Yes / Fly From Here (2011)

Konečně jsem se dostal i k tomuto albu od Yes. Prvotní pocit: současní Yes se pokusili ze všech kořenů, ze kterých v průběhu let kapela čerpala (a že šlo mnohdy o zásadně rozdílnou podstatu), sestavit kaleidoskopickou hudební skládačku se vším dobrým, s čím kapela zacházela. Z mladších alb je tu jistá míra přehlednosti a hudební srozumitelnosti; z doby dávnější pak ochota hrát si s tématy a v aranžích tvůrčím způsobem zacházet s jednotlivostmi.

Vstupní vícedílná "Fly From Here" nabízí nápaditou hudební směsici, její první část "We Can Fly" přináší členění do vracejících se a různě se překrývajících sekcí, postupnou gradaci a je bohatá na kontrastní instrumentální mezihry.
Motivem akustické kytary začíná následující "Sad Night At The Airfield", je sympaticky chladná (určitý chlad prostupuje i texty celého alba, vždycky je v nich ale něco jako snivý pohled za obzor, čekání na zítřek), atmosféru dokresluje majestátní motiv.
Zvláštní dobrodružství nám kapela přichystala v části "Madman At The Screens", kde nám základní motiv servíruje v pětidobém rytmu: Take a table, In the evening... všechno je na pět dob. Když se rytmus "narovná", rovnováhu obstarají temnější zpomalené plochy.
Nepravidelné členění je i v "Bumpy Ride", tady mi ale celá konstrukce přijde těžkopádná a trochu samoúčelná.
Návrat "We Can Fly (reprise)" také nemá sílu prvního uvedení, chybí rafinovanější motivy a vyznívá i zbytečně sladkobolně. Tím končí "Fly From Here, první díl alba.

Následuje "The Man You Always Wanted Me To Be" o hledání identity, pro mě nejslabší článek nahrávky.
Ke ztišené poloze s akustickou kytarou se kapela vrací v působivé a zajímavě členité "Life On A Film Set", která ve druhé části přinese přitažlivé rytmické poryvy a gradující finále.
Vrstvy drobných instrumentálních nápadů najdeme v "Hour Of Need" s neposednou baskytarou; tato skladba na mě působí jako drobná a přitom nezbytná částečka v celkové mozaice alba.
Funkci instrumentálního předělu tvoří před závěrem alba sólo akustické kytary s příhodným názvem "Solitaire"; klidně bych se bez něj obešel, protože žádný omračující nápad nepřináší.
Zvláštně otevřený konec nabízí text poslední položky "Into The Storm"; naléhavost sdělení umocňuje ve střední části nepravidelný sedmidobý rytmus, ten se jako neodvratný apel znovu a znovu vynořuje: Take me away (vezmi mě pryč!). Působivé finále.

Yes natočili pozoruhodné album, což je dobrá zpráva.

» ostatní recenze alba Yes - Fly From Here
» popis a diskografie skupiny Yes