Marillion / Sounds That Can't Be Made (2012)

Ani jsem nestačil strávit Happiness is the road (měl jsem na to tři roky) a je tu jejich nový počin Sounds that can´t be made. Poprvé mě rozzářilo, že je na desce pouze osm písní a podruhé, že tři z nich jsou delší jak deset minut.
Album je to velmi pohodové, na to že má deska 74 minut plyne značně rychle. Hogart zde ukázal novou polohu svého hlasu, zpívá mu to čím dál líp. Rotheryho kytara zní místama podobně jako na předešlé desce, ale je daleko odvážnejší a dravější. Kellyho klávesy dostaly více prostoru a je to dobře. Musim podotknout, že na albu cítim atmosféru z osmdesátých let. Už dlouho jsem to na jejich deskách nepozoroval. Basa a bicí jsou nahrány frekvenčně dost nízko, bylo by zajímavé si to vyposlechnout na repro s pořádným basovým základem. Velká škoda je, žě Moleyho přechody jsou celkem potlačeny, ale to je asi úděl této doby. Mosley je pan bubeník, jako jeden z mála jen nebubnuje, ale na ty bicí doopravdy hraje.
Vřele doporučuji písně Montréal a The sky above the rain. Gaza bude asi těžkej otvírák na jejich koncerech...
Uvidíme se 25. listopadu 2012 v Retro music hale.

» ostatní recenze alba Marillion - Sounds That Can't Be Made
» popis a diskografie skupiny Marillion