Mountain - Avalanche (1974)

Sehnat album Avalanche od drsných amerických hardrockerů Mountain bylo z nějakého nevyzpytatelného důvodu alespoň pro mě vždycky oříšek. Na hudebním trhu se objevovaly jejich jiné tituly, ale „Lavina“ byla jaksi pro mě zapovězená. Pokud se dívám do prodejen Bontonlandu, ani nyní ji není vidět.
Mezi rockery mojí generace jsou Mountain stále dost respektováni, jako vlivná hudební legenda, třebaže bylo nutné si tuhle kapelu vždycky nejprve „najít“ – v dané době u nás zabírali přece jenom víc Grand Funk Railroad, i když tohle srovnání není úplně přesné.
Ano, objevil se ten classicrockový pack, kde se Avalanche objevuje, ale to by znamenalo zase jednotlivé nasbírané tituly prodávat a dnešní doba nepřeje prodávání CD, natož nějakých „starých vykopávek“, nehledě na to, že tahle stará odnož rocku už v domácích sbírkách u pamětníků dávno zakotvila a dnešní mladí rockeři pohlížejí na Mountain jako na španělskou vesnici v Pyrenejích.
Já tohle album ale můžu a tak se rád rozdělím se svými pocity alespoň z dávných MC záznamů…

WHOLE LOTTA SHAKIN´ GOIN´ ON – pořádný hardrockový nástup s drsným soundem a my už můžeme rozeznat, že první skladbou na albu je rockandrollová klasika od Larryho Williamse, která dráždila první bigbítové kapely raných šedesátých let a jak vidno, ani na prahu poloviny sedmdesátých let není pro americkou scénu rock and roll ztracen. Jenom má mnohem dravější provedení a hutnější zvuk. Syrové kytary hraje frontman kapely Leslie West, který se také hlásí svým hlasem hrubým jako neohoblovaná dubová fošna, což se v daném žánru pochopitelně považuje za přednost. Jeho kytarové sólo se pohybuje ve výškách a ten „metalický“ zvuk ho svým způsobem hodně zastiňuje. Kromě toho je zde i další kytarista David Perry, který svými říznými doprovody posiluje onu ryčnost.

SISTER JUSTICE – Trochu se zpomalí a máme zde další zemitý rock s výraznými riffy, kde tentokrát Westova kytara příjemně kvílí, ale u mikrofonu stojí Felix Pappalardi, jehož hlas je jemnější a melodicky elastičtější. Jako baskytarista je špičkový hráč. Jakoby jeho dávná spolupráce s Cream do jisté míry ovlivňovala jeho vedení basů, ale i vokální projev (tady toho Jacka Bruce slyším dost citelně). Je zde ale taky slyšet mellotron, potlačené klavírní party, které rovněž ovládá. Celkově ovšem stojí skladba na hutném kytarovém základě, což ráznými breaky dotváří i razantní bubeník Corky Laing…

ALISAN – dvanáctistrunná kytara a její sólový prostor. Už jsem to napsal jinde y víckrát. Já a dvanáctistrunná kytara se platonicky milujeme. Bodejť by ne, mám ji ve své pracovně za svými zády, jmenuje se Yamaha DW 8 – 12 a snímač Fishman ji spojuje s Marshall combem 50W a tu a tam po ní sáhnu a naladím a pak taky sáhnu do jejího královský majestátního soundu. Je z masivu a tak opravdu ZNÍ. Lépe zní ovšem Gibson Super Jumbo, ale na ten nemám. Tak tolik já a moje yamaha…..
Leslie West odloží elektrický nástroj a sáhne po dvanáctistrunném akustickém modelu. To prohrabování strun zní opravdu famózní, je v tom prostor, hřmění bouře, pohlazení sametu, majestátnost nekonečna a astrální kovový sound, který miluji. Tónové promny mají výrazně melodický charakter a v doprovodech i stupňovaných harmonických obratech ty tónové modulace znějí absolutně dokonale. Ve skladbě je cítit melancholie, pocit samoty, ale i vlastní osobnosti a tak se dnes, stejně jako před léty opájím tímhle akustickým kytarovým soundem a už jenom kvůli téhle skladbě mají u mě Mountain zajištěnu hvězdičku navíc (!)….

SWAMP BOY – melodická rocková skladba s nápadným rockovým riffem. Corky Laing vedle svých bicích do skladby nahrál i četné percussion, což se ze záznamu nedá přeslechnout. Pappalardi má opět pěvecké sólo, ale v dvojhlasech se k němu připojuje i West. Bzučivý tón jeho elektrické kytary nás provází po celou dobu téhle skladby, pojednávajícím o „klukovi z močálu“, což vyvolává různé téměř až horrorové asociace, třebaže skladba samotná tak hrůzně nepůsobí….

SATISFACTION – tady se podruhé sáhlo do cizích autorských vod. No ano, slavná Rolling Stones jsou zde vymodelování z docela jiného těsta. Skladba má poněkud pomalejší rytmický spodek, ale ten světoznámý riff Leslie West opravdu skvěle vypiloval a zdůraznil ještě více jeho význam. Myslím, že tohle zpracování bigbítové klasiky padlo na velmi úrodnou půdu. West si zde opravdu jedinečně pohrává s kytarovými party. Klasický rockový model se syrovými hardrockovými prvky se prolíná s kvílivým sólem s protahovanými tóny. West zpívá syrově a nekompromisně, nijak libozvučně, ale frázuje ve velkém stylu. Také Laing a Pappalardi jako rytmický tandem zde vykazují velmi slušnou spolupráci. Tohle je coververze jako řemen!

THUMBSUCKER – další syrové dlouhé tóny na kytaru a další hardrockový model vypilovaného schématu hudby. West a Perry se opravdu činí, stejně jako Pappalardi, který svým nedravým hlasem dokáži vyzpívávat citlivě obsah tématu. Nádherně vymyšlený protipól lidského hlasu do instrumentace. Tohle je opět jedna z těch skladeb, kde nehledáme nějaké sofistikované hudební myšlení, ale vycházíme ze základního akordu a celé téma dokážeme proaranžovat pro potřeby skladby tak, že zde nepůsobí nic nepatřičně a tak tu máme model hudby, kde už blues sice není v prvním plánu, ale přesto ho v téhle skladbě ještě cítíme v pocitu, i když hrubý y drsný kytarový tón jednoduše vládne….

YOU BETTER BELIEVE IT – hardrockový model je zachován, hraný je ale v rychlejším tempu, ale opět se zde klade důraz na propilované riffy a opakované schéma se nádherně vybarvuje v kytarových a baskytarových unionech. West se svým syrovým vokálem opět ovládne prostor. Tohle je typickýu model kytarového hardrocku první poloviny sedmdesátých let, který našel tak silnou odezvu nejen v řadě evropských kapel, ale inspiroval i mnohé rockové tancovačkové kapely, které hledaly možnost k seberealizaci a snažili se přiblížit k tomuto pojetí. Některým se to dokonce občas i dařilo, třebaže byly handicapovány svými aparaturami a hráčskými možnostmi….. Mountain zde hrají opravdu na plný plyn. Dravá kytarová práce a Pappalardi si zde opravdu pohrál s basovými tóny, které sází ve výrazných ostinátech, ale také ve vysokých polohách. Netvrdím, že tento model skladby zasáhne vývoj rockové hudby, ale je to hudba nekompromisní a obnažená až na kost a dokáže rozvibrovat duši rockera….

I LOVE TO SEE YOU FLY – dvanáctistrunná kytara je opět ve hře. Pappalardi jako zpěvák a West opět dráždí dvanáct strun. Moc příjemný poslech. Třebaže kytarové téma je hodně čitelné a rozpoznáte, Westovy postupy hodně čitelných akordických výměn, moc dobře se to poslouchá, zvlášť, když jste vyrůstali na albu Led Zeppelin III, tak vám tahle hudba nebude znít jako „nějaké country“. Odstřelované kytarvé doprovody a proměnlivost tónových barev se stále podmanivě vrývá do vaší mysli a právě v takových skladbách je schopen Pappalardiho hlas zaujmout zcela bez odporu, třebaže nemá větší průraznost jako Paul Rodgers, kterého mi zde mírně připomíná……. Parádní věc.

BACK WHERE I BELONG – další řádně ryčný rocková záležitost, která má svoje kořeny v rock and rollu, což tady nelze nijak popřít. Kdybyste skřížili Rolling Stones a Pretty Things, tak by vám možná vyšla tahle formulace, ale Mountain mají stále dost dravého potenciálu a nijak se zde nešetří a divoké Laingovy bicí se ženou vpřed jako vichřice, podporované Pappalardiovými melodickými basy a zbytek už náleží dravým kytarovým begleitům Perryho a především Westa. V závěru jsem dokonce uslyšel klavír, který mi v tom hutném soundu nějak unikl, anebo jeho party byly natočeny až ve finále.

LAST OF THE SUNSHINE DAYS – tenhle model bluesrocku je tečkou za hudebním výletem na tomhle albu. Jakoby zde zpíval Jack Bruce (uvědomil sis to, Felixi?... Já vím, že jste kamarádi, ale mohl jsi předpokládat, že ti to občas někdo tu a ta předhodí, zejména ve spojení s touhle hudba, která zase není na hony tak úplně vzdálená Cream, třebaže je syrovější). Bluesrockový shuffle. Legátové akordy a tradiční přiostřené kvílivé ornamenty Westovy kytary dotvářejí atmosféru téhle skladby, kde dochází k jistému uvolnění, po řadě dramatických a hřmotných skladeb. Pokud někomu u Mountain blues nějak vnitřně chybělo, tak tady se mu ho dostalo….

Avalanche je dravé hardrockové album prvotřídního provedení v amerkickém modelu chápání tohoto stylu. Musím konstatovat, že mi na albu výrazněji chybí (občas) hammondky Steve Knighta, třebaže Pappalardi jako instrumentalista hraje na různé keyboards, ale tady jsem jeho podíl až tak výrazněji nezaznamenal. Nemyslím, že by to byla nevýhoda, ale rozhodně by to nebylo od věci. Mountain jsou už dnes minulostí, ale Leslie West se připomíná občas svými alby s kapelou jeho jména a nedělá to vůbec špatně!
Chtěl jsem dát čtyři hvězdičky, ale… Alisan mě stále dostává do rauše a tak tu jednu navíc přidám velmi rád.






reagovat

hejkal @ 23.04.2012 08:30:50
Ako nadšený fanúšik Leslieho Westa a Mountain som si rád prečítal toľko chvály na album, ktorý tiež považujem za dobrý. Mountain sa mi nikdy neopočúva.

Petr Gratias @ 23.04.2012 10:31:08
Ahoj Hejkale....
jsem rád, že ses ozval... trochu jsem to předpokládal.
Když jsem působil na Rádiu Hey, tak jsem věnoval
dvouhodinový profil i Lesliemu Westovi a Mountain
pochopitelně vládli.
Byla na to velká odezva, protože řadu rockerů znalu buď tohle jméno jenom jako pojem, někdo zapomněl a pro někoho to zase naopak bylo objevení Ameriky a divil se, proč se taková hudba v rádiích nehraje...
Dnes je situace taková, že na tenhle americký hardrock není v mediálním prostoru vůbec místo.
Nedovedu si představit, že bych ráno pustil rádio
a vedle té pitomé domácí komerce by zazněly třeba
i anonymně skladby ALISAN od Mountain a SYLVIA od Focus.
No alespoň v našem nitru mají svoje stále místo.
Zdravím!

Mirek Kostlivý @ 23.04.2012 16:49:03
Jak tak koukám, tohle album mi chybí! Takže už zapisuji do objednávky, na audio3 ho mají společně s výtečným koncertním Twin Peaks za téměř "lidovou cenu" >> odkaz (ale ta "japonská cena" za samostatné album je trochu mimo).
Je opravdu zvláštní, proč Mountain byli v našich končinách tak málo doceněni. Sám to napravuji až "na stará kolena" a jejich sbírku si postupně doplňuji až v posledních letech...

Dúfam že ma fanúšikovia skupiny Mountain nerozoberú , ale každým albumom počujem že Leslie West tu hrá skôr sám než zo skupinou. tým chcem povedať že sú to skôr akoby jeho sólové platne. Po slušnom albumu Flowers Of Evil a výbornom živáku Twin Peaks som čakal čo ďalšieho môžu títo hudobníci stvoriť. bol som milo prekvapený týmto albumom lebo sa stal mojím najobľúbenejším.
1 Whole Lotta Shakin' Goin' On Song hneď z ostra a drtivo seká riffy. Leslie v tejto piesni podáva obrovský výkon či spevom alebo gitarou úžasné licki úplne vibratom trhá struny.
2 Sister Justice Až Sabbathovský riff prekvapí na začiatku zdá sa mi že tu Leslie West nespieva ale možno sa strašne mýlim trocha zrnitý zvuk gitary(tak ako sa na 70s hard rock patrí) len vylepšuje skladbu.
3 Alisan Mountainovská strašne kovová akustická gitara (Leslieho akustiky sú vždy kovové tie sa nedajú zmýliť z nikým iným) zahrá peknú inštrumentálnu smutnejšiu baladu.
4 Swamp Boy Jednoduchší chytľavý riff a už to začne „couse im a swamp boy !!!!
5 Satisfaction Vynikajúca cover verzia pre mňa lepšia ako originál od Rolling Stones. Spomalenejšia a ťažká ako Leslie samotný.
6 Thumbsucker Zaujímavý názov aj pieseň intro my trocha pripadá akoby sa skrížili skupiny Cream a ZZ Top.
7 You Better Believe It Poctivý heavy rock príjemne sa poslucháčom tohto žánru počúva.
8 I Love To See You Fly Ďalšia akustika zdá sa mi akoby si Leslie pohrával s wah-wah pedálom. A to som nikdy s akustickou gitarou v kombinácií nepočul.
9 Back Where I Belong Hutná gitara začne hrať dirty rocknroll.
10 Last Of The Sunshine Days Jemnejšie Blues ktoré sa aj tak hutne hrá ,ale oproti predošlým skladbám je to fakt jemnejšie.
A to je koniec tohoto úžasného albumu .. nechcem stále dávať 5 hviezdičiek ale toto je môj najobľúbenejší album od Mountain za ním sú prvé dve platne Climbing! A Nantucket Sleighride.



reagovat

hejkal @ 01.08.2011 13:04:49
Avalanche rozhodne nepoprie, že Mountain je hard rocková klasika. :)

Posledný štúdiový album legendárnej hard rockovej skupiny Mountain zo 70. rokov sa volá príznačne – Lavína. Ako inak opísať hrmotnú gitaru a hromový hlas Leslieho Westa, ktorý si môže dovoliť rozpútať snehovú kalamitu tónov nad rytmikou, ktorá by aj osve prinútila Kilimandžáro k niekoľkým zosuvom snehovej pokrývky?

Áno, po zliepanej koncertnej zostave (Twin Peaks) sa do štúdia vracia klasické obsadenie West, Pappalardi, Laing, ktoré, pravda, sprevádza aj gitarista David Perry. Výsledok musí predvídať každý skúsenejší poslucháč.

Avalanche obsahuje desať skladieb, z toho dve sú prevzaté. Prvou je úvodná Whole lotta shakin’ going on, kde sa jasne ukazuje, že Mountain nestratila nič zo svojej monumentálnosti. Jasné, je to rokenrol, ale skupinu si zmýliť nemožno. Zvuk ako z roku 1970 (čo by z historického hladiska mohlo byť vnímané ako niečo zastarané, ale na to ja zvysoka kašlem), skupina jednoducho prevalcuje všetko, čo jej stojí v ceste. Hromovládny hard rock v ťažkopádnych tempách servíruje Sister Justice, akustickú intermezzo Alisan príjemne uspáva, dokonca aj keď sa svižne rozbehne kamsi na prérie divokého západu. Nič nevystihuje pomalé vnáranie do bažín lepšie ako rozvláčne ťaživé tempo skladby Swamp boy. Vrcholom albumu je druhá prevzatá vec, známa to odrhovačka od Rolling Stones, a sice Satisfaction. West a spol. ju po vzore Vanilla Fudge spomalili, rozbili na prvočinitele a v mohutnom ťažkopádom tempe zložili do prvotriednej hard rockovej skladby. Mňamka. Thumbsucker je jednoducho obeť svojho názvu. Naozaj ste čakali, že pôjde o baladu? To sotva. Znie to, akoby Deep Purple vyrazili na lov grizlyho. Klasické skupinové vypaľovačky fičia aj ďalej, či už sa volajú You better believe it alebo Back where I belong, či nebodaj Last of the Sunhine days (že je jedna hard rock, druhá rokenrol a tretia blues, je podružné). Medzi ne sa vklinila akustická pohoda I love to see you fly, skrátka, je to tradičný album Mountain, na aký som zvyknutý.

Strašne som túžil udeliť tri hviezdičky, ale dám štyri, Mountain mi jednoducho sedí. Myslím si, že dôstojnejší posledný album sa hľadá ťažko.

reagovat

PaloM @ 16.06.2011 08:57:16
hejkal, ďakujem za peknú recenziu. Mountain som začal očúvať na základe propagácie na Progboarde, možno to boli tiež tvoje recenzie, teraz si nespomeniem. Kúpil som si CD Climbing!, Nantucket Sleighride a Twin Peaks. Čo by si mi poradil: vystačím si s tým, alebo tento album je tak výborný, že ešte stojí za to ? Alebo ešte iné koncertné albumy ?

hejkal @ 16.06.2011 09:00:02
Určite by som odporúčal ich najlepší živák The road goes ever on, prípadne ešte Leslie West - Mountain. Avalanche je klasický radový album, skladbu Satisfaction však treba počuť, to je niečo, čo stojí za to, aj keď je možné, že fanúšik Rolling Stones to bude počuť inak.

PaloM @ 16.06.2011 09:04:57
Ďakujem, rád si dám poradiť. Tvoje tipy tiež ešte nepoznám.

Keby som mal charakterizovať tento posledný album Mountain zo starej éry, tak asi nasledovne:
Je to v určitom zmysle nie len rozlučka s kapelou v její podobe zo sedemdesiatych rokov, ale je to aj rozlučka s jednou érou vôbec. V sedemdesiatom štvrtom sa v podstate končila éra starých rockových kapiel ktoré boli založené v druhej polovici, resp. na konci šesťdesiatych rokov. Z muzikantského hľadiska je to taký lepší priemer, ale pomerne príjemný. Vzhľadom na to aká hudba v tej dobe bola, je to troška opozdené. No kto má rád túto kapelu a vôbec tento odtieň rocku, tak ju doporučujem. Stoenovská Satisfaction znie veľmi dobre, podobe na Play with fire na albume Live n Kicken od West, Bruce and Laing.
reagovat

martin69 @ 17.12.2009 10:12:20
Souhlasím s tebou ,mně se líbí .