Pink Floyd / Meddle (1971)

Co může člověk napsat o svém nejoblíbenějšímu albu, své nejoblíbenější skupiny, díky které poznal, co to je skutečná hudba a která mu pomohla objevit i spoustu dalších, jiných a výborných interpretů? O tomhle albu už zde bylo napsáno asi vše a tak bych se jen chtěl s Vámi podělit o své pocity z tohoto neobyčejného díla. Je až s podivem, že tohle album spatřilo světlo světa už v roce 1971. Tohle jen potvrzuje, že PINK FLOYD byli ve své době opravdu jednou z nejprogresivnějších rockových kapel, skupinou opravdových rockových vizionářů, tedy alespon já to tak cítím a myslím, že zdaleka nejsem v tomhle směru sám. Tak a nyní už k jednotlivým skladbám. Hodně mě mrzí, že spousta lidí tohle album bere jen jako ECHOES, nebo ještě tak možná ONE OF THESE DAYS... Samozřejmě, nepopírám, že jde o dvě nejzásadnější kompozice na albu a jedny z nejlepších věcí, co kdy PINK FLOYD vytvořili, ale myslím si, že i další skladby na albu si nezaslouží být opomíjeny už jen kvůli tomu, že tam jsou. At' už nádherná, zasněná PILLOW OF WINDS, která ve mě probouzí spoustu různých pocitů, at'už radost, smutek, nebo vzpomínky, nebo taktéž výborná, trošku ráznější FEARLESS, u které mi vždycky tak trošku vadilo to skandování fotbalových fandů na konci a které mi do celkového vyznění písně nikdy moc nesedlo. Následující SAN TROPEZ mi připadá na albu tak trošku jako z jiného světa, ale to samozřejmě nic nemění na jejich kvalitách a vůbec mi zde nevadí ani lehké koketování z jazzem, který jako hudební styl moc nevyznávám. SEAMUS, opravdu netypická bluesová záležitost v podání PINK FLOYD a s doprovodným vytím stejnojmenného psíka, kterého můžeme vidět a slyšet i ve filmu LIVE AT POMPEII, při živém předvedení skladby, ovšem pod pozměněným názvem MADEMOISELLE NOBS. Opravdu zvláštní a originální věc. Tak a nyní už zbývají poslední dvě a na albu jak už jsem psal asi nejvýraznější věci a své dojmy z nich jsem si nechal až na úplný konec. ONE OF THESE DAYS ve mě vzbuzuje takový zvláštní pocit tajemna a neznáma a pulzující basová kytara se mi zarývá při hlasitějším poslechu až do morku kostí a vyvolává příjemné mrazení v zádech. Špičková a originální záležitost. ECHOES - Epická a podle mého jedna z nejlepších progresivně rockových kompozic všech dob. Upřímně, těžko se mi hledají slova, abych popsal pocity, které prožívám při poslechu tohohle opusu. Těch pocitů je hrozně moc, ale co je hlavní, i po opakovaném poslechu jsou pořád stejně silné. Jako bych někdy cestoval nekonečným vesmírem a sem tam se zastavil na nějaké vzdálené planetě, nebo se procházel někde po sluncem zalitých loukách a pláních nebo různých fantaskních světech. Kdo neslyšel, nepochopí. Co dodat závěrem? Tohle album má v mé rozsáhlé hudební sbírce už od samého začátku zvláštní čestné místo a bude ho tam mít už asi navždy... Pět hvězd.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Meddle
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd