Rush / Signals (1982)

Velice zvláštní album, velice pomalé. U Subdivisions vždy musím přemýšlet o dokonalosti; onen úvodní motiv řadím ke třem naprosto dokonalým motivům, které jsem v rockové hudbě slyšel; a zvláštní: zbytek skladby za ním nekulhá, kdežto u těch ostatních dvou mírně ano.
Analog Kid je báseň, zachycení okamžiku, hudba svižná, znatelně syntetická a ihned zapamatovatelná. To Chemistry chce více času, skladba je z pomalejších, nedává tolik energie; krásný moment, když Geddy zapěje: Seems tome it's Chemistry.
Zajímavé je,že na albu je jak Analog Kid, tak Digital Man; jakoby dospěl a už věděl, počem touží; refrén graduje vcelku atypicky.
Na celém albu vlastně vytváří nejsilnější obrazy Geddy svým hlasem, převážně v refrénem, tehdy musel mít mnoho nápadů, jak netradičně zapět chorus. Stejně tak i v dalších dvou skladbách. V New World Man vypálil Neil všem americkým textařům rybník: Dokázal natlouct klady i zápory obyvatele nového světa do krásných veršů, jaké by vlastenecky přebujelý "nadobčan" USA stěží zkrotil(lze si stěží představit guatemalského dělníka, kterak [si] hraje [na] superhrdinu); jde to iz nadhledem.
Baladu Losing It jsem nemusel... dokud jsem si nepřečetl text - málem mi vytryskly slzy do očí, nedoporučeno postarším spisovatelům a tanečníkům; ač nepatřím ani k jedněm, hluboce se měto dotklo. Poslední Countdown (to ze mně zase něco vylezlo: Final Countdown) nemůžu a nemůžu přijít na chuť, tak trochu experiment; zvláštní srovnání nabízí vypálit si RUSH na CD do MP3 nebo na MP3player a pustit si skladby na přeskáčku;raná sedmdesátá léta se tu mohou jímavě srazit s ranými osmdesátými. Try it.

» ostatní recenze alba Rush - Signals
» popis a diskografie skupiny Rush