Van Der Graaf Generator / Still Life (1976)

Šesté řadové album Van Der Graaf Generator s názvem Still Life vyšlo jako druhé v pořadí v rámci obnovené kapely v polovině sedmdesátých let a samozřejmě jako každé jiné album téhle výtečné skupiny bylo sledováno se zesílenou pozorností….
Jak bylo zjevné, kapela se na hráčských postech proměnila (údaje uváděné u zavedeného alba v rámci jmen hudebníků nejsou pravdivá).
Na housle se zde objevil Graham Smith, na violoncelllo, varhany, elektrické piano a synthesizer Charles Dickie. Pak zde byl staronový člen Nic Potter na baskytaru a konečně stálý bubeník Guy Evans. Zmizel klávesový hráč Hugh Banton a už nikoliv jako člen kapely, ale jako host (!) zde účinkuje David Jackson na flétnu a saxofony.
Nevím, jaký byl důvod odchodu Jacksona z VDGG, ale Hammill si pravděpodobně uvědomil, že bez saxofonů a flétny by nebyli Van Der Graaf Generator těmi, které od budoval ve druhé polovině šedesátých let a do jejichž potemnělého soundu neodmyslitelně patřily…..a proto ho povolal alespoň na album hostovat.

PILGRIMS – od úvodních okamžiků jsou to staří známí čitelní Van Der Graaf Generator. Hammillův hlas je okamžitě identifikovatelný. Je ovšem výrazně podporovaný majestátními varhanami, které se harmonický rozlévají do prostoru, čeřeny bubenickými nástupy a důrazným doprovodem za podpory baskytary. Hammill zpívá s velkým napětím a smyslem pro dramatické vyústění, což bylo ostatně vždycky jeho zvykem. Přesto skladba není nějak nápadně výbojná a v tišších pasážích se naopak posiluje dramatické vyústění. Ja bych viděl Hammilla jako věrozvěsta stát na rozeklaném útesu špičaté skály čnící nad nedozírnou mořskou plání s rozlévajícími se vlnami a on s rozepjatýma rukama komunikuje s neznámým prostorem. Mezihru vyplňuje saxofon řeřavými víceméně dlouhými tóny až do závěru….

STILL LIFE – další skladba zní jako evesong nebo ukolébavka. Hammilův projev je konejšivý, umoudřený a vyrovnaný. Varhany znějí jako v kostelním dómu při mši. V okamžiku, kdy získaté dojem, že se tohle téma nezmění,. Přichází nečekaný zvrat. Do tématu vstoupí důrazné Evansovy bicí s poněkud méně čitelnými basy Nika Pottera a David Jackson řadí na svůj saxofon. Charles Dickie na varhany opět v majestátním soundu, Hammill se výtečně se svým hlasem dokáže položit do obsahu svého zpívaného textu a tak zde máme dvě interpretační tváře jako v divadelním dramatu. Závěrečná část je ovšem opět subtilně křehká, ovšem hned nato nastupují dlouhé tóny střídajících se varhan a klavíru. Zajímavé téma….

LA ROSSA – varhanní téma otevírá další skladbu, jako bychom poslouchali jemná barokní preludia, pak se ovšem tréma promění v dravější podíl hudebního přínosu, který se poprvé adresněji proměňuje v rockovou variantu. Bicí jsou zásadnější a více pulsují společně s baskytarou a nezbytné varhany rozevírají svoji náruč. Dravost sem přináší jednak saxofony (v playbacích), ale i famózní vokální projev. Rozmáchlé téma, nijak harmonické přebujelé, ale především dramatické a aranžérský výtečně zabalené. Postrádám čitelněji Hammillovy kytary a také klavír, jakoby nedostával více prostoru. Do celkového soundu jsou ovšem zapojeny i housle a violoncello. Nápadně nevyčnívají z instrumentace, na rozdíl od saxofonů, ale přítomny jsou. Další výrazně akcentované a zrychlené téma může v něčem připomenout v instrumentaci (bez varhan) Jethro Tull (!), čitelněji je slyšet i flétna, ale zase jsou tady dlouhé bezbřehé tóny homogenního celku a důrazné rytmické proměny. Hudba je plná energického potenciálu a její sevřený tvar má schopnost nadchnout a strhnout jako divoký proud. Jackson se prodere ještě nad hutný sound svým saxofonem a je konec…

MY ROOM (WAITING FOR WONDERLAND) – předposlední skladba má v sobě jakýsi derivát jazzu. Až do okamžiku, než postoupí před mikrofon Hammill, jsem mohl mít pocit nějakých méně známých Weather Report (!?). Frontman kapely hraje přitlumeně na kytaru stejně tak i na klavír. Ještě jsem si stále nevybral, jestli mám vnímat kompozici jako melancholické téma, anebo mírně záhadnou zpověď před sebou samým. Instrumentace se mi zda nějak zbytečně potlačena do pozadí. Klavírní téma j příjemné, stejně jako umírněné violoncello, a zajímavé basové proměny. Saxofon se výtečně prolíná s Hammillovým hlasem. Těžko zařaditelná skladba. Ryzí jazz to není, ale stejně tak ani rock. Některé postupy vykazují symfonické prvky a dobře propilované jsou rytmické akcenty bicích a baskytary. Klavírní téma pobzučuje méně nápadně synthesizer. Emotivní a rozhárané v impresích, ale přesto hodně přesvědčivé s nekonečně dlouhým synthesizerovým tónem do ztracena…

CHILDLIKE FAITH IN CHILDHOOD´S END – hudební doprovod je poměrně umírněný a myslím, že speciálně tady stojí smysl, obsah a poslání textu nad hudbou samotnou. Třebaže i zde jsou jímavě prokreslovány jednotlivé fáze skladby. Hammilův hlas napůl šeplavý a krátce nato i dravý zní jako vnitřní hlas vlastního svědomí. Skladba získá novou transfúzi dravosti a pojednou zní divadelně dravějším pojetím a Hammillův projev má více energie. V instrumentaci pojednou zní i pauzírující elektrická kytara, violoncello, housle a hlavně saxofony a divoká směs je pojednou zklidňována do jakési chrámové pokory a jistého sebezpytování jako při zpovědi. Varhany mají onen chrámový sound, ale důrazné bicí jsou opět ve hře společně s hrdelně suverénním syrovým vokálním podílem. Evansovy bicí pojednou znějí jako pochodový vojenský virbl, a pak se zhroutí do jazzových breaků s dravým spodkem (mírně v duchu Jona Hisemana). Tohle už místy zní jako rocková opera (muzikál) míněno v tom lepším slova smyslu. Hammill se opírá do hlasivek a vyzpívá svoje nejniternější pocity a o obsah metaforických textů.. Varhany znějí neustále majestátně jako věrný druh Hammillově interpretaci a celé téma se ubírá ke svému dramatickému závěru…..

Zajímavé album, které nese pečeť interpretačních kvalit a hammillovské mimořádnosti. Přesto se neomu ubránit tomu, že první období Van Der Graaf Generator bylo přece jenom o něco více kreativnější a i aranžérsky podmanivější. Na plný počet hvězdiček to nevidím (spíš neslyším) a protože téhle kapele celkem logicky nemohu razantně ubírat, dávám čtyři hvězdičky....

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - Still Life
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator