Rush / Presto (1989)

Prvních pět šest poslechů mělo pro mne album neuchopitelnou atmosféru - jako bych letěl v době babího léta letadlem mělkým údolím a v něm samá lehká turbulence. Album houpe ve svých náladách. Dá se říct, že je nejpřístupnější ze všech děl skupiny, presto mě dostalo.
Jedné ze dvou dodnes hraných skladeb jsem na chuť nepřišel; oproti tomu The Pass charakterizuje celé album v jeho přízračnosti.
Všechny zbylé skladby oplývají pořádnou porcí "kamarádství", průzračnou aurou pohody. Chain Lightning a War Paint jiskří. Scars tančí - funky rytmus zde dodává lehkou disko příchuť-; nesmím zapomenout na další mistrný text.
Superconductor považuji za druhou nejslabší píseň na albu. Další 4 perly mě vždy dostanou, opět sálají velice přátelskou náladou, silnými melodiemi a... neumím pořádně vyjádřit ten pocit, jaký z těchto písní, potažmo z celého alba mám.
Jedno z mých top

» ostatní recenze alba Rush - Presto
» popis a diskografie skupiny Rush