Young, Neil / Harvest (1972)

Neila Younga považuji za jednoho z mých největších favoritů zahraniční hudební scény, a to z jednoho prostého důvodu, že mu "nejlépe rozumím." Asi je to tím, že ho na českém folkovém působišti alespoň dle mého subjektivního pocitu nejlépe zžitě stělesňoval legendární hippie Petr Kalandra, a to nejen svým vystupováním, českými verzemi Yongových balad, mimochodem častokráte v originálním pojetí, ale hlavně svým vnitřním osobitě hořkým blues, které vycházelo z něj samého, i když byl z podstatné části ovlnivněn tahraničními idoly...
To jen tak pár slov úvodem, jak jsem se dostal k tomuto kanadskému klasikovi, poněvadž mým zvykem je napřed hledat v domácí scéně a pak teprve navazovat na souvislosti se zahraničím.
Osobně mám nejraděli Neila v jeho základní akustické podobě. Rockově elektrifikované opusy také nejsou špatné, ale tento bluesman mi v tomto provedení připadá nejsrozumitelnější. Jinými slovy, méně bývá někdy více...
Jeho sdělení ve zpěvu nejlépe vnímám intuicí(má znalost angličtiny je mizerná :-( ), neboť jeho výrazovými prostředky jsou nejen nevšední příjemná barva hlasu, silné proměnlivé atmosféry skladeb, ale i samotný hudební doprovod jako takový.
Žně mám asi s celé jeho diskografie nejlépe naposlouchané, asi proto, že jsou doposud jedny z mých nejoblíbenějších. Při titulní skladbě Harvest, dále při Hearth of Gold, Old Man, Alabama a Words pociťuji největší pokryv husí kůží na mém těle... Jsem velmi rád za tyto klasické hudební počiny celosvětového významu...

» ostatní recenze alba Young, Neil - Harvest
» popis a diskografie skupiny Young, Neil