Frampton, Peter / The Art Of Control (1982)

Osmdesátá léta Peteru Framptonovi příliš nepřála. Nadále sice (se střídavými úspěchy) koncertoval, jeho studiová tvorba se ale setkávala s minimálním ohlasem. Vcelku logicky - v rozjetém vlaku NWOBHM pro takové interprety nebylo místo, ať už se Frampton snažil hudebně přitvrdit, jak chtěl, čímž si zase přivřel dveře vedoucí k mainstreamovým posluchačům. Nacházel se zkrátka někde na půli cesty a krátce po vydáni desky také usoudil, že asi bude nejlépe to v hudební branži na nějakou dobu zabalit.

To už ale předbíhám. Svou (pro další čtyři roky poslední) studiovku natočil Frampton s opět výrazně proměněnou sestavou. Zůstal basák Regan, nově Peter naverboval bubeníka Harryho Stinsona (ex-Silver) a kytaristu Marka Goldenberga (ex-Eddie Boy Band, The Cretones), s nímž také napsal většinu materiálu na desku. S doprovodnými vokály pak vedle Goldenberga vypomohl i Ian Lloyd (ex-Stories).

Oproti materiálu na Breaking All The Rules tu o něco ubylo melodičnosti a přibylo tvrdosti - snaha zařadit se po bok poprockových interpretů, jako byl třeba Rick Springfield, je tu více než zřejmá. Nemá cenu zde příliš řešit jednotlivé skladby, mezi ty lepší řadím Save Me, An Eye for an Eye nebo Here Come Caroline. Na druhou stranu pak musím zmínit naprosto nevkusnou ujetost Barbara's Vacation, u které mě napadá jediná otázka: Proč?

Aby nevznikla mýlka - The Art Of Control si pořád poslechnu raději než drtivou většinu toho, co se jako "rocková hudba" prezentuje (třeba v komerčních rádiích) dnes. Ale se jménem Peter Frampton mám spojenou mnohem kvalitnější muziku a tohle album řadím k nejslabším v jeho diskografi.

» ostatní recenze alba Frampton, Peter - The Art Of Control
» popis a diskografie skupiny Frampton, Peter