Savatage - Dead Winter Dead (1995)

Je nádherný podvečer, venku sněží, blíží se vánoční čas a já nyní sám v bytě...Čekám na svou milou, až se mi vrátí z Prahy a je čas si pustit něco, co by vystihlo tento moment a já na chvíli zapomněl na starosti, práci a trochu si užil tento čas. Ihned mne napadla jako první Dead Winter Dead.
Skupinu jsem poznal před dvěma roky a dost mne zasáhla. Nejen svojí hudbou, ale i svým příběhem, historií a hlavní postavou, muzikantem, skladatelem a dnes již dosti obézním Jonem Olivou. Ať už vypadá jak chce, jedno umí, a to neskutečně chytit za srdce. Melodie sype z rukávu tak nádherné a podmanivé a pokaždé vystavěné na příběhu, který má pokaždé něco do sebe, a pod kterými je podepsán především Paul O'neil, producent, textař a blízký přítel bratrů Olivových již od poloviny 80.let. V devadesátých letech měli Savatage zálibu v koncepčních albech a ani tohle album není vyjímkou. Co se týče hudby, tak bych ji připodobnil ke směsi ranných Queen, Meat Loaf, Metalicy.

Příběh vypráví o bojovníkovi Sardjenovi a muslimské dívce Katrině, kteří se setkávají o Štědrém večeru na náměstí v Sarajevu nad tělem starého cellisty, který jim zpříjemňoval sváteční chvíle svojí hrou. To je tak vše, co vím o příběhu a více nepotřebuji vědět, protože již při prvních tónech začíná má fantazie stavět svůj vlastní příběh, ovlivněn jen samotnou hudbou a sem tam nějakým tím slovem, co pochytím.

Pompézní intro s komorním úvodem naznačuje, kde se asi skupina nyní nalézá a v čem si libuje. To se hned potvrdí první regulérní písní This is the Time a hned v úvodu jedna z nejhezčích melodií na albu. Nálada písně přesně vystihuje mé momentální rozpoložení a já nemám problém a už jsem ve víru dění desky. Mladý Zak Stevens, který nastoupil po Olivovi na místo vokálu, umožnil skupině mnohem pestřejší rejtřík skladeb nejen proto, že je technicky daleko lepším zpěvákem, ale najednou měli dva sólové hlasy a tahle deska je první, na které to využili. Již další I Am se trochu přitvrdí a mou sváteční atmosféru v neklid uvede právě Jonův vzteklý a řezavý hlas. Následující dvojice skladeb je jakousi směsí heavy metalu a rock-operních balad. Záliba v klasice a její spojení s rockem není nic nového, ale i tak znamená příjemné osvěžení po "metalicovském" nářezu. Deska příjemně utíká, ale já vím, že desku si vlastně pouštím především kvůli její dechberoucí druhé půli. Tu pro mne odstartovala miniaturka 9. symphonie od Bethovena.
Titulní skladba je opět tvrdší Savatage ve své nejlepší formě. Drtivý a valivý rytmus a hned na to klipová One Child, jeden z vůbec nejlepších songů od Savatage. Tižší, klavírní, dramatický úvod, charismatický chraplák Stevense, výbušný a dupavý refrén, a poté změna, rytmizující klavír, sbory, opět další a další melodie, jedna vrstva hlasu, dvojhlasu, trojhlasu, druhá vrstva přes to s jinou melodií, třetí vrstva, čtvrtá...výbušné zakončení a zpět k chytlavému refrénu...to vše podkreslené symfonikou Jona Olivy a vytvrzené hradbou kytar.
Christmas Eve, další klenot. Skvěle předělaná Vánoční klasika, běhá mi mráz po zádech a volume již po několikáté točím doprava. Změny temp, přechody, melodie...co po tak silných momentech na závěr? To snad ani nejde...
Tichý zpěv, klavír, přidává se Cello, smutek, sníh, tma, samota, daleko od všech a přes to vše cítím naději v dalších tónech...hlas který hladí a konejší mne...je mi smutno..ale, kytara, basa, zvedá se to a nádherná melodie mne chytá za srdce, přes ní po chvíli druhý zpěv z další nádhernou melodií, třetí, Zak šplhá se svým hlasem výš a výš, čtvrtá linka...to nesmí skončit...euforii umocňuje nádherné tklivé kytarové sólo...nádherná věc a vše končí tak jak má...dobře? Špatně? Nevím, ale tak to prostě má být a nádherný příběh je za mnou..nádherná melancholie, opravdu nádherná...

Jinak jsem veselý chlapík, ale jsou díla, jako je toto a mé srdce měkne a padají ze mne věci, které když si zítra přečtu, tak si řeknu.."ty ses v tom zase plácal Michale:)" Jenže tomu zítřejšímu Michalovi řeknu "pusť si Dead Winter Dead, a budeš se v tom taky plácat:)"

Bonusy na disku jsou předělané starší kousky Savatage, Miles Away/Follow Me a When the Crowds are Gone, které předělal Jon v roce 2010 do Unpluged kabátku, obzvlášť ta druhá je povedené. Cítím člověka s bolestí, ale i s nadějí. Neskutečně procítěný zpěv.

reagovat

alienshore @ 09.12.2012 17:35:47
Skvelá recenzia! .... nepoznám tento album úplne do detailu, ale nepochybujem o jeho kvalitách keďže si ho chváli viacero ľudí ... , mám rád albumy Gutter Ballet, Streets, Edge Of Thorns alebo Handful Of Rain a si mimochodom prvý čo napísal recenziu na album Savatage :-)

miguel7 @ 09.12.2012 19:48:41
Když jsem jsem se seznamoval postupně s alby, tak jsem byl neskutečně nadšený z alb 1989-2001. Čekal jsem že s odstupem času se mé žebříčky trochu víc roztřídí, ale i po dvou letech jsem toho názoru, že všechna tyto alba jsou perfektní a pohybují se mezi 4-5 hvězdičkami. Streets je každopádně pro mne číslo jedna a hned za ním Gutter, Handful, Dead Winter a Wake of magelan...a ještě si myslím že každý měl slyšet Morphine Child z Poets and Madman...absolutní skladatelský a aranžerský vrchol skupiny...Díky za poklonu Alienshore:)

pito63 @ 10.12.2012 21:19:32
Priznám sa, že som to kúpil naslepo, počas jednej návštevy Nemecka, ako aj ďalšie tri tituly, ale nikdy som svoje rozhodnutie neľutoval. K zvyšnej produkcii som sa zatiaľ nedostal. Dnes, pri čítaní recenzie, som si to vychutnal snáď ako nikdy predtým. Veľmi pekná písačka a krásna hudba. Aj keď som veľkým fanúšikom hard rocku 70-tych rokov, jedno viem isto - hudba Savatage má srdce i dušu. Iba doplním, že mám verziu z roku 2002, kde sú dva iné bonusy; akustické verzie "All That I Bleed" a "Sleep".
Veľké poďakovanie Miguelovi za jeho prácu a rovnaká vďaka Paľovi za profil skupiny!

miguel7 @ 11.12.2012 08:39:29
Přiznám se že jsem se trochu také zasloužil o tuto skupinu na Progboardu. Palo mi pomohl s textem o skupině a já přidal alba. Už před rokem jsem je tu chtěl přidat a chtěl jsem něco k nim napsat, jenže máme jen 24 hodinové dny a to je pro mne poslední dobou hodně málo a když už byl nějaký čas, nebyla chuť. Snad se rozhoupu k dalšímu příspěvku a děkuji Pito. Jak jsem už psal, doporučuji alba 89-2001...nebudeš litovat...

PaloM @ 11.12.2012 09:57:55
Chlapci, ja si žiadne zásluhy nerobím, už som aj zabudol. Som rád, že ste vy radi, tak buďme radi spoločne :-) A to žiaľ neviem, či som mal napísať ypsilon alebo mäkké i :-(

b.wolf @ 11.12.2012 10:03:58
Také jsem se divil, že u tak skvělé skupiny není žádná recenze; miguel7 to svým počinem ovšem napravil. Pro mě jsou všechna alba Savatage vynikající, zvlášť Gutter Ballet a Edge Of Thorns. K výstižné recenzi není co dodat, album je prostě superkvalita.