Recenze
Annihilator / Never, Neverland (1990)
Druhé album kanadských thrasherů Annihilator zůstává poněkud ve stínu o rok staršího debutu, ačkoliv se rozhodně nejedná o slabou či špatnou nahrávku.
I zde nám Jeff & spol. nabízí kvalitní a vybroušený klenot; skladby jsou plny energie, která z nich doslova prýští, a díky své síle posluchače okamžitě vzpruží a dobijí mu baterie. Vedle skvělých melodií a chytlavých riffů jsou zase ke slyšení technicky bravurně zvládnuté výkony a krásná kytarová sóla.
Celé album je opět velmi vyrovnané, takže se těžko vypichují nějaké vrcholy; od úvodní "The Fun Palace", přes titulní "Never, Neverland", až po závěrečnou "I Am In Command" se jede první třídou.
Vzhledem k úspěchu předchůdce asi nikoho nepřekvapí, že se Jeff Waters držel „svého kopyta” a nahrávka zní dost podobně. Určitě se však nejedná o nějaké „brakování” vlastních nápadů z minula… Je to spíš autorův rukopis.
Přece jen tu jedna výrazná změna nastala – na postu zpěváka byl nahrazen Randy Rampage Coburnem Pharrem, což od sebe desky odlišuje nejvíc. Frontmani mají poněkud jiný styl zpěvu a taky zabarvení hlasu; rozhodnutí, kdo z nich je lepší, není vůbec snadné, neboť oba dva jsou velmi dobří.
Mám o chloupek radši debut, takže dávám čtyři a půl hvězdičky, pochopitelně ale zaokrouhlím nahoru.
» ostatní recenze alba Annihilator - Never, Neverland
» popis a diskografie skupiny Annihilator