Savatage / Dead Winter Dead (1995)

Je nádherný podvečer, venku sněží, blíží se vánoční čas a já nyní sám v bytě...Čekám na svou milou, až se mi vrátí z Prahy a je čas si pustit něco, co by vystihlo tento moment a já na chvíli zapomněl na starosti, práci a trochu si užil tento čas. Ihned mne napadla jako první Dead Winter Dead.
Skupinu jsem poznal před dvěma roky a dost mne zasáhla. Nejen svojí hudbou, ale i svým příběhem, historií a hlavní postavou, muzikantem, skladatelem a dnes již dosti obézním Jonem Olivou. Ať už vypadá jak chce, jedno umí, a to neskutečně chytit za srdce. Melodie sype z rukávu tak nádherné a podmanivé a pokaždé vystavěné na příběhu, který má pokaždé něco do sebe, a pod kterými je podepsán především Paul O'neil, producent, textař a blízký přítel bratrů Olivových již od poloviny 80.let. V devadesátých letech měli Savatage zálibu v koncepčních albech a ani tohle album není vyjímkou. Co se týče hudby, tak bych ji připodobnil ke směsi ranných Queen, Meat Loaf, Metalicy.

Příběh vypráví o bojovníkovi Sardjenovi a muslimské dívce Katrině, kteří se setkávají o Štědrém večeru na náměstí v Sarajevu nad tělem starého cellisty, který jim zpříjemňoval sváteční chvíle svojí hrou. To je tak vše, co vím o příběhu a více nepotřebuji vědět, protože již při prvních tónech začíná má fantazie stavět svůj vlastní příběh, ovlivněn jen samotnou hudbou a sem tam nějakým tím slovem, co pochytím.

Pompézní intro s komorním úvodem naznačuje, kde se asi skupina nyní nalézá a v čem si libuje. To se hned potvrdí první regulérní písní This is the Time a hned v úvodu jedna z nejhezčích melodií na albu. Nálada písně přesně vystihuje mé momentální rozpoložení a já nemám problém a už jsem ve víru dění desky. Mladý Zak Stevens, který nastoupil po Olivovi na místo vokálu, umožnil skupině mnohem pestřejší rejtřík skladeb nejen proto, že je technicky daleko lepším zpěvákem, ale najednou měli dva sólové hlasy a tahle deska je první, na které to využili. Již další I Am se trochu přitvrdí a mou sváteční atmosféru v neklid uvede právě Jonův vzteklý a řezavý hlas. Následující dvojice skladeb je jakousi směsí heavy metalu a rock-operních balad. Záliba v klasice a její spojení s rockem není nic nového, ale i tak znamená příjemné osvěžení po "metalicovském" nářezu. Deska příjemně utíká, ale já vím, že desku si vlastně pouštím především kvůli její dechberoucí druhé půli. Tu pro mne odstartovala miniaturka 9. symphonie od Bethovena.
Titulní skladba je opět tvrdší Savatage ve své nejlepší formě. Drtivý a valivý rytmus a hned na to klipová One Child, jeden z vůbec nejlepších songů od Savatage. Tižší, klavírní, dramatický úvod, charismatický chraplák Stevense, výbušný a dupavý refrén, a poté změna, rytmizující klavír, sbory, opět další a další melodie, jedna vrstva hlasu, dvojhlasu, trojhlasu, druhá vrstva přes to s jinou melodií, třetí vrstva, čtvrtá...výbušné zakončení a zpět k chytlavému refrénu...to vše podkreslené symfonikou Jona Olivy a vytvrzené hradbou kytar.
Christmas Eve, další klenot. Skvěle předělaná Vánoční klasika, běhá mi mráz po zádech a volume již po několikáté točím doprava. Změny temp, přechody, melodie...co po tak silných momentech na závěr? To snad ani nejde...
Tichý zpěv, klavír, přidává se Cello, smutek, sníh, tma, samota, daleko od všech a přes to vše cítím naději v dalších tónech...hlas který hladí a konejší mne...je mi smutno..ale, kytara, basa, zvedá se to a nádherná melodie mne chytá za srdce, přes ní po chvíli druhý zpěv z další nádhernou melodií, třetí, Zak šplhá se svým hlasem výš a výš, čtvrtá linka...to nesmí skončit...euforii umocňuje nádherné tklivé kytarové sólo...nádherná věc a vše končí tak jak má...dobře? Špatně? Nevím, ale tak to prostě má být a nádherný příběh je za mnou..nádherná melancholie, opravdu nádherná...

Jinak jsem veselý chlapík, ale jsou díla, jako je toto a mé srdce měkne a padají ze mne věci, které když si zítra přečtu, tak si řeknu.."ty ses v tom zase plácal Michale:)" Jenže tomu zítřejšímu Michalovi řeknu "pusť si Dead Winter Dead, a budeš se v tom taky plácat:)"

Bonusy na disku jsou předělané starší kousky Savatage, Miles Away/Follow Me a When the Crowds are Gone, které předělal Jon v roce 2010 do Unpluged kabátku, obzvlášť ta druhá je povedené. Cítím člověka s bolestí, ale i s nadějí. Neskutečně procítěný zpěv.

» ostatní recenze alba Savatage - Dead Winter Dead
» popis a diskografie skupiny Savatage