Van Der Graaf Generator / The Aerosol Grey Machine (1969)

První album Van Der Graaf Generator s názvem Aerosol Grey Machine jsem zaregistroval už v první polovině sedmdesátých let, ale neměl jsem bohužel možnost vnímat jednotlivé albové projekty téhle mimořádné progrockové kapely tak, jak vznikaly a byly vydávány.
Tak se stalo, že jsem se s ním blíže seznámil až po jiných albech, což mohlo do jisté míry ovlivnit moje nazírání na jejich hudební produkci…

AFTERWARDS – poněkud pochmurný úvodní motiv, v němž dominují varhany svým chorálovým soundem, tajemný wah wah pedal, který doprovází akustická kytara a zvláštní a zapamatovatelný vokální projev frontmana kapely – Petera Hammilla. Rytmické struktury se odvíjejí v mírném středním tempu bez hlasitějších výbojů. V mezihře se přidává klavírní téma a my máme co dělat s procítěným sdělením závažnější textové tématiky, která je součástí hudební formy ve významu a poslání. Zajímavý model. Jde proti zvyklostem začínat set skladeb nějakou výraznou razancí a upoutat na sebe pozornost…..

ORTHENTHIAN ST – druhá kompozice zní opět poněkud zatlumeně, třebaže bicí nástroje Guy Evanse vykazují větší živost svými pravidelnými přechody, stejně jako klavír Hugha Bantona a akustická kytara Petera Hammilla. Pracuje se tu hodně s fortissimo, což bude příznačné (pravděpodobně pro většinu alba). Zjevná snaha pracovat s hudebním materiálem, který bude ignorovat hitparády, žebříčky a masový vkus. Instrumentální principy jsou ale na rozdíl od takových Gentle Giant nebo King Crimson víceméně předvídatelné a tak mám pocit „písničky“, která byla oděna do netradičního aranžmá a netradiční textové polohy….

RUNNING BACK – Baskytarista Keith Ellis zde vložil zajímavý basový model, který skladbě dodává zvláštní atmosféru. Většinově ovšem stojí kompozice na jímavé Hammilově interpretaci s lehce strašidelným dozvukem a čitelnými akordy akustické kytary. Slyším zde i zádumčivý dlouhý tón flétny. Zajímavá skladba baladického typu opředená neviditelnou aurou tajemství, co nás čeká v následujících taktech. Čili rozdíl oproti předešlým skladbám. Mému vkusu přesně odpovídá podobný model hudby, i když v daném kontextu se mi nezdá, že bych podobný typ skladby slyšel poprvé…. Výtečný příklad, že i tak subtilními nástroji jako je flétna a akustická kytara, se dá navodit jedinečné napětí. Všechno se odehrává jakoby v nějakém prostředí nekonečných podzemních prostor bez přítomnosti slunce. Energie je dodávána emocemi a obsahem textu. Možná bych do skladby nahrál percussion, pro zvýraznění rytmického základu, ale i tak je zde hodně podnětných okamžiků k poslechu.

INTO A GAME – úderné a zvonivé akordy akustické kytary, za doprovodu klavíru a baskytary s ohýbaným tónem nabídne další skladbu. Vykazuje více dravosti a živelného nástupu s dynamickým odstíněním, což velmi působí na poslech. Dramatické bubenické eskapády sem vnášejí neurotický chaos a náhle zklidnění pracuje s prokreslováním atmosféry. Písničkářský model neotřelých postupů, který by mezi posluchači folksingerů tradičního stylu neuspěl, ale pro rockery možná také není tím pravým ořechovým. Nicméně nepohybujeme se na žádné nudné platformě otřepaných klišé, ale odvážných místech v zatím nepříliš známem terénu. Rytmické drive s baskytarou pracuje bezchybně, poněkud ovšem odsunuje klavírní party Hugha Bantona a zákulisně tajemný vokál do pozadí. Dusot rytmiky je strhující až do závěru skladby…

FERRET & FEATHERBIRD – akustická kytara otevírá další skladbu. Společně s baskytarou a vroucným vokálním projevem jsme vtahováni do dalšího tématu. Ani stopa po elektrické kytaře, tremolu hammondek, ale máme zde opět snivou flétnu pojednanou ve stylu Mela Collinse bez nějakých dravých výbojů. Skladba působí střídavě konejšivě a střídavě dramaticky, podle toho jak se v daném okamžiku Hammill vyrovnává s obsahem textového sdělení. Není to Donovan, nebo John Martyn, přesto už několikrát zmíněné písničkářství zde zapustilo svoje kořeny a melodická linka, třebaže nepřekypuje nějakými závratnými harmoniemi je čitelně přehledná a muzikálně jímavá….

AEROSOL GREY MACHINE – další skladba si odskočí do úplně jiné kategorie. Na chvíli jsem nabyl dojmu (ovšem bez Hammillova pěveckého přispění), jakoby místo Van Der Graaf Generátor do téhle miniatury vstoupili Mothers Of Invention se svým pověstným sarkastickým humorem v hudbě. Na ploše necelé minuty se zde předvede něco humoru, aby se věci nebraly tak smrtelně vážně….

BLACK SMOKE YEN dravější hudební příspěvek v rytmickém pojetí. Bicí, tympány, důrazná baskytara a klavírní téma sem vloží formálně asi zatím nejkomplikovanější hudební příspěvek, v němž se rytmické struktury zvláštně prolínají v daném schématu, ale ani tady dlouho nesetrváme….

AQUARIAN – ano do téhle struktury vstupuje progrockové prvky s výrazným podílem. Akustická kytara s razantními doprovody je sledovány přesnou rytmikou a z pozadí sem přicházejí tóny klavíru a varhan a tenhle příspěvek posunuje poslechovou a formálně náročnost do vyššího podlaží – stejně ale se písničková forma ani tady nijak neopouští a ve vokální stavbě se zde pracuje ve stylu šedesátých let. Další část skladby získává mocnější sound v jakémsi hymnickém pojetí. V popředí jede strojově prokreslená rytmika s nosným hlasem, ale zezadu přicházejí tajemné varhanní party s klavírními tóny. Varhanní téma v závěru se promění s ostatní instrumentací v jakýsi organizovány chaos i ve zpěvu…

GIANT SQUID – bicí Guy Evanse projevují značnou živost, třebaže nepřevyšují jiné bubenické výkony dané doby, ale do schématu hudby dobře zapadnou. Kytarová hra ve stop-timu je úderná a upoutává pozornost, ale popravdě řečeno se víc těším na Bantonovy varhany, které sem vnášejí kýžený sound, který proměňuje hudební aranžmá a společně s výraznou baskytarou s bicími proměňuje některé okamžiky v postpsychedelické nálady.

OCTOPUS – pokud jste chtěli na albu mít za každou cenu rockový model hudby, tak úvodní schéma tomu přizvukuje, třebaže další postupy se různě proměňují. Dravost a napětí zde už ovšem zůstane. V jistém slova smyslu se Peter Hammill dokáže interpretačně vyrovnat se zpívaným tématem stejně dramaticky a přesvědčivě jako Jim Morrison, který ovšem stojí na zcela odlišném hudebním břehu. Tady mi ale jisté indicie v lecčems tyhle dva rockové originály připomněly. Banton svými varhanami posluchače nedrtí jako Keith Emerson, ale vytváří tady výtečnou atmosféru napětí, záhad, možná i strachu. V momentě kdy dostane sólovou příležitost, promění se jeho téma téměř v chrámovou hudbu. Řekl bych, že tahle skladba bude na albu Aerosol Grey Machine tím nejprogresivnějším počinem vůbec a ucítil jsem při ní nezapuditelné vibrace…

NECROMANCER – tajemné destruktivní zvuky jdou ruku v ruce i s hudebním doprovodem. Už název sám budí strach, ale i něhu zároveň. Zajímavá vokální práce a instrumentální nápady, které už udržely ve hře Bantonovy varhany a prokreslily i Ellisovy baskytarové party s wah wah pedálem. Progresivní model hudebního směřování zapustil kořeny a jako posluchač si říkám, co mě bude čekat na příštím albu… Jinými slovy jako na beatlesovském Revolveru, kdy poslouchám Tomorrow Never Knows v závěru a jsem zmítán žádostivými pocity, co bude s vyposlechnutou hudbou v dalším období…. Myslím, že tahle hudební tečka za ne úplně konzistentním albem už svítila kapele do dalších let jako maják…
První album Van Der Graaf sice nebyla vyloženě žádná revoluce v hudbě a ve své době se úspěchu nedočkalo. Publikum muselo k dané hudbě dozrát a kritikové se na ně museli „připravit“. Myslím, že tohle album ještě nedosahuje špičkových opusů kapely a některé věci si zde dosud nenalezly svoje pevné místo. Zajímavé je, že tahle hudba v Británii nenalezla tolik pochopení a uznání, jako v kontinentální Evropě, kde se v dalších letech stala kultem. Aranžmá nejsou špatná, ale nástrojový park nevykazuje nějaké bohatší instrumentální výkony a tak hovořit o nějakém zázračném předobrazu hudby se mi zdá předčasné a proto i moje hodnocení bude střízlivější.
Obecně řečeno nic tady není špatně a lze cítit nesporný talent, ale objektivně mi to vychází na tři a půl hvězdičky, ale protože už předem vím, co mě očekává na dalších albech, tak budu přísnější a dám jenom tři a navíc tohle album přímo volá po remasteringu.

Poznámka: chronologický seznam jednotlivých tracků na CD neodpovídá přetištěnému obalu z vinylu na bookletu CD, což vnáší zmatek do mysli posluchačům, kteří se o tuhle hudbu zajímají trochu hlouběji…

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - The Aerosol Grey Machine
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator