Atomic Rooster / Death Walks Behind You (1970)

Nejvíce mě při poslechu tohoto skvostu mrzí, jak byla kapela nejen v době svého působení nedoceněna... Přitom se dají dohromady jména, která kapelou od počátku prošla, máme pohromadě solidní "all-star" sestavu...

Úvodní a titulní skladba je těžkotonážní hardrockový hymnus s poněkud psychedelicko-hororovým úvodem a riffem, který se vám rychle zarývá pod kůži. Kapela byla ve své době řazena mezi průkopníky "heavy metalu" společně třeba s Black Sabbath, ale je to snad jen tato úvodní píseň, která má k razantnímu hardrocku skutečně blízko. Jinak se domnívám, že byli Atomic Rooster hudebně zcela jinde - kdesi napůl mezi hardrockem a progresívním klávesovým rockem, představovaným třeba Emerson, Lake & Palmer (a to si uvědomuji, že Crane se o Emersonovi nevyjadřoval právě nadšeně). Přesvědčí vás o tom hned druhá Vug, famózní propojení divoké jízdy hammondek a Cannových kvílejících kytar, které dostávají ke konci skladby nemalý prostor. Právě z této jinak instrumentální skladby poznáte, o jak přesně seřízený rockový stroj se jednalo, ovšem složený z instrumentalistů a třídu lepších než třeba u zmiňovaných BS... Následuje singlový hit Tomorrow Night - no, co bychom za takový "hit" dali v dnešních rádiích - výrazný zasekávaný motiv, přesto ale solidně tvrzený Craneovými basovými pedály - závěrečné kytarové eskapády Du Canna už by z dnešních hitů byly dávno vystřiženy... Seven Lonely Streets - opět výrazný hardrockový riff, na který se postupně vrství ornamenty hammondek. Po titulce je asi tato skladba nejblíže hardrockové škatulce, i když se jí nevyhnou drsné instrumentální orgie ve druhé polovině... Sleeping for Years má rovněž výrazný ústřední motiv, i když je oproti předchozí skladbě přece jen rytmicky členitější; po neuvěřitelném nástrojovém souboji ve středu opět výrazný riff vyplouvá na povrch. Vyřádil se hlavně Du Cann, jehož kytarové ostny se nepříjemně zarývají pod kůži. I Can´t Take No More patří vůbec k nejvýraznějším skladbám na albu - má jednoduchý, ale maximálně účinný motiv a oproti dvěma předchozím skladbám vůbec působí značně odlehčeně, snad i hitově. Nobody Else začíná jako zasněná klávesová skladba, pak se přece jen sešlápne plyn směrem k rockovému vyznění - přesto zde má Crane celou dobu jasnou převahu, stejně jako v závěrečné Gershatzer, kde mu patří hned úvodní výrazný motiv. Skladba je ale od počátku do konce našlapána neuvěřitelným instrumentálním koncertem a dost možná, že v tomto ohledu na albu kraluje. Teprve tady skutečně poznáte, jak měli AR ve skutečnosti k takovým BS daleko...

Mezi bonusy patří také Play the Game, jinak b-strana singlu Tomorrow Night, rádiové verze z BBC - Shabooloo (v podstatě převzatá Before Tomorrow z prvního alba), Tomorrow Night a Death Walks Behind You a konečně nealbový singlový hit a možná nejznámější skladba AR The Devil´s Answer v klasické i demoverzi. Jednoznačná klasika počátku 70. let, a navíc stylově obtížně zařaditelná...

» ostatní recenze alba Atomic Rooster - Death Walks Behind You
» popis a diskografie skupiny Atomic Rooster