi má opět pěvecké sólo, ale v dvojhlasech se k němu připojuje i West. Bzučivý tón jeho elektrické kytary nás provází po celou dobu téhle skladby, pojednávajícím o „klukovi z močálu“, což vyvolává různé téměř až horrorové asociace, třebaže skladba samotná tak hrůzně nepůsobí….

SATISFACTION – tady se podruhé sáhlo do cizích autorských vod. No ano, slavná Rolling Stones jsou zde vymodelování z docela jiného těsta. Skladba má poněkud pomalejší rytmický spodek, ale ten světoznámý riff Leslie West opravdu skvěle vypiloval a zdůraznil ještě více jeho význam. Myslím, že tohle zpracování bigbítové klasiky padlo na velmi úrodnou půdu. West si zde opravdu jedinečně pohrává s kytarovými party. Klasický rockový model se syrovými hardrockovými prvky se prolíná s kvílivým sólem s protahovanými tóny. West zpívá syrově a nekompromisně, nijak libozvučně, ale frázuje ve velkém stylu. Také Laing a Pappalardi jako rytmický tandem zde vykazují velmi slušnou spolupráci. Tohle je coververze jako řemen!

THUMBSUCKER – další syrové dlouhé tóny na kytaru a další hardrockový model vypilovaného schématu hudby. West a Perry se opravdu činí, stejně jako Pappalardi, který svým nedravým hlasem dokáži vyzpívávat citlivě obsah tématu. Nádherně vymyšlený protipól lidského hlasu do instrumentace. Tohle je opět jedna z těch skladeb, kde nehledáme nějaké sofistikované hudební myšlení, ale vycházíme ze základního akordu a celé téma dokážeme proaranžovat pro potřeby skladby tak, že zde nepůsobí nic nepatřičně a tak tu máme model hudby, kde už blues sice není v prvním plánu, ale přesto ho v téhle skladbě ještě cítíme v pocitu, i když hrubý y drsný kytarový tón jednoduše vládne….

YOU BETTER BELIEVE IT – hardrockový model je zachován, hraný je ale v rychlejším tempu, ale opět se zde klade důraz na propilované riffy a opakované schéma se nádherně vybarvuje v kytarových a baskytarových unionech. West se svým syrovým vokálem opět ovládne prostor. Tohle je typickýu model kytarového hardrocku první poloviny sedmdesátých let, který našel tak silnou odezvu nejen v řadě evropských kapel, ale inspiroval i mnohé rockové tancovačkové kapely, které hledaly možnost k seberealizaci a snažili se přiblížit k tomuto pojetí. Některým se to dokonce občas i dařilo, třebaže byly handicapovány svými aparaturami a hráčskými možnostmi….. Mountain zde hrají opravdu na plný plyn. Dravá kytarová práce a Pappalardi si zde opravdu pohrál s basovými tóny, které sází ve výrazných ostinátech, ale také ve vysokých polohách. Netvrdím, že tento model skladby zasáhne vývoj rockové hudby, ale je to hudba nekompromisní a obnažená až na kost a dokáže rozvibrovat duši rockera….

I LOVE TO SEE YOU FLY – dvanáctistrunná kytara je opět ve hře. Pappalardi jako zpěvák a West opět dráždí dvanáct strun. Moc příjemný poslech. Třebaže kytarové téma je hodně čitelné a rozpoznáte, Westovy postupy hodně čitelných akordických výměn, moc dobře se to poslouchá, zvlášť, když jste vyrůstali na albu Led Zeppelin III, tak vám tahle hudba nebude znít jako „nějaké country“. Odstřelované kytarvé doprovody a proměnlivost tónových barev se stále podmanivě vrývá do vaší mysli a právě v takových skladbách je schopen Pappalardiho hlas zaujmout zcela bez odporu, třebaže nemá větší průraznost jako Paul Rodgers, kterého mi zde mírně připomíná……. Parádní věc.

BACK WHERE I BELONG – další řádně ryčný rocková záležitost, která má svoje kořeny v rock and rollu, což tady nelze nijak popřít. Kdybyste skřížili Rolling Stones a Pretty Things, tak by vám možná vyšla tahle formulace, ale Mountain mají stále dost dravého potenciálu a nijak se zde nešetří a divoké Laingovy bicí se ženou vpřed jako vichřice, podporované Pappalardiovými melodickými basy a zbytek už náleží dravým kytarovým begleitům Perryho a především Westa. V závěru jsem dokonce uslyšel klavír, který mi v tom hutném soundu nějak unikl, anebo jeho party byly natočeny až ve finále.

LAST OF THE SUNSHINE DAYS – tenhle model bluesrocku je tečkou za hudebním výletem na tomhle albu. Jakoby zde zpíval Jack Bruce (uvědomil sis to, Felixi?... Já vím, že jste kamarádi, ale mohl jsi předpokládat, že ti to občas někdo tu a ta předhodí, zejména ve spojení s touhle hudba, která zase není na hony tak úplně vzdálená Cream, třebaže je syrovější). Bluesrockový shuffle. Legátové akordy a tradiční přiostřené kvílivé ornamenty Westovy kytary dotvářejí atmosféru téhle skladby, kde dochází k jistému uvolnění, po řadě dramatických a hřmotných skladeb. Pokud někomu u Mountain blues nějak vnitřně chybělo, tak tady se mu ho dostalo….

Avalanche je dravé hardrockové album prvotřídního provedení v amerkickém modelu chápání tohoto stylu. Musím konstatovat, že mi na albu výrazněji chybí (občas) hammondky Steve Knighta, třebaže Pappalardi jako instrumentalista hraje na různé keyboards, ale tady jsem jeho podíl až tak výrazněji nezaznamenal. Nemyslím, že by to byla nevýhoda, ale rozhodně by to nebylo od věci. Mountain jsou už dnes minulostí, ale Leslie West se připomíná občas svými alby s kapelou jeho jména a nedělá to vůbec špatně!
Chtěl jsem dát čtyři hvězdičky, ale… Alisan mě stále dostává do rauše a tak tu jednu navíc přidám velmi rád.

» ostatní recenze alba Mountain - Avalanche
» popis a diskografie skupiny Mountain